randomized experiment Dotaz Zobrazit nápovědu
Výsledky randomizovaných klinických štúdií (Randomized Clinical Trials – RCT) sú zlatým štandardom potrebným na schválenie nových liekov a nových indikácií liečby. Ich limitáciou je, že nereflektujú úplne populáciu všetkých pacientov v reálnej klinickej praxi vzhľadom na obmedzenia prítomné v inklúznych a exklúznych kritériách. Na druhej strane proces randomizácie zabezpečuje takmer úplnú rovnováhu medzi známymi a neznámymi faktormi, ktoré by mohli ovplyvniť výsledok štúdie. V posledných rokoch sú čoraz viac publikované štúdie analyzujúce pacientov z reálnej klinickej praxe (Real World Evidence – RWE), ktorých cieľom je analyzovať širšie definované populácie pacientov, ako boli testované v RCT. Navyše, tieto nevyžadujú na vykonanie dlhšie časové obdobie, keďže ide o retrospektívne analýzy založené na databázach elektronických záznamov pacientov, údajoch poisťovní a iných registrov pacientov. Proces randomizácie sa nahradzuje štatistickou metódou párovania na základe podobnosti (propensity score matching). Táto metóda má svoje obmedzenia, keďže faktory, ktoré sú zobrané do úvahy pri vytváraní podobných dvojíc pacientov, sú definované investigátormi na základe vedomostí o známych mätúcich faktoroch (confounders), teda tých faktoroch, ktoré môžu ovplyvniť výsledok štúdie. Na rozdiel od RCT, RWE nie sú schopné rozdeliť skúmanú populáciu aj podľa doteraz neznámych mätúcich faktorov. Výsledky viacerých štúdií typu RWE neboli potvrdené v RCT. Taktiež štúdie na báze RWE vykonané po RCT na menej rizikovej populácii ako v RCT pozorovali často väčší efekt sledovaného lieku ako v RCT. To odporuje všeobecne známemu pozorovaniu, že efekt lieku je tým vyšší, čím rizikovejšia je populácia, v ktorej sa skúma. Z toho vyplýva, že dáta získané takýmito štúdiami je možno považovať za komplementárne k dátam získaným v RCT. Ich prídavná hodnota môže byť využitá pri zmene dávky lieku alebo spôsobu podávania, ako aj použitia lieku v novej populácii pacientov. Štúdie typu RWE nie sú vhodné na dôkaz účinku alebo bezpečnosti nového lieku, ani na porovnávanie jednotlivých skupín liekov vo vzťahu k predefinovaným výsledkom štúdií. Tieto výsledky môžu byť považované maximálne za hypotézu generujúce a vyžadujú následné potvrdenie RCT alebo nepriame porovnanie skupín liekov za použitia metaanalýzy.
The results of randomized clinical trials (RCTs) are the gold standard needed to approve new drugs and the new treatment indications. Their limitation is that they do not fully reflect the population of all patients in the real clinical practice due to the limitations present in the inclusion and exclusion criteria. On the other hand, the randomization process ensures an almost perfect balance between known and unknown factors that could influence the outcome of the study. In recent years, studies analyzing patients from Real World Evidence (RWE) have been increasingly published, aiming to analyze more broadly defined patient populations than those tested in RCTs. Moreover, these studies do not require a longer period of time to conduct, as they are retrospective analyses based on electronic health record databases, insurance company data and other patient registries. The randomization process is replaced by the statistical method of propensity score matching. This method has its limitations, as the factors that are taken into account when creating similar pairs of patients are defined by the investigators based on their knowledge of known confounders, i.e. those factors that may influence the outcome of the study. Thus, unlike RCTs, RWEs are also unable to stratify the study population according to previously unknown confounders. The results of several RWEs were not later confirmed in RCTs. Also, RWE-based studies conducted after RCTs, and performed on a less risky population than in RCTs, often observed a larger effect of the investigational drug than in RCTs. This finding contradicts well-known observation that the effect of a drug is greater when studied in the population with higher risk. Hence, the data obtained by such studies can be considered complementary to those obtained in RCTs. Their additive value can be used to rationalize the change of the dose of the drug or the route of administration, as well as the use of the drug in a new patient population. RWE is not suitable for demonstrating the effect or safety of a new drug, nor for comparing different groups of drugs in relation to predefined study results. These results can be considered at most hypothesis-generating and require confirmatory RCTs or indirect comparison of groups of drugs using a meta-analysis.
- MeSH
- bezpečnost MeSH
- diabetes mellitus farmakoterapie MeSH
- glifloziny škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- hypoglykemika * škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- pozorovací studie jako téma MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- receptor pro glukagonu podobný peptid 1 antagonisté a inhibitory terapeutické užití MeSH
- srovnávací výzkum účinnosti MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
- přehledy MeSH
Randomizovaná klinická studie je v současnosti považována za nejspolehlivější metodu pro porovnávání terapeutických efektů. Článek se snaží najít odpověď na otázku, zda je náhodné přidělování pacientů do terapeutických větví akceptovatelné z etického hlediska. Rámcem úvah je konflikt mezi individuálním pojetím etiky hájícím zájmy jednotlivých účastníků studie a kolektivním pojetím zdůrazňujícím především kvalitně navržené experimenty, které jako jediné mohou přinést spolehlivé odhady terapeutických efektů a jejichž závěry mohou změnit klinickou praxi a pomoci mnoha pacientům v budoucnosti. Jako možné vyústění tohoto konfliktu je nabídnuto následující řešení: Panuje-li v klinické veřejnosti nejistota ohledně superiority porovnávaných terapií, pak je nabídka účasti v randomizované studii nejen přijatelná, ale dokonce nutná s ohledem na práva jednotlivých pacientů a respekt k jejich autonomii. Je-li v takové situaci získán informovaný souhlas pacienta, pak užitím randomizace nejsou narušeny principy lékařské etiky. Rovněž je prezentováno několik alternativních plánů pro klinické studie.
Randomized clinical trial is currently thought to be the most reliable method for comparing therapeutic effects. The article tries to ansewer the question whether chance allocation of patients into various therapeutic arms is acceptable from the ethical point of view. It deals with the conflict between two concepts: of individual ethics mostly defending interests of individual participants of each trial, and collective ethics based on well-designed experiments that are the sole source of reliable estimation of therapeutic effect and their conclusions can change clinical practice and help patients in the future. The article suggests this possible solution: providing there is no prevailing consensus as for superiority of one of the compared therapies, the offer to participate in randomized clinical trial is not only acceptable but necessary in view of individual patients’ right and respect of their autonomy. If an informed consent is obtained the principles of medical ethics have not been violated. Finally, a few alternative trial designs are presented.
- MeSH
- dětská psychologie metody MeSH
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- průzkumy a dotazníky MeSH
- společnosti lékařské MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
Úvod: Česká republika patří mezi státy, ve kterých kolorektální karcinom významně přispívá k celkové onkologické zátěži. Klíčové postavení v multimodální terapii rektálního karcinomu (KR) zaujímá radikální odstranění nádorem postižených tkání, které v současnosti nelze ekvivalentně nahradit. V první dekádě třetího tisíciletí byla miniinvazivní chirurgická léčba postupně rozšiřována o roboticky asistované výkony pro zhoubná onemocnění konečníku. Cílem sdělení je prezentace výsledků nerandomizované studie, ve které jsme analyzovali prospektivně získaná data při roboticky asistovaných operacích rekta pro malignitu. Metody: Soubor nerandomizované observační studie je tvořen 204 nemocnými s KR (<15 cm od análního otvoru), kteří na našem pracovišti v období 1. 1. 2016 – 31. 12. 2020 podstoupili roboticky asistovanou léčbu. Všechny demografické, klinické a onkologické údaje byly prospektivně získávány a analyzovány – pohlaví, věk, body mass index (BMI), ASA (American Society of Anesthesiologist), stadium nádorového onemocnění dle TNM klasifikace (UICC), lokalizace nádoru, neoadjuvantní chemoradioterapie, operační čas, krevní ztráta, porucha hojení anastomózy, chirurgické komplikace a letalita během 30 dnů, výskyt lokální recidivy a metastatických ložisek, délka dispenzarizace. Získaná data jsme zpracovali deskriptivními statistickými metodami. Výsledky: Během pětiletého období podstoupilo na našem pracovišti robotickou operaci 204 nemocných s KR, 138 mužů a 66 žen. V 97 (47,5 %) případech bylo onemocnění diagnostikováno v pokročilém stadiu (III. a IV. stadium TNM klasifikace). Synchronní jaterní metastázy byly přítomny u 18 pacientů a ve dvou případech byly s KR diagnostikovány sekundarity plicní. K primární operační léčbě jaterních sekundarit bylo přistoupeno u 8 (44,4 %) nemocných a ve dvou případech byla jaterní ložiska radikálně odstraněna současně s primárním novotvarem. U 136 nemocných byl extraperitoneálně uložený novotvar ošetřen ve smyslu totální mezorektální excize a v 68 případech byla provedena parciální mezorektální excize. V celém souboru bylo zaznamenáno 18 komplikací. V 5 (3,6 %) případech se vyskytla porucha hojení anastomózy, která se klinicky manifestovala a vynutila si léčebnou intervenci. V léčbě komplikací byl u více než poloviny (61,1 %) uplatněn operační přístup. Jeden nemocný zemřel v souvislosti s dekompenzací chronického toxonutritivního onemocnění jater. Lokální recidiva, která byla v rámci dispenzarizace zaznamenána u 6 nemocných, byla v polovině případů radikálně odstraněna. Recidiva sekundárního onemocnění jater nebo metachronní jaterní metastázy se vyskytly u 17 pacientů a 76,5 % z těchto nemocných podstoupilo kurativní jaterní resekci. Medián doby dispenzární péče činil 20 měsíců. Závěr: Operační léčba představuje jedinou potenciálně kurativní modalitu v terapeutickém procesu KR. Během prvních dvou dekád třetího milénia se roboticky asistovaná léčba KR stala rutinní terapeutickou modalitou, která je frekventně využívána v celosvětovém měřítku. Na pracovišti autorů v chirurgické léčbě KR dominují da Vinci asistované operace. Ve srovnání s otevřenými a laparoskopickými resekcemi KR dosahují roboticky asistované operace stejných klinických a onkologických výsledků při nižší četnosti komplikací.
Introduction: The Czech Republic belongs to countries in which colorectal cancer significantly contributes to the overall oncological burden. Radical removal of tumor-affected tissues plays a key role in the multimodal therapy of rectal cancer. In the first decade of the third millennium the mini-invasive approach in rectal cancer surgery gradually expanded to include robotic-assisted surgeries. The aim of this paper is to present the results of a non-randomized study with prospectively collected data from robotically assisted rectal cancer surgeries. Methods: 204 patients with rectal cancer (<15 cm from the anal verge) who underwent robotic-assisted surgery at our department between 01 Jan 2016 and 31 Dec 2020 were included in the study. All demographic, clinical and oncological data were prospectively obtained and analyzed − gender, age, body mass index (BMI), ASA (American Society of Anesthesiologist) classification, stage of cancer according to TNM classification (UICC), tumor location, neoadjuvant chemoradiotherapy, operative time, blood loss, anastomotic leaks, surgical complications, 30-day mortality, local and metastatic recurrence and the length of follow-up. The data were analyzed using methods of descriptive statistics. Results: 204 patients with rectal cancer (RC) of whom 138 were men and 66 were women underwent robotic surgery at our department during the five years period. In 97 (47.5%) cases the disease was diagnosed in an advanced stage (stages III and IV of the TNM classification). Eighteen patients had synchronous liver metastases and 2 patients had pulmonary metastases at the time of the diagnosis. Liver first approach was indicated in 8 (44.4%) patients; two patients underwent radical resection of liver lesions with the primary neoplasm in one surgery. Total mesorectal excision was performed in 136 patients with extraperitoneal disease; partial mesorectal excision was performed in 68 cases. Eighteen complications were documented in the entire group. Clinically relevant anastomotic leak with the need of therapy occurred in 5 (3.6%) cases. Surgical therapy was needed in more than half of the cases (61.1%). One patient died due to decompensation of chronic toxonutritive liver disease. Local recurrence was documented in 6 patients, half of them underwent radical resection. Recurrence of secondary liver disease or metachronous liver lesions occurred in 17 patients, most (76.5%) underwent liver resection with curative intent. The median follow-up period was 20 months. Conclusion: Surgical therapy is the only potentially curative therapy for rectal cancer (RC). Robotic-assisted surgery has become a routine therapeutic modality for RC worldwide during the first two decades of the third millennium. Da Vinci assisted surgeries dominate at the authors’ center in the surgical treatment of RC. Compared to open and laparoscopic resections of RC, robotic-assisted operations achieve the same clinical and oncological results with a lower frequency of complications.
