• MeSH
• cytomegalovirové infekce komplikace   MeSH
• elektrodiagnostika metody   využití   MeSH
• Guillainův-Barrého syndrom diagnóza   terapie   MeSH
• management nemoci MeSH
• následná péče MeSH
• prognóza MeSH
• rizikové faktory MeSH
• Publikační typ
• vysokoškolské kvalifikační práce MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• neurologie

• Konspekt
• Lékařské vědy. Lékařství
• NLK Obory
• kardiologie
• veřejné zdravotnictví
• angiologie

PURPOSE: Medulloblastoma comprises four distinct molecular subgroups: WNT, SHH, Group 3, and Group 4. Current medulloblastoma protocols stratify patients based on clinical features: patient age, metastatic stage, extent of resection, and histologic variant. Stark prognostic and genetic differences among the four subgroups suggest that subgroup-specific molecular biomarkers could improve patient prognostication. PATIENTS AND METHODS: Molecular biomarkers were identified from a discovery set of 673 medulloblastomas from 43 cities around the world. Combined risk stratification models were designed based on clinical and cytogenetic biomarkers identified by multivariable Cox proportional hazards analyses. Identified biomarkers were tested using fluorescent in situ hybridization (FISH) on a nonoverlapping medulloblastoma tissue microarray (n = 453), with subsequent validation of the risk stratification models. RESULTS: Subgroup information improves the predictive accuracy of a multivariable survival model compared with clinical biomarkers alone. Most previously published cytogenetic biomarkers are only prognostic within a single medulloblastoma subgroup. Profiling six FISH biomarkers (GLI2, MYC, chromosome 11 [chr11], chr14, 17p, and 17q) on formalin-fixed paraffin-embedded tissues, we can reliably and reproducibly identify very low-risk and very high-risk patients within SHH, Group 3, and Group 4 medulloblastomas. CONCLUSION: Combining subgroup and cytogenetic biomarkers with established clinical biomarkers substantially improves patient prognostication, even in the context of heterogeneous clinical therapies. The prognostic significance of most molecular biomarkers is restricted to a specific subgroup. We have identified a small panel of cytogenetic biomarkers that reliably identifies very high-risk and very low-risk groups of patients, making it an excellent tool for selecting patients for therapy intensification and therapy de-escalation in future clinical trials.

• MeSH
• čipová analýza tkání MeSH
• cytogenetika MeSH
• dítě MeSH
• hodnocení rizik MeSH
• hybridizace in situ fluorescenční MeSH
• jaderné proteiny genetika   MeSH
• kojenec MeSH
• lidé MeSH
• lidské chromozomy, pár 11 MeSH
• lidské chromozomy, pár 14 MeSH
• meduloblastom genetika   mortalita   patologie   terapie   MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• nádorové biomarkery genetika   MeSH
• prediktivní hodnota testů MeSH
• předškolní dítě MeSH
• prognóza MeSH
• proporcionální rizikové modely MeSH
• proteiny hedgehog * genetika   MeSH
• proteiny Wnt * genetika   MeSH
• protoonkogenní proteiny c-myc genetika   MeSH
• regulace genové exprese u nádorů MeSH
• reprodukovatelnost výsledků MeSH
• rizikové faktory MeSH
• stanovení celkové genové exprese MeSH
• transkripční faktory Krüppel-like genetika   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• kojenec MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• předškolní dítě MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• Research Support, N.I.H., Extramural MeSH

