BACKGROUND: Immune checkpoint inhibitors (ICIs), including those targeting PD-1, are currently used in a wide range of tumors, but only 20-40% of patients achieve clinical benefit. The objective of our study was to find predictive peripheral blood-based biomarkers for ICI treatment. METHODS: In 41 patients with advanced malignant melanoma (MM) and NSCLC treated with PD-1 inhibitors, we analyzed peripheral blood-based immune subsets by flow cytometry before treatment initialization and the second therapy dose. Specifically, we assessed basic blood differential count, overall T cells and their subgroups, B cells, and myeloid-derived suppressor cells (MDSC). In detail, CD4 + and CD8 + T cells were assessed according to their subtypes, such as central memory T cells (TCM), effector memory T cells (TEM), and naïve T cells (TN). Furthermore, we also evaluated the predictive value of CD28 and ICOS/CD278 co-expression on T cells. RESULTS: Patients who achieved disease control on ICIs had a significantly lower baseline proportion of CD4 + TEM (p = 0.013) and tended to have a higher baseline proportion of CD4 + TCM (p = 0.059). ICI therapy-induced increase in Treg count (p = 0.012) and the proportion of CD4 + TN (p = 0.008) and CD28 + ICOS- T cells (p = 0.012) was associated with disease control. Patients with a high baseline proportion of CD4 + TCM and a low baseline proportion of CD4 + TEM showed significantly longer PFS (p = 0.011, HR 2.6 and p ˂ 0.001, HR 0.23, respectively) and longer OS (p = 0.002, HR 3.75 and p ˂ 0.001, HR 0.15, respectively). Before the second dose, the high proportion of CD28 + ICOS- T cells after ICI therapy initiation was significantly associated with prolonged PFS (p = 0.017, HR 2.51) and OS (p = 0.030, HR 2.69). Also, a high Treg count after 2 weeks of ICI treatment was associated with significantly prolonged PFS (p = 0.016, HR 2.33). CONCLUSION: In summary, our findings suggest that CD4 + TEM and TCM baselines and an early increase in the Treg count induced by PD-1 inhibitors and the proportion of CD28 + ICOS- T cells may be useful in predicting the response in NSCLC and MM patients.

• MeSH
• antigeny CD278 metabolismus   MeSH
• antigeny CD279 antagonisté a inhibitory   MeSH
• antigeny CD28 MeSH
• CD8-pozitivní T-lymfocyty imunologie   účinky léků   metabolismus   MeSH
• dospělí MeSH
• inhibitory kontrolních bodů * terapeutické užití   farmakologie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• melanom * farmakoterapie   imunologie   krev   patologie   MeSH
• nádory plic * farmakoterapie   imunologie   krev   patologie   MeSH
• nemalobuněčný karcinom plic * farmakoterapie   imunologie   krev   patologie   MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

BACKGROUND AND OBJECTIVE: There are limited data on real-world outcomes for patients with advanced or metastatic urothelial cancer (mUC) since immune checkpoint inhibitors (ICIs) became available. Our objective was to analyze outcomes for patients with mUC since ICIs became available. METHODS: We performed a retrospective analysis of 131 patients with mUC attending the outpatient clinic of a single tertiary care center who received systemic therapy between June 2017 and July 2021 with follow-up up to December 2022. Summary and descriptive statistics were calculated for categorical and continuous variables. The Kaplan-Meier method was applied to calculate survival, and a Cox proportional-hazards model was used to explore associations between clinical variables and outcomes. KEY FINDINGS AND LIMITATIONS: The median patient age was 68 yr (range 35-90). The first systemic therapy administered was platinum-based in 79% of cases and ICI-based in 21%. Some 61% of the cohort received a second systemic treatment, with 75% of these an ICI. Median overall survival for the entire cohort was 24 mo (interquartile range 9-35). Patients on ICI therapy for ≥6 mo had median overall survival of 59 mo (95% confidence interval 39 mo-not reached). Metastatic sites on initiation of ICI therapy and C-reactive protein kinetics were prognostic in patients receiving ICIs. Limitations include the retrospective design and inherent selection bias. CONCLUSIONS AND CLINICAL IMPLICATIONS: More than 60% of patients with mUC received second-line treatment, and 75% of these received an ICI. Patients staying on immunotherapy for more than 6 mo have substantially better outcomes in comparison to patients with less time on immunotherapy and historical cohorts. PATIENT SUMMARY: We looked at the lines of therapy and outcomes for patients with advanced or metastatic cancer of the urinary tract, starting from when immunotherapy drugs called immune checkpoint inhibitors (ICIs) became available. We found that 60% of patients have received second-line therapy, which is a double the rate in comparison to historical groups of patients. Patients with long-term ICI therapy (>6 months) had significantly better outcomes, with a median survival of more than 3 years.

• MeSH
• dospělí MeSH
• imunoterapie * metody   MeSH
• inhibitory kontrolních bodů * terapeutické užití   MeSH
• karcinom z přechodných buněk * farmakoterapie   sekundární   patologie   MeSH
• lékařská praxe - způsoby provádění statistika a číselné údaje   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• metastázy nádorů MeSH
• míra přežití MeSH
• nádory močového měchýře * farmakoterapie   patologie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• staging nádorů MeSH
• urologické nádory farmakoterapie   patologie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

BACKGROUND: Immune checkpoint inhibitors (ICIs) are an important therapeutic pillar in metastatic urothelial carcinoma (mUC). The occurrence of immune-related adverse events (irAEs) appears to be associated with improved outcomes in observational studies. However, these associations are likely affected by immortal time bias and do not represent causal effects. The aim of this study was to assess the effect of irAEs on outcomes while correcting for immortal time bias, using target trial emulation (TTE). METHODS: TTE was contrasted to adjusted naïve and time-updated Cox models. We performed a multi-institutional retrospective study involving mUC patients under ICI. The primary objective was to assess the impact of irAEs on progression-free survival (PFS) and overall survival (OS). Secondary endpoints included the influence of irAEs on objective response rates (ORRs) to ICI and the influence of systemic corticosteroids on outcomes. RESULTS: Among 335 patients (median age: 69 yrs), 69.6% received ICI in the second line or further lines. During a median follow-up of 21.1 months, 122 (36.4%) patients developed irAEs of any grade (grade ≥ 3: 14.9%). Hazard ratios (HRs) for PFS ranged from 0.37 for naïve adjusted Cox model to 0.88 (95% confidence interval (CI), 0.59-1.30) with time-updated covariates, and from 0.41 to 1.10 (95% CI, 0.69-1.75) for OS. TTE accounting for immortal time bias yielded a HR of 1.02 (95% CI, 0.72-1.44) for PFS, and 0.90 (95% CI, 0.62-1.30) for OS. In contrast to the naïve Cox model (HR = 2.26, 95% CI 1.26-4.05), the presence of irAEs was no longer a predictive factor for improved ORR in time-updated Cox models (HR = 1.27, 95% CI 0.68-2.36) and TTE (HR = 1.43, 95% CI 0.89-2.29). In patients with irAEs, systemic corticosteroids did not negatively impact survival. CONCLUSION: Using TTE, we were able to show that the occurrence of irAEs is no longer associated with better survival or improved response rates to ICI in mUC patients, in contrast to the naïve analysis. These findings demonstrate that TTE is a suitable formal framework to avoid immortal time bias in studies with time-dependent non-interventional exposures.

• MeSH
• inhibitory kontrolních bodů * škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• karcinom z přechodných buněk farmakoterapie   mortalita   imunologie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• metastázy nádorů MeSH
• nádory močového měchýře farmakoterapie   mortalita   imunologie   patologie   MeSH
• nežádoucí účinky léčiv etiologie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• urologické nádory farmakoterapie   mortalita   imunologie   patologie   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• multicentrická studie MeSH

Penile squamous cell carcinoma (pSCC) is a rare tumour with a variable prognosis. More prognostic markers linked to mutational signatures and the tumour immune microenvironment are needed. A cohort made up of 165 invasive pSCC was retrospectively analysed using formalin-fixed, paraffin-embedded tumour tissue, focusing on tumour mutational burden (TMB), programmed death ligand 1 (PD-L1) expression, microsatellite instability (MSI), the number of tumour infiltrating lymphocytes (TILs) expressing cytotoxic T-lymphocyte-associated protein 4 (CTLA4), HPV status determined by p16 immunohistochemistry, and several traditional histopathological variables. High TMB (>10 mut/Mb) was associated with high PD-L1 expression (TPS 50-100%), and HPV-negative status. High PD-L1 expression was linked to HPV negativity, a high number of intratumoural CTLA4+ cells, and brisk lymphocytic infiltrate. High TMB was a significant predictor of shorter overall survival (OS) in both univariate and multivariate analysis when using a median cut-off value of 4.3 mut/Mb, but not when using an arbitrary cut-off of 10 mut/Mb. Low CTLA4+ cell infiltration at the tumour invasion front was a marker of shorter OS and cancer-specific survival in both univariate and multivariate analysis. PD-L1 expression had no significant impact on prognosis. Only two cases were MSI high. The results support the hypothesis of two aetiological pathways in pSCC cancerogenesis: (1) SCC linked to HPV infection characterised by low TMB, less common PD-L1 expression, and a lower number of TILs; and (2) SCC linked to chronic inflammation leading to a high number of acquired mutations (high TMB), HPV negativity, increased neoantigen production (i.e., PD-L1), and high immune cell infiltration.

• MeSH
• antigen CTLA-4 MeSH
• antigeny CD274 metabolismus   MeSH
• infekce papilomavirem * komplikace   MeSH
• lidé MeSH
• nádorové mikroprostředí MeSH
• nádory penisu * genetika   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• spinocelulární karcinom * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Hepatocelulárny karcinóm (HCC) predstavuje najčastejšiu primárnu malignitu pečene, tvorí približne 75–80 % všetkých prípadov rakoviny pečene. Globálny výskyt hepatocelulárneho karcinómu sa zvyšuje v dôsledku rastúceho počtu základných ochorení, čo vytvára významnú rakovinovú záťaž a významnú klinickú výzvu v dôsledku jeho často neskorého prejavu a obmedzených účinných možností liečby. Inhibítory imunitného kontrolného bodu spôsobili revolúciu v prístupe k liečbe rôznych malignít. Pri liečbe pokročilého hepatocelulárneho karcinómu sa imunoterapia ukázala byť účinnejšia ako inhibítory tyrozínkinázy, ktoré boli možnosťou liečby už desaťročie. Klinické štúdie ako HIMALAYA a IMbrave150 preukázali významné prínosy prežitia a preukázali vyššiu účinnosť v porovnaní so sorafenibom. Napriek týmto sľubným výsledkom nie všetci pacienti s HCC reagujú na imunoterapiu rovnako. Je potrebné hľadať spoľahlivé prognostické a prediktívne biomarkery, ktoré môžu pomôcť predpovedať, ktorí pacienti budú s najväčšou pravdepodobnosťou profitovať z imunoterapie, a tým personalizovať liečbu a zlepšiť výsledky. Účelom tohto článku je poskytnúť súhrn klinických štúdií imunoterapie pre rôzne štádiá hepatocelulárneho karcinómu.

Hepatocellular carcinoma (HCC) represents the most common primary liver malignancy, accounting for approximately 75–80% of all liver cancer cases. The global incidence of hepatocellular carcinoma is increasing due to rising rates of underlying diseases, creating a significant cancer burden and a significant clinical challenge due to its often late presentation and limited effective treatment options. Immune checkpoint inhibitors have revolutionized the treatment approach in various malignancies. In the treatment of advanced hepatocellular carcinoma, immunotherapy has proven to be more effective than tyrosine kinase inhibitors, which have been a treatment option for a decade. Clinical trials such as the HIMALAYA and IMbrave150 have demonstrated significant survival benefits, showing superior efficacy compared to sorafenib. Despite these promising results, not all HCC patients respond to immunotherapy equally. There is a need to search for reliable prognostic and predictive biomarkers that can help predict which patients are most likely to benefit from immunotherapy, thereby personalizing treatment and improving outcomes. The purpose of this article is to provide a summary of clinical trials on immunotherapy for various stages of hepatocellular carcinoma.

• MeSH
• hepatocelulární karcinom * farmakoterapie   MeSH
• imunoterapie * MeSH
• inhibitory kontrolních bodů terapeutické užití   MeSH
• klinické zkoušky jako téma MeSH
• lidé MeSH
• monoklonální protilátky terapeutické užití   MeSH
• nádory jater farmakoterapie   MeSH
• protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie MeSH
• sorafenib terapeutické užití   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Poznatky o molekulárních subtypech karcinomu endometria (EC) vedly v posledních několika letech k velkým změnám v klasifikačním systému, v prognostických skupinách a ve svém důsledku v terapeutických postupech u pacientek s pokročilým, metastatic­kým a recidivujícím karcinomem endometria. Nejvýznamnějším posunem v obtížně léčitelné kohortě pacientek s pokročilým, metastatickým a recidivujícím EC od dob konvenční chemoterapie je jednoznačně kombinace checkpoint inhibitoru pembrolizumabu s antiangiogenním preparátem lenvatinibem, nezávislá na přítomnosti mikrosatelitové nestability (MSI) nádorových buněk. Ve skupině MSI-high karcinomů se jako velmi úspěšné jeví podání dostarlimabu v monoterapii. iPARP byly vyšetřovány v mnoha terapeutických designech a je evidentní, že jejich léčebné využití bude u pacientek s EC s deficitem v homologní rekombinaci, bez ohledu na BRCA status. Mechanizmus účinku iPARP je u pacientek s EC založený na frekventní přítomnosti PTEN mutace a mutace TP53, jež souvisí právě s deficitem v homologní rekombinaci. iPARP mají jednak vlastní cytotoxický účinek a jednak senzitizují buňky EC k účinkům checkpoint inhibitorů. Ve sdělení je sumarizována současná evidence o preklinickém výzkumu a klinickém využití iPARP u pacientek s pokročilým, metastatickým a rekurentním EC. Nově je v České republice olaparib schválen k podávání v udržovací léčbě v kombinaci s durvalumabem u pacientek s primárně pokročilým nebo rekurentním EC (mismatch repair proficientním - pMMR), které neprogredovaly na I. linii systémové terapie v kombinaci paclitaxel, karboplatina a durvalumab.

Knowledge of molecular subtypes of endometrial cancer (EC) has led to major changes in the classification system, prognostic groups and, as a result, in therapeutic procedures in patients with advanced, metastatic and recurrent endometrial cancer (EC) in the last few years. The most significant shift in the difficult-to-treat cohort of patients with advanced, metastatic and recurrent EC since conventional chemotherapy is clearly the combination of the checkpoint inhibitor pembrolizumab with the antiangiogenic agent lenvatinib, independent of the presence of microsatellite instability (MSI) of tumor cells. In the MSI-high group of carcinomas, the administration of dostarlimab monotherapy appears to be very successful. iPARPs have been investigated in many therapeutic designs and it is evident that their therapeutic use will be in EC patients with homologous recombination deficiency, regardless of BRCA status. The mechanism of action of iPARP in EC patients is based on the frequent presence of PTEN mutation and TP53 mutation, which is related to the deficit in homologous recombination. iPARPs have both their own cytotoxic effect and sensitize EC cells to the effects of checkpoint inhibitors. The article summarizes the current evidence on preclinical research and clinical use of iPARP in patients with advanced, metastatic and recurrent EC. In the Czech Republic, olaparib is newly approved for administration in maintenance therapy in combination with durvalumab in patients with primarily advanced or recurrent EC (mismatch repair proficient - pMMR) who have not progressed on first-line systemic therapy in combination with paclitaxel, carboplatin and durvalumab.

• MeSH
• cílená molekulární terapie MeSH
• humanizované monoklonální protilátky aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• inhibitory kontrolních bodů terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• nádory endometria * diagnóza   farmakoterapie   genetika   patologie   MeSH
• PARP inhibitory aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• protinádorové látky imunologicky aktivní aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• protokoly protinádorové léčby MeSH
• tumor supresorové geny MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

I přes rozpoznanou etiopatogenezi, primární prevenci a národní screeningový program zůstává pokročilý a metastatický cervikální karcinom (CC) významným klinickým problémem s limitovanými možnostmi léčebného ovlivnění. Imunoterapeutika - checkpoint inhibitory vstupují do léčebného portfolia u pacientek s inoperabilními lokálně pokročilými stadii a u pacientek s progredujícím, metastatickým a rekurentním cervikálním karcinomem. Přinášejí potřebnou naději v kohortě křehkých obtížně léčitelných pacientek. Včlenění imunoterapie v kombinaci s chemoterapií s nebo bez bevacizumabu do první linie systémové léčby a v monoterapii v druhé linii léčby navazující na chemoterapii založené na platině vedlo k signifikantnímu prodloužení celkového přežítí pacientek s CC.

Despite the identified etiopathogenesis, primary prevention and national screening program, advanced and metastatic cervical cancer remains a significant clinical problem with limited treatment options. Immunotherapeutics - checkpoint inhibitors enter the treatment portfolio in patients with inoperable locally advanced stages and bring the necessary hope in patients with progressive, metastatic and recurrent cervical cancer in the cohort of fragile, difficult-to-treat patients. The inclusion of immunotherapy in combination with chemotherapy with or without bevacizumab in first-line systemic therapy and in second-line therapy monotherapy following platinum-based chemotherapy resulted in a significant prolongation of overall survival of patients with CC.

• MeSH
• antitumorózní látky aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• chemoradioterapie MeSH
• humanizované monoklonální protilátky aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• inhibitory kontrolních bodů aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• nádory dělohy patologie   terapie   MeSH
• nádory děložního čípku * patologie   terapie   MeSH
• protinádorové látky imunologicky aktivní aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• protokoly protinádorové léčby MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

PURPOSE: The IMMUNOSARC trial combined an antiangiogenic agent (sunitinib) with a PD1 inhibitor (nivolumab) in advanced sarcomas. Here, we present the first correlative studies of the soft-tissue sarcoma cohort enrolled in this trial. EXPERIMENTAL DESIGN: Formalin-fixed paraffin-embedded and peripheral blood samples were collected at baseline and week 13. Formalin-fixed paraffin-embedded samples were used for transcriptomics and multiplex immunofluorescence, whereas peripheral blood samples were used for multiplexed immunoassays. Flow cytometry and Luminex assays were performed to validate translational findings in tumor-isolated cells and peripheral blood mononuclear cells derived from patients. RESULTS: The density of intratumoral CD8+ T cells, measured by multiplexed immunophenotyping, was significantly increased after treatment. This augment was accompanied by the dynamic significant increase in the gene expressions of CD86, CHI3L1, CXCL10, CXCL9, LAG3, and VCAM1 and the decrease in the expression levels of NR4A1. In peripheral blood, 12 proteins were significantly modulated by treatment at week 13. A score integrating the dynamic expression of the 7 genes and the 12 soluble factors separated 2 groups with distinct progression-free survival (PFS): 4.1 months [95% confidence interval, 3.5-not reached (NR)] versus 17 months (95% confidence interval, 12.0-NR), P = 0.014. This molecular score was predictive of PFS when applied to the normalized data determined in the baseline samples. CONCLUSIONS: Treatment with sunitinib and nivolumab inflamed the sarcoma microenvironment, increasing CD8+ T-cell density and the expression of several genes/proteins with relevance in the response to PD1 inhibitors. A molecular signature identified two groups of patients with distinct PFS for the combination of antiangiogenics plus PD1 inhibitor therapy.

• MeSH
• antigeny CD279 antagonisté a inhibitory   MeSH
• CD8-pozitivní T-lymfocyty imunologie   účinky léků   metabolismus   MeSH
• dospělí MeSH
• inhibitory angiogeneze terapeutické užití   aplikace a dávkování   MeSH
• inhibitory kontrolních bodů terapeutické užití   farmakologie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• nádorové biomarkery MeSH
• nádorové mikroprostředí účinky léků   imunologie   MeSH
• nivolumab terapeutické užití   aplikace a dávkování   MeSH
• prognóza MeSH
• protokoly antitumorózní kombinované chemoterapie terapeutické užití   MeSH
• sarkom * farmakoterapie   patologie   genetika   MeSH
• senioři MeSH
• tumor infiltrující lymfocyty imunologie   metabolismus   účinky léků   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

• MeSH
• inhibitory kontrolních bodů farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• kolorektální nádory * genetika   klasifikace   MeSH
• oprava chybného párování bází DNA genetika   MeSH
• Publikační typ
• úvodní články MeSH

Východiska: Léčba lokálně pokročilého karcinomu rekta standardně zahrnuje neoadjuvantní chemoradioterapii, po které nastupuje operace s případnou adjuvantní chemoterapií. Kromě neoadjuvantní chemoradioterapie se stále více uplatňuje tzv. totální neoadjuvantní terapie (TNT) spočívající v aplikaci radioterapie a následné kombinované chemoterapie, a to v různých sekvencích a kombinacích. Jejím hlavním přínosem je významné snížení rizika rozvoje vzdálených metastáz a současně zlepšení lokální kontroly, které může v indikovaných případech umožnit non-operativní management. Pacienti s nádory s mikrosatelitní instabilitou a deficientním systémem mismatch repair (MSI/dMMR) se začínají při zvažování TNT vyčleňovat jako samostatná skupina profitující z jiného léčebného přístupu. Případ: Náš případ popisuje diagnostiku a léčbu pacientky s lokálně pokročilým karcinomem rekta, která byla pro klinické charakteristiky onemocnění indikovaná k prediktivnímu molekulárně genetickému vyšetření, jež potvrdilo mikrosatelitní instabilitu nádoru. Na základě tohoto nálezu byla u pacientky po iniciální krátké radioterapii místo chemoterapie indikována neoadjuvatní imunoterapie. Následná operace potvrdila kompletní patologickou odpověď. Pacientka absolvovala tuto léčbu s dobrou tolerancí, je nyní v trvající kompletní remisi a dále pečlivě dispenzarizována dle doporučených postupů. Závěr: Molekulárně genetické testování má u karcinomu rekta zásadní význam a mělo by být vstupně provedeno u všech pokročilejších nádorů, u kterých se kromě operace zvažuje jakákoli jiná možná onkologická léčba. Nález MSI/dMMR vyžaduje specifický léčebný přístup, který přináší pacientům s těmito nádory maximální benefit.

Background: Typically, the management of locally advanced rectal cancer consists of neoadjuvant chemoradiotherapy, followed by surgery and adjuvant chemotherapy. In addition to neoadjuvant chemoradiotherapy, total neoadjuvant therapy (TNT) involving radiotherapy and combined chemotherapy has been increasingly used and shown to reduce the risk of distant metastasis and improve local control. Patients with microsatellite instability and deficient mismatch repair (MSI/dMMR) tumors represent a specific group that benefits from different approaches if TNT is considered. Case: Our case report describes the diagnosis and treatment of a patient with locally advanced rectal cancer indicated for clinical characteristics to predictive molecular testing. Microsatellite instability was confirmed. Based on this finding, after short-course radiotherapy, she was offered neoadjuvant immunotherapy with checkpoint inhibitors. She subsequently underwent surgery with a confirmed pathologic complete response. The treatment was well-tolerated and she stays in complete remission, with a follow-up according to the standard recommendations. Conclusion: This case highlights the importance of molecular testing in rectal cancer, which should be performed in all advanced cases requiring more intensive oncologic therapy than surgery alone. MSI/dMMR status indicates the need for a specific approach that may significantly improve the outcomes of these patients.

• MeSH
• dospělí MeSH
• inhibitory kontrolních bodů * farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• mikrosatelitní nestabilita MeSH
• nádory rekta * farmakoterapie   genetika   patologie   MeSH
• neoadjuvantní terapie metody   MeSH
• oprava chybného párování bází DNA genetika   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH
• práce podpořená grantem MeSH