- MeSH
- dospělí MeSH
- karcinom chirurgie komplikace MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nádory rekta * chirurgie komplikace MeSH
- nerandomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- pozorovací studie jako téma MeSH
- roboticky asistované výkony * MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- terciární prevence MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- práce podpořená grantem MeSH
Cíl: Zhodnoceni efektu brachyterapie (Iridium - 192) v kombinaci se zavedením kovového stentu V prospektivní randomizované studii. Materiál a metodika: Celkem bylo ošetřeno 76 nemocných. Etiologie stenózy byla u všech ověřena histologický. 38 pacientů s inoperabilní maligní stenózou žlučových cest (skupina A) bylo léčeno perkutánní implantací stentu (Wallstent, spirální Z stent) a následnou brachyterapií (Ir-192, průměrná dávka 30 Gy). 38 nemocných (skupina B) mělo zavedeno jen Wallstent bez následného ozařování. Výsledky: Průměrná délka života nemocných (skupina A) byla 291,2, resp. (skupina B) 195,1 dnů. Ze statistického hodnocení jsme vyřadili pacienty, kteří zemřeli do jednoho měsíce. Závěr: Kombinace perkutánního zavedení stentu a následné rádioterapie statisticky významně prodlužuje délku života u nemocných s maligní stenózou žlučových cest léčenou zavedením kovového stentu. Nejvýraznější rozdíl jsme zaznamenali u nemocných s cholangiokarcinomem (339,8 A versus 298 B).
Objective: Evaluation of the effect of brachytherapy (Iridium-192) combined with insertion of a metal stent in a prospective randomized study. Material and methods: A total of 76 patients were treated. The etiology of stenosis was in all confirmed by histological examination. 38 patients with an inoperable malignant stenosis of the biliary pathways (group A) was treated by percutaneous implantation of a stent (Wallstent, spiral Z stent) and subsequent brachytherapy (Ir-192, mean dose 30 Gy). 38 patients (group B) had a Wallstent only without subsequent irradiation. Results: The mean survival time of patients (group A) was 291.2 days and 195.1 days (group B). From the statistical evaluation patients who died within one month were eliminated. Conclusion: A combination of percutaneous insertion of a stent and subsequent radiotherapy prolongs significantly the life span of patients with malignant stenosis of the biliary pathways treated by insertion of a metal stent. The most marked difference was recorded in patients with cholangiocarcinoma (339.8 A vs. 298 B).
Background Conducting randomized controlled trials to investigate survival in a rare disease like pulmonary arterial hypertension has considerable ethical and logistical constraints. In many studies, such as the Study with an Endothelin Receptor Antagonist in Pulmonary Arterial Hypertension to Improve Clinical Outcome (SERAPHIN) randomized controlled trial, evaluating survival is further complicated by bias introduced by allowing active therapy among placebo-treated patients who clinically deteriorate. Methods and Results SERAPHIN enrolled and followed patients in the same time frame as the US Registry to Evaluate Early And Long-term PAH Disease Management, providing an opportunity to compare observed survival for SERAPHIN patients with predicted survival had they received real-world treatment as in the Registry to Evaluate Early And Long-term PAH Disease Management. From the Registry to Evaluate Early And Long-term PAH Disease Management (N=3515), 734 patients who met SERAPHIN eligibility criteria were selected and their data used to build a prediction model for time to death up to 3 years based on 10 baseline prognostic variables. The model was used to predict a survival curve for each of the 742 SERAPHIN patients via their baseline variables. The average of these predicted survival curves was compared with observed survival of the placebo (n=250) and macitentan 10 mg (n=242) groups using a log-rank test and Cox proportional hazard model. Observed mortality risk for patients randomized to placebo, 62% of whom were taking background pulmonary arterial hypertension therapy, tended to be lower than that predicted for all SERAPHIN patients (16% lower; P=0.259). The observed placebo survival curve closely approximated the predicted survival curve for the first 15 months. Beyond that time, observed risk of mortality decreased compared with predicted mortality, potentially reflecting the impact of crossover of patients in the placebo group to active therapy. Over 3 years, risk of mortality observed with macitentan 10 mg was 35% lower than predicted mortality ( P=0.010). Conclusions These analyses show that, in a rare disease, real-world observational data can complement randomized controlled trial data to overcome some challenges associated with assessing survival in the setting of a randomized controlled trial. Clinical Trial Registration https://www.clinicaltrials.gov . Unique identifiers: NCT00660179 and NCT00370214.
- MeSH
- antagonisté endotelinového receptoru škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- antihypertenziva škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- časové faktory MeSH
- dospělí MeSH
- hodnocení rizik MeSH
- klinické zkoušky, fáze III jako téma MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- medicína založená na důkazech MeSH
- multicentrické studie jako téma MeSH
- plicní arteriální hypertenze diagnóza farmakoterapie mortalita MeSH
- pozorovací studie jako téma MeSH
- příčina smrti MeSH
- progrese nemoci MeSH
- randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
- rizikové faktory MeSH
- senioři MeSH
- výsledek terapie MeSH
- vzácné nemoci diagnóza farmakoterapie mortalita MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
Pilotní studie sledovala antioxidační a antidiabetický efekt pomiferinu u alloxanového diabetu v experimentu. Zvířata byla metodou náhodného výběru rozdělena do 2 skupin (n=7). Skupině léčené byl podáván pomiferin v dávce 10 mg/kg v 0,5% roztoku Avicelu perorálně 1x denně, skupině placebo byl podáván pouze roztok Avicelu. Intaktní skupina byla bez zákroku a bez medikace. Byly stanoveny vybrané laboratorní parametry (glukosa, urea a cholesterol v séru, ztráty glukosy a bílkovin močí), diuréza, antioxidační enzymy (superoxiddismutasa, glutathionperoxidasa), celková antioxidační kapacita a hladina malondialdehydu, a to na konci experimentu. Byly odebrány vzorky ledvinné tkáně a pankreatu pro histopatologické vyšetření. Byl zjištěn statisticky významný pokles hladiny glukosy v séru (p≤0,01), statisticky významný vzestup (p≤0,01) katalytické aktivity glutathionperoxidasy a celkové antioxidační kapacity (p≤0,05) u léčené skupiny ve srovnání se skupinou placebo. Dále byl zjištěn statisticky významný pokles hladiny malondialdehydu (p≤0,01), statisticky vysoce významný pokles (p≤0,01) diurézy, glykosurie a ztrát bílkovin močí u léčené skupiny ve srovnání se skupinou placebo. Superoxiddismutasa nevykázala signifikantní změny. Hodnoty cholesterolu a urey vykázaly nesignifikantní změny. Výsledky biochemického vyšetření ukazují na antioxidační a antidiabetický efekt pomiferinu. Histopatologické nálezy s těmito výsledky korelují pouze částečně.
The antioxidative and antidiabetic effect of pomiferin was monitored under the experimental conditions of alloxan-induced diabetes mellitus. The animals were divided by random selection into 2 groups (n=7). The treated group was administered pomiferin in peroral doses of 10 mg/kg in Avicel, the placebo group was given only a solution of Avicel, and the last group was intact. Selected laboratory parameters (glucose, urea, cholesterol, antioxidative enzymes, total antioxidative capacity, malondialdehyde in serum; diuresis, total glucose and protein losses through urine) were determined. Kidney tissue and pancreas samples were taken for histopathological analysis. The findings included a statistically significant decrease (p≤0.01) in blood glucose level, a significant increase (p≤0.01) in glutathione peroxidase, total antioxidative capacity (p≤0.05) and a significant decrease (p≤0.01) in malondialdehyde level in the treated group compared to the placebo group. A highly significant decrease (p≤0.01) in diuresis, glucose and protein losses through urine were identified in the treated group compared to the placebo group. The superoxide dismutase catalytic activity, urea and cholesterol levels involved nonsignificant changes. The results of biochemical examination show a protective antioxidative and antidiabetic effect of pomiferin. The results of histopathological examination correlate with them only partially.
Testování antidiabetického a antioxidačního účinku flavonoidu osajinu v experimentu Záměrem pilotní studie bylo sledovat antidiabetický a antioxidační efekt osajinu u alloxanového diabetu v experimentu in vivo. Zvířata byla metodou náhodného výběru rozdělena do 2 skupin (n=7). Skupině léčené byl podáván osajin v dávce 10 mg/kg v 0,5% roztoku Avicelu perorálně 1× denně, skupině placebo byl podáván pouze roztok Avicelu. Poslední skupina byla intaktní (bez zákroku a bez medikace). U zvířat byly stanoveny vybrané laboratorní parametry (glukosa, urea a cholesterol v séru, ztráty glukosy a bílkovin močí), diuréza, antioxidační enzymy (superoxiddismutasa, glutathionperoxidasa), celková antioxidační kapacita a hladina malondialdehydu, a to na konci experimentu. Byly odebrány vzorky ledvinné tkáně a pankreatu pro histopatologické vyšetření. Byl zjištěn statisticky významný vzestup (p?0,05) katalytické aktivity glutathionparoxidasy a celkové antioxidační kapacity (p?0,01) u léčené skupiny ve srovnání se skupinou placebo. Dále byl zjištěn statisticky významný pokles hladiny malondialdehydu (p?0,01) u léčené skupiny ve srovnání se skupinou placebo. Superoxiddismutasa nevykázala signifikantní změny. Byl zjištěn statisticky vysoce významný pokles (p?0,01) diurézy, glykosurie a ztrát bílkovin močí u léčené skupiny ve srovnání se skupinou placebo. Hodnoty cholesterolu a urey vykázaly nesignifikantní změny. Výsledky biochemického vyšetření ukazují na antidiabetický a antioxidační efekt osajinu. Histopatologické nálezy s těmito výsledky korelují pouze částečně.
The antidiabetic and antioxidative effect of osajin was monitored under the conditions of alloxaninduced diabetes mellitus in an in vivo experiment. The animals were divided by random selection into 2 groups (n=7). The treated group was administered osajin in peroral doses of 10 mg/kg in Avicel, the placebo diabetic group was given only the solution of Avicel, and the last group was intact. Selected laboratory parameters (glucose, urea, cholesterol, antioxidative enzymes, total antioxidative capacity, malondialdehyde in serum, diuresis, total glucose and protein losses through urine) were determined in all animals. Kidney tissue and pancreas samples were taken for histopathological analysis. The findings included a statistically significant increase (p?0.05) in the glutathione peroxidase catalytic activity, total antioxidative capacity (p?0.01) and a statistically significant decrease (p?0.01) on malondialdehyde level in the treated group compared to the placebo group. A statistically highly significant decrease (p?0.01) in diuresis, glucose and protein losses through urine were identified in the treated group compared to the placebo group. The superoxide dismutase catalytic activity, urea and cholesterol levels involved non-significant changes. The results of biochemical examination show a protective antidiabetic and antioxidative effect of osajin. The results of histopathological examination correlate with them only partially.
- MeSH
- antioxidancia chemie metabolismus terapeutické užití MeSH
- cholesterol metabolismus škodlivé účinky MeSH
- diabetes mellitus metabolismus terapie MeSH
- flavonoidy chemie metabolismus MeSH
- funkční testy pankreatu metody MeSH
- hypolipidemika chemie metabolismus terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- pilotní projekty MeSH
- potkani Wistar fyziologie metabolismus MeSH
- vyšetření funkce ledvin metody MeSH
- zvířata MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- zvířata MeSH
AIMS: Over decades, left ventricular assist device (LVAD) technology has transitioned from less durable bulky pumps to smaller continuous-flow pumps which have substantially improved long-term outcomes and quality of life. Contemporary LVAD therapy is beleaguered by haemocompatibility-related adverse events including thrombosis, stroke and bleeding. A fully magnetically levitated pump, the HeartMate 3 (HM3, Abbott, USA) LVAD, has been shown to be superior to the older HeartMate II (HMII, Abbott, USA) pump by improving haemocompatibility. Experience with the HM3 LVAD suggests near elimination of de-novo pump thrombosis, a marked reduction in stroke rates, and only a modest decrease in bleeding complications. Since the advent of continuous-flow LVAD therapy, patients have been prescribed a combination of aspirin and anticoagulation therapy on the presumption that platelet activation and perturbations to the haemostatic axis determine their necessity. Observational studies in patients implanted with the HM3 LVAD who suffer bleeding have suggested a signal of reduced subsequent bleeding events with withdrawal of aspirin. The notion of whether antiplatelet therapy can be avoided in an effort to reduce bleeding complications has now been advanced. METHODS: To evaluate this hypothesis and its clinical benefits, the Antiplatelet Removal and Hemocompatibility Events with the HeartMate 3 Pump (ARIES HM3) has been introduced as the first-ever international prospective, randomized, double-blind and placebo-controlled, non-inferiority trial in a patient population implanted with a LVAD. CONCLUSION: This paper reviews the biological and clinical role of aspirin (100 mg) with LVADs and discusses the rationale and design of the ARIES HM3 trial.