OBJECTIVE Metastatic dissemination is a major treatment challenge and cause of death in patients with medulloblastoma. However, the influence of molecular biology on the pattern of metastatic dissemination at diagnosis is not known. In this study, the authors sought to define the location, pattern, and imaging characteristics of medulloblastoma metastases across subgroups at diagnosis. METHODS A consecutive cohort of patients with metastatic medulloblastoma at The Hospital for Sick Children and the University Hospital Motol, who underwent up-front MRI of the craniospinal axis, was assembled and allocated to subgroups using NanoString limited gene-expression profiling. Radiological characteristics (including location, morphology, size, diffusion restriction, and contrast enhancement) were discerned through a retrospective review. RESULTS Forty metastatic medulloblastomas were identified with up-front neuroimaging of the craniospinal axis: 5 sonic hedgehog (SHH), 16 Group 3, and 19 Group 4 metastases. Significant subgroup-specific differences were observed, particularly with respect to tumor location, size, and morphology. Group 3 metastases were most frequently laminar compared with a more nodular pattern in Group 4 (14 of 16 in Group 3 vs 8 of 19 in Group 4; p = 0.0004). Laminar metastases were not observed in patients with SHH medulloblastoma. Suprasellar metastases are highly specific to Group 4 (p = 0.016). Two of the 5 SHH cases had multifocal lesions in the cerebellum, raising the possibility that these were in fact synchronous primary tumors and not true metastases. A minority of patients with Group 4 metastases harbored metastatic deposits that did not enhance on MRI after contrast administration, often in patients whose primary tumor did not enhance. CONCLUSIONS The location, morphology, and imaging characteristics of metastatic medulloblastoma differ across molecular subgroups, with implications for diagnosis and management. This suggests that the biology of leptomeningeal dissemination differs among medulloblastoma subgroups.

• MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• magnetická rezonanční tomografie metody   MeSH
• meduloblastom patologie   MeSH
• metastázy nádorů MeSH
• mnohočetné primární nádory patologie   MeSH
• nádory mozečku patologie   MeSH
• neurozobrazování metody   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• multicentrická studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH
• Research Support, N.I.H., Extramural MeSH

Účel studie: Základní imunofenotypové a genotypové podskupiny dětských akutních lymfoblastických leukémií (ALL) mají charakteristický expresní profil RNA. Homeodoménové (HOX) geny hrají důležitou roli v normální hematopoeze a jejich role se předpokládá i v patogenezi akutních leukémií. Zkoumali jsme, zda expresní vzorec 21 HOX genů ze skupiny HOXA, HOXB a CDX definuje vybrané imunofenotypové a genotypové skupiny dětských ALL. Srovnáním s expresí HOX genů ve fyziologických prekurzorech lymfoidních buněk jsme sledovali, zda exprese v maligních buňkách odráží jejich relativní zralost. Metody: Analyzovali jsme expresi HOX genů s použitím kvantitativní RT-PCR ve skupině dětských ALL a normálních prekurzorů lymfoidních buněk. K analýze dat jsme použili metodu hierarchického klastrování. Výsledky: Přestože exprese jednotlivých HOX genů se významně lišila mezi jednotlivými podskupinami dětských ALL (T-ALL, B prekurzorová ALL s fúzními geny TEL/AML1, BCR/ABL, MLL/AF4 a hyperdiploidií), celkový expresní vzorec nedefinoval spolehlivě jednotlivé podskupiny. Srovnání exprese jednotlivých HOX genů ve vývojových stadiích fyziologických lymfoidních buněk prokázalo, že jejich maligní protějšky exprimují HOX geny nezávisle na své relativní zralosti. Závěry: Leukemické buňky aberantně exprimují vybrané HOX geny. Stanovení expresního vzorce HOX genů však není vhodným prostředkem ke klasifikaci dětských leukémií. Vysoce exprimované HOX geny v jednotlivých skupinách mohou potenciálně sloužit jako cíle biologické léčby.

Objective: The main immunophenotype and genotype subgroups of the childhood acute lymphoblastic leukemias (ALL) have characteristic RNA expression profile. The homeodomain genes (HOX) play an important role in normal hemopoiesis and their role is presumed in pathogenesis of acute leukemias as well. The authors investigated, whether the expression profile of 21 HOX genes of the HOXA, HOXB and CDX group defines selected immunophenotype and genotype groups of children ALL. In comparison with the HOX gene expression in physiological precursors of lymphoid cells we followed whether the expression in malignant cells reflects their relative maturity. Methods: HOX gene expression was analyzed by using quantitative RT-PCR in the group of children ALL and normal precursors of lymphoid cells. Analysis of the data was made by the hierarchical clustering analysis. Results: In spite of the fact that expression of individual HOX genes differed significantly among individual groups of the children ALL (T-ALL, B precursor ALL with fusion genes TEL/AMLI, BCR/ABL, MLL/AF4 and hyperdiploid one), the total expression profile failed to define the individual subgroups reliably. The comparison of expression of individual HOX genes in the developmental stages of physiological lymphoid cells made it clear that their malignant counterparts express the HOX genes independently of their relative maturity. Conclusions: Leukemia cells express aberrantly selected HOX genes. However, the determination of expression profile of HOX genes is not a suitable remedy for classification of childhood leukemia. Highly expressed HOX genes in individual subgroups can potentially serve as targets of biological therapy.

• Klíčová slova
• HOX geny, homeodoménové geny,
• MeSH
• akutní lymfatická leukemie genetika   MeSH
• dítě MeSH
• exprese genu genetika   MeSH
• financování organizované MeSH
• homeoboxové geny genetika   MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH

Srdeční resynchronizační terapie se stala nedílnou součástí léčebného spektra u pacientů s pokročilým srdečním selháním. Indikační doporučení České kardiologické společnosti z roku 2008 vycházela z předcházejících Evropských doporučení pro léčbu srdečního selhání a srdeční resynchronizační terapii. Po zveřejnění výsledků velkých randomizovaných studií u pacientů s mírným srdečním selháním byla Evropská doporučení v roce 2010 inovována. V našem přehledném článku porovnáváme jednotlivé verze doporučení a rozebíráme indikační kritéria pro srdeční resynchronizační terapii v některých specifických skupinách pacientů, např. u nemocných s permanentní fibrilací síní, se štíhlým komplexem QRS a u pacientů ve vyšším věku s významnými komorbiditami.

Cardiac resynchronization therapy has become an integral part of the therapy spectrum in patients with advanced heart failure. Guidelines for cardiac resynchronization therapy issued by the Czech Society of Cardiology in 2008 were based on the preceding version of European guidelines for the treatment of heart failure and cardiac resynchronization therapy. European guidelines have been updated in 2010 after results of major randomized trials in patients with mild heart failure became available. In this article we compare individual versions of the guidelines and discuss indications for cardiac resynchronization therapy in specific subgroups, such as patients with permanent atrial fibrillation, narrow QRS, or elderly population with significant comorbidities.

• Klíčová slova
• doporučení,
• MeSH
• blokáda Tawarova raménka komplikace   terapie   MeSH
• dysfunkce levé srdeční komory komplikace   terapie   MeSH
• elektrokardiografie MeSH
• fibrilace síní komplikace   terapie   MeSH
• financování organizované MeSH
• komorové extrasystoly komplikace   MeSH
• lidé MeSH
• prognóza MeSH
• remodelace komor MeSH
• rizikové faktory MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma MeSH
• srdeční resynchronizační terapie normy   MeSH
• srdeční selhání terapie   MeSH
• stupeň závažnosti nemoci MeSH
• věkové faktory MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• antigeny krevních skupin analýza   MeSH
• sérologické testy MeSH
• soudní lékařství metody   MeSH
• techniky in vitro MeSH

BACKGROUND: In patients with idiopathic inflammatory myopathies (IIM), autoantibodies are associated with specific clinical phenotypes suggesting a pathogenic role of adaptive immunity. We explored if autoantibody profiles are associated with specific HLA genetic variants and clinical manifestations in IIM. METHODS: We included 1348 IIM patients and determined the occurrence of 14 myositis-specific or -associated autoantibodies. We used unsupervised cluster analysis to identify autoantibody-defined subgroups and logistic regression to estimate associations with clinical manifestations, HLA-DRB1, HLA-DQA1, HLA-DQB1 alleles, and amino acids imputed from genetic information of HLA class II and I molecules. FINDINGS: We identified eight subgroups with the following dominant autoantibodies: anti-Ro52, -U1RNP, -PM/Scl, -Mi2, -Jo1, -Jo1/Ro52, -TIF1γ or negative for all analysed autoantibodies. Associations with HLA-DRB1∗11, HLA-DRB1∗15, HLA-DQA1∗03, and HLA-DQB1∗03 were present in the anti-U1RNP-dominated subgroup. HLA-DRB1∗03, HLA-DQA1∗05, and HLA-DQB1∗02 alleles were overrepresented in the anti-PM/Scl and anti-Jo1/Ro52-dominated subgroups. HLA-DRB1∗16, HLA-DRB1∗07 alleles were most frequent in anti-Mi2 and HLA-DRB1∗01 and HLA-DRB1∗07 alleles in the anti-TIF1γ subgroup. The HLA-DRB1∗13, HLA-DQA1∗01 and HLA-DQB1∗06 alleles were overrepresented in the negative subgroup. Significant signals from variations in class I molecules were detected in the subgroups dominated by anti-Mi2, anti-Jo1/Ro52, anti-TIF1γ, and the negative subgroup. INTERPRETATION: Distinct HLA class II and I associations were observed for almost all autoantibody-defined subgroups. The associations support autoantibody profiles use for classifying IIM which would likely reflect underlying pathogenic mechanisms better than classifications based on clinical symptoms and/or histopathological features. FUNDING: See a detailed list of funding bodies in the Acknowledgements section at the end of the manuscript.

• MeSH
• alely MeSH
• autoprotilátky * genetika   MeSH
• fenotyp MeSH
• genetická predispozice k nemoci MeSH
• haplotypy MeSH
• HLA-DRB1 řetězec genetika   MeSH
• lidé MeSH
• myozitida * genetika   imunologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Cíl práce: Zhodnocení ročních výsledků PTA bércových tepen a retrospektivní hodnocení faktoru, které ovlivňují klinický úspěch provedených výkonů v jednotlivých skupinách pacientů, podle kterých by bylo možno odhadnout pravděpodobnost efektu provedeného výkonu. Kritériem úspěchu je zachování funkční končetiny, tj. provedení maximálně trans-metatarzální (TMT) amputace nebo ústup obtíží. Materiál a metodika: Od roku 1985 do konce roku 2002 bylo provedeno PTA infrapopliteálních tepen u 638 nemocných na 805 končetinách a léčeno bylo 1614 tepen. U 72 pacientů byly provedeny výkony na obou dolních končetinách, u 76 nemocných se jedná o opakované PTA. Výsledky: V závislosti na přidružených chorobách, na nálezu na bércových tepnách po PTA a na klinickém stavu, pro který je výkon prováděn, se roční záchrana končetiny pohybuje od 59 do 100 %. Ve studii autoři prokázali, že nejdůležitějším faktem, který pozitivně ovlivňuje klinický úspěch výkonu, je počet průchodných tepen po intervenci a V menší míře i nález na dolní končetině, pro který je PTA prováděno. Další sledovaná kritéria, jako jsou věk, pohlaví, výkon na prívodné tepně a přítomnost přidružených onemocnění podle statistických ukazatelů, nejsou pro záchranu končetiny rozhodující. Závěr: PTA bércových tepen je vysoce účinný léčebný postup při záchraně končetiny, existují však rozdíly v roční záchraně končetiny v závislosti na klinickém stavu končetiny v době prováděné PTA. Rozhodující je však počet průchodných tepen po PTA.

Objective: To evaluate one-year results of the infrapopliteal PTA, and retrospectively assess factors that impact the clinical success and might predict the effect of the procedure per patients group. Clinical success was defined as the preservation of a functional limb, i.e. TMT level amputation at most, or a subsidence of the complaints. Material and methods: Since 1985 until the end of 2002 authors performed PTA by 638 patients on 805 limbs, and thev treated 1614 vessels. By 72 patients they performed interventions on both lower limbs. By 76 patients the procedure concerned rePTA. Results: The one-year limb salvage rate ranged from 59-100%, depending on co-morbidities, post-PTA finding on the infrapopliteal arteries, and the clinical condition where the intervention was conducted for. In this study authors demonstrated, that the clinical success of the procedure was mainly affected by the number of patent arteries post-intervention, and to a lesser extent by the lower limb condition determining the procedure. Other factors, such as age, gender, intervention on the supplying vessel, and presence of co-morbidities, did not significantly affect the limb salvage. Conclusion: Infrapopliteal PTA is a highly effective therapy for limb salvage, though the one-year clinical success in limb salvage varies. It depends on the clinical condition of the limb prior to PTA and, most importantly, on the number of patent arteries post-PTA.

• MeSH
• amputace MeSH
• arteria poplitea patologie   MeSH
• balónková angioplastika metody   přístrojové vybavení   škodlivé účinky   MeSH
• dolní končetina MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH
• srovnávací studie MeSH

Cíl studie: Srovnání peripartálních parametrů u žen s diagnózou gestační diabetes (GDM) oproti zdravým kontrolám, porovnání vlivu závažnosti poruchy glukózového metabolismu na periporodní morbiditu a zjištění vlivu dalších komorbidit (obezita, hypertenze, tyreopatie, kouření aj.) na periporodní parametry. Typ studie: Epidemiologická observační studie typu „případy – kontroly“. Název a sídlo pracoviště: Gynekologicko-porodnická klinika FN Brno; Interní gastroenterologická klinika, FN Brno; Ústav patologické fyziologie, LF MU Brno. Metodika: Soubor zahrnoval 432 těhotných žen (364 s dg. GDM, 68 zdravých kontrol), sledovaných v období let 2011–2013. GDM byl diagnostikován na základě pozitivního orálního glukózového tolerančního testu ve 24. až 28. týdnu těhotenství (lačná glykémie >5,6 mmol/l, >8,8 mmol/l 60 minut po zátěži a >7,8 mmol/l 120 minut po zátěži). Z peripartálních parametrů byly sledovány: výsledek vyšetření ultrazvukem před porodem, termín porodu, délka porodu, indukce, komplikace při porodu, komplikace po porodu, porod císařským řezem, abnormalita v pH, base excess, Apgar skóre, váha plodu, z komorbidit byl sledován výskyt obezity, hypertenze, poruch funkce štítné žlázy, syndromu polycystických ovarií, trombofilie, anémie, alergie, polymorbidita, kouření. Výsledky: U žen s GDM byla pozorována oproti zdravým těhotným vyšší míra indukce porodu (p = 0,0035, χ2 test). Pacientky s GDM s vyšším rizikem z hlediska gynekologicko-porodnické péče podle definice České gynekologicko-porodnické společnosti z roku 2015 měly signifikantně více indukovaných porodů, více sekcí a použití instrumentária v průběhu porodu, děti těchto matek měly při porodu horší Apgar skóre a více se vyskytovala makrosomie. Závěr: Stratifikace v rámci GDM diagnózy se zacílením na pacientky se současně vyšším BMI a vyšší lačnou glykémií (potažmo terapií inzulinem) popřípadě hypertenzí, je žádoucí a opodstatněná.

Objectives: To compare peri-partal parameters between two groups of pregnant women – with and without gestational diabetes mellitus (GDM), to correlate degree of glucose abnormality with incidence of peri-partal morbidity and, finally, to analyse the potential effect of comorbidities (i.e. obesity, hypertension, thyreopathy, polycystic ovary syndrome, trombophylia, anemia, allergy, smoking) on pregnancy outcomes. Design: Epidemiological observational „case-control“ study. Setting: Department of Obstetric and Gynaecology, Faculty Hospital Brno; Department of Internal Medicine, Diabetes Centre, Faculty Hospital Brno; Department of Pathophysiology, Faculty of Medicine, Masaryk University, Brno. Methods: The study comprised 432 pregnant women (364 with GDM diagnosis, 68 healthy controls) followed during a period 2011–2013. GDM was diagnosed by oral glucose tolerance test in 24–28th week of gestation (by fasting plasma glucose >5,6 mmol/l or >8,8 mmol/l in 60th min or >7,8 mmol/l in 120th min post-75g glucose load). Following peri-partal parameters were studied: ultrasonographic examination before delivery, a date of delivery, length of childbirth, induction, perinatal complications, post-delivery complications, section, abnormity in pH, base excess, Apgar score, birth weight. Results: Subjects with GDM had significantly increased rate of labour induction compared to healthy controls (P = 0.0035, chi-square test). Subgroup of GDM women classified as having a higher risk for adverse perinatal outcomes by a definition of Czech Obstetric and Gynaecology Society had significantly more labour inductions, more sections and instrumental deliveries. New-borns of those mothers had significantly more common worse perinatal outcomes (Apgar score and macrosomia). Conclusion: Based on our data risk stratification of GDM subjects according to Czech Obstetric and Gynaecology Society appears relevant and justified.

• MeSH
• epidemiologické studie MeSH
• gestační diabetes * diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• hypertenze * MeSH
• hypoglykemika terapeutické užití   MeSH
• interpretace statistických dat MeSH
• inzulin aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• komorbidita MeSH
• lidé MeSH
• morbidita MeSH
• obezita * MeSH
• perinatální péče MeSH
• porucha glukózové tolerance MeSH
• pozorovací studie jako téma MeSH
• prevalence MeSH
• rizikové faktory MeSH
• těhotenství MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• těhotenství MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH