S rozvojem moderních senzorových technologií v diabetologii v posledních cca 10 letech, kdy se nové možnosti monitorace glykemie dostávají stále častěji do každodenní klinické praxe, se vytvořily nové parametry, které se stávají standardem hodnocení míry kompenzace osob s diabetem a dokáží v některých aspektech doplnit klasické laboratorní parametry užívané dosud, zejména glykovaný hemoglobin. Nový parametr time in range představuje významný přínos nejen pro diabetology, ale také významný nástroj pomáhající pacientům v každodenním životě s diabetem.
Continuous glucose monitoring became more common in everyday clinical practice. New parameters have been created as a standard for assessing the degree of control for people with diabetes and can be used more clearly than glycated haemoglobin. The new parameter time in range represents a significant benefit not only for diabetologists, but also an important tool to help the patients in their daily lives with diabetes.
- Keywords
- cílové hodnoty, kompenzace diabetu, time in range,
- MeSH
- Diabetes Mellitus * diagnosis MeSH
- Patient Outcome Assessment MeSH
- Humans MeSH
- Blood Glucose Self-Monitoring MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Kontinuální monitorace glykemie (CGM) poskytuje podrobné informace o průběhu glykemických změn během dne, což umožňuje mnohem přesnější nastavení inzulinoterapie. Nabízí také nové parametry, které je pak možné v klinické praxi využít k hodnocení míry kompenzace diabetu. Jako nejsilnější indikátor glykemické kompenzace se ukazuje procento času stráveného v cílovém glykemickém rozmezí, tzv. čas v cílovém rozmezí, neboli time-in-range (TIR). Za to je považováno pásmo glykemie od 3,9 do 10 mmol/l. Od roku 2019 existují konkrétní doporučení vymezující čas v rozmezí u různých skupin pacientů s diabetem (diabetiků 1. a 2. typu, těhotných diabetiček a rizikových/křehkých pacientů), jež umožňují interpretovat výsledky z CGM na více individuální bázi.
Continuous glucose monitoring (CGM) provides detailed information about the course of glycaemic changes during the day, which allows for a much more accurate setting of insulin therapy. Also, it offers new parameters, which can then be used in clinical practice to assess the degree of compensation for diabetes. The strongest indicator of glycaemic compensation is the percentage of time spent in the target glycaemic range, the so-called time-in-range (TIR). It is considered to range from 3.9 to 10 mmol/L. Since 2019, there have been specific TIR recommendations for different groups of diabetic patients (type 1 and type 2 diabetics, pregnant diabetics, and at-risk/fragile patients) that allow CGM results to be interpreted on a more individual basis.
- Keywords
- kontinuální monitor glykemie,
- MeSH
- Time Factors MeSH
- Diabetes Mellitus * blood prevention & control MeSH
- Humans MeSH
- Blood Glucose Self-Monitoring * MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
V kazuistike analyzujeme príčinu nízkeho time in range u 66-ročného, pravidelne športujúceho pacienta s diabetes mellitus 1. typu v trvaní 17 rokov a anamnézou chronického srdcového zlyhávania používajúceho kontinuálny monitoring glykémií.
In the case report, we analyse the cause of a low time in range in a 66-year-old regularly exercising patient with type 1 diabetes mellitus lasting for 17 years and a history of chronic heart failure, and using continuous blood glucose monitoring.
- MeSH
- Child MeSH
- Infant MeSH
- Humans MeSH
- Adolescent MeSH
- Infant, Newborn MeSH
- Child, Preschool MeSH
- Reference Values MeSH
- Thyroid Gland anatomy & histology growth & development ultrasonography MeSH
- Check Tag
- Child MeSH
- Infant MeSH
- Humans MeSH
- Adolescent MeSH
- Male MeSH
- Infant, Newborn MeSH
- Child, Preschool MeSH
- Female MeSH
Navzdory výhodným farmakokinetickým/farmakodynamickým vlastnostem krátkodobých inzulínových analog v porovnání s humánními inzulíny narážíme na potřebu ještě fyziologičtějšího profilu v kompenzaci glykemie po jídle. Rychlý aspart (inzulín Fiasp) řadu problémů vyřešil, přesto slýcháme od našich pacientů stížnosti typu: málo rychlý, nastupuje později, pozdní hypoglykemie po jídle, při dopichu vážný propad. Ukazuje se, že nový ultra-rychlý inzulín lispro přináší další přiblížení se fyziologické prandiální inzulínové sekreci ve srovnání s dostupnými krátkodobými inzulínovými analogy. Tato kazuistika demonstruje případ pacientky s velmi dobrou metabolickou kompenzací,nicméně se zvýšenou labilitou právě z uvedených důvodů. Ultra rapid lispro (inzulín Lyumjev) s profilem blížícím se fyziologickému prandiálnímu inzulínu labilitu výrazně potlačila navýšil time in range (TIR).
Despite the advantageous pharmacokinetic/pharmacodynamic properties of short-actinginsulin analogues compared to human insulins, there is a need for an even more physiological profile in postprandial glycaemic control. Fast insulin aspart (Fiasp) solved a number of problems, yet we hear complaints from our patients of the following type: not very fast, startsacting later, late hypoglycaemia after a meal, severe fall after injection. However, a new ultrafast insulin lispro brings further approximation to physiological prandial insulin secretion compared to available short-acting insulin analogues.
- Keywords
- Lyumjev,
- MeSH
- Diabetes Mellitus, Type 1 * drug therapy MeSH
- Adult MeSH
- Glycated Hemoglobin drug effects MeSH
- Hypoglycemia prevention & control MeSH
- Insulin Lispro administration & dosage MeSH
- Humans MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Humans MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
Kazuistika popisuje 78letého pacienta s diabetem 1. typu s častým výskytem hypoglykemií, u kterého byla zahájena terapie inzulínovým analogem 2. generace Toujeo (inzulín glargin 300 U/ml). Změnou terapie došlo k vymizení hypoglykemií, především nočních, a pomocí bezpečné titrace i dosažení velmi dobrých glykemií nalačno.
The case report describes a 78-year-old type 1 diabetes patient with frequent occurrence of hypoglycaemia. After initiating the therapy with the second-generation insulin analogue Tou- jeo (insulin glargine 300 U/mL), the occurrence of hypoglycaemias, especially nocturnal, was decreased and fasting glucose was improved.
- MeSH
- Time Factors MeSH
- Diabetes Mellitus, Type 1 prevention & control therapy MeSH
- Insulin Glargine administration & dosage therapeutic use MeSH
- Humans MeSH
- Blood Glucose Self-Monitoring * MeSH
- Aged MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Aged MeSH
- Publication type
- Case Reports MeSH
Cíl: Zavedení, charakterizace a porovnaní dvou metod kvantitativního stanovení viru hepatitidy B-HBV DNA. Obě metody používají totožného principu měření na bázi reál time PCR. První z nich je prováděna pomocí analytického systému LightCycler Roche Diagnostics a druhá na přístroji Rotorgene Corbett Research. Předmětem porovnávání metod byla linearita a pracovní rozsah stanovení, mez detekce, klinická senzitivita a specifičnost obou metod a jejich diagnostická správnost. Materiál: Oběma metodami bylo simultánně analyzováno 68 sér pacientů s diagnostikovanou chronickou hepatitidou B v různých fázích choroby. Výsledky: Regresní analýzou jsme stanovili hodnotu korelačního koeficientu r= 0,995 (p < 0,0001), potvrzující velmi úzký vztah mezi souborem výsledků získaných oběma metodami. Přesnost měření obou metod nepřekračuje hodnotu CV = 15 %. Obě metody disponují vysokým rozsahem linearity měření v intervalu lO 3-lO 8 kopií HBV DNA/ml. Diagnostická správnost srovnávaných metod byla vyhodnocena ROC analýzou. Pro obě metody byla zjištěna hodnota klinické sensitivity 100 %, klinická specifičnost metody LightCycler činila 96 % ve srovnání s 95 % u metody Rotorgene. Klinická efektivita, vyjádřená hodnotou AUC (plochy pod krivkou) byla 0,995 (LightCycler) respektive 0,994 (Rotorgene). Metoda LightCycler vykázala vyšší hodnotu pozitivního pravděpodobnostního poměru + LR = 26 oproti hodnotě 19,5 u Rotorgenu. Závěr: Uvedené údaje vypovídají o velmi vysoké hodnotě klinické užitečnosti obou metod.
Objective: Introduce, characterize and compare two methods of hepatitis virus B DNA quantification in serum. Both methods are based on real time PCR principle. Two measurement systems, LightCycler Roche and Rotorgene Corbett Research were used. We evaluated and compared their precision, linearity, limit of detection, clinical sensitivity, clinical specificity and diagnostic accuracy. Materials: By use of mentioned methods we analysed 68 sera from patients with diagnosed chronic hepatitis B in different stages of disease. Results: Correlation coefficient 0,995 (p < 0,0001) obtained by linear regression analysis shows excellent relationship between results of evaluated methods. The coefficients of variation for repeatability and reproducibility indicate very good measurement precision and are in all cases lower than 15 %. Linearity of both methods has very broad range lO 3 -lO 8copies of HBV DNA/ml. It means that majority of samples may be analysed without repeating after sample dilution. By use of ROC analysis we determined AUC value 0,995, clinical sensitivity 100 %, specificity 96 % and positive likelihood ratio (+LR) 26,0 for LightCycler, resp. AUC = 0,994, specificity 95 %, +LR = 19,5 for Rotorgene. Conclusion: All analytical and clinical characteristics of introduced methods show their usefulness for diagnosis and treatment of chronic hepatitis B.
Cíl: Cílem studie je vyhodnotit opakovatelnost měření neinvazivního break-up time (NIBUT) keratografem při jeho stanovení z jednoho, dvou či třech dílčích měření a doporučit pro praxi vhodnou metodiku. Dalším cílem je ověřit, zda opakovaná měření neovlivňují měřenou hodnotu. Materiál a metodika: Do studie bylo zařazeno 38 zdravých dobrovolníků (30 žen a 8 mužů) ve věku od 19 do 50 let, u každého bylo měřeno vždy jen jedno oko. Studie byla koncipována jako prospektivní. Po 15minutové adaptaci na podmínky vyšetřovny podstoupil každý účastník dvě série měření NIBUT (test, retest) na keratografu OCULUS 3. Minimální časový odstup obou sérií byl 10 minut, každá série obsahovala tři dílčí měření v odstupu přibližně 3 minuty. Výsledný NIBUT byl v každé sérii stanoven (A) jako první hodnota v dané sérii, (B) jako průměr prvních dvou nebo (C) všech tří měření v dané sérii. Opakovatelnost byla hodnocena Bland-Altmanovou analýzou a vyjádřena koeficientem opakovatelnosti. Sledován byl vždy pouze čas prvního roztržení slzného filmu. Výsledky: Statistická analýza neprokázala statisticky signifikantní rozdíly jak mezi dílčími měřeními NIBUT v jednotlivých sérií (p = 0,92, p = 0,81), tak při porovnání všech šesti měření (p = 0,95). Průměrné hodnoty dílčích měření se pohybovaly od 13,6 s do 14,4 s. Pro postupy A, B a C byly zjištěny koeficienty opakovatelnosti (po řadě) 15,0 s, 12,1 s a 10,0 s. Doplňující analýza pro 12 očí s nízkým NIBUT (< 10 s) prokázala statisticky signifikantně lepší opakovatelnost v této skupině, a to s koeficienty 7,0 s (metodika A), 6,0 s (B) a 4,6 s (C) . Závěr: Stanovení NIBUT ze tří po sobě jdoucích měření (s dostatečným, ideálně několikaminutovým odstupem) významně zlepšuje opakovatelnost. Přitom takto opakovaná měření NIBUT nemají významný vliv na měřenou hodnotu. Uvedenou metodiku měření NIBUT na keratografu lze doporučit pro použití v praxi.
Aim: The primary aim of this study is to evaluate the repeatability of noninvasive break-up time (NIBUT) measurement by keratograph when it is determined from one, two or three partial measurements, and to recommend a suitable methodology for practice. Another goal is to verify that repeated measurements do not affect the measured value. Material and Methods: Thirty-eight healthy volunteers (30 women and 8 men) aged between 19 and 50 years old were included in the study, in which only one eye of each volunteer was measured. The study was designed as a prospective one. Each subject adapted to the local conditions of the laboratory for 15 minutes and subsequently underwent two series of NIBUT measurements (test, retest) on an OCULUS 3 Keratograph. The minimum time interval between the two series was 10 minutes, in which each series contained three partial measurements approximately 3 three measurements in the given series. Repeatability was assessed by a Bland-Altman analysis and expressed as a repeatability coefficient. In every case, only the time of the first break-up of the tear film was monitored. Results: The statistical analysis did not show statistically significant differences both between partial measurements of NIBUT in the individual series (p = 0.92, p = 0.81) and when comparing all six measurements (p = 0.95). The mean values of the partial measurements ranged from 13.6 s to 14.4 s. The repeatability coefficients were found to be 15.0 s, 12.1 s and 10.0 s for methodologies A, B and C, respectively. A supplementary analysis for 12 eyes with low NIBUT (< 10 s) showed statistically significantly better repeatability in this group, with coefficients of 7.0 s (methodology A), 6.0 s (B) and 4.6 s (C). Conclusion: Determination of NIBUT from three consecutive measurements (with a sufficient interval of ideally a few minutes) significantly improves repeatability. Such repeated NIBUT measurements do not have a significant effect on the measured value. The mentioned methodology for measuring NIBUT on a keratograph can be recommended for use in practice.
- Keywords
- slzný film, break-up time test, opakovatelnost měření, keratograf OCULUS 3,
- MeSH
- Diagnostic Techniques, Ophthalmological * classification instrumentation MeSH
- Prospective Studies MeSH
- Cornea diagnostic imaging physiology pathology MeSH
- Dry Eye Syndromes * diagnostic imaging diagnosis MeSH
- Publication type
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
Východisko. Molekulárně biologické metody založené na reverzní transkripci a následné polymerázové řetězové reakci (RT-PCR) jsou schopny detekovat přítomnost transkriptu BCR-ABL u chronické myeloidní leukémie (CML). V tomto sdělení prezentujeme naše zkušenosti se sledováním reziduální leukémie metodou real-time PCR s detekcí hybridizačními sondami u nemocných s CML léčených imatinibem a při sběru periferních krvetvorných buněk (PKB). Metody a výsledky. Stanovení hladin transkriptu BCR-ABL v periferní krvi bylo provedeno u 27 osob před nasazením a v průběhu léčby imatinibem mesylátem. Medián relativního množství BCR-ABL v periferní krvi před nasazením imatinibu byl 2,55 %. Množství transkriptu u 23 osob bez rezistence vůči imatinibu pokleslo během prvních šesti měsíců léčby na hodnotu 0,02 %. Po dvanáctiměsíční léčbě poklesl medián množství transkriptu na 0,005 %. V dalším průběhu léčby hladiny BCR-ABL kolísaly mezi hodnotami pod detekčním limitem metody (0,001 %) a 0,005 %. Tři pacienti byli vůči imatinibu primárně rezistentní s rozsahem hodnot od 0,13 % do 11,7 %. Jeden pacient vykazoval po 18 měsících léčby známky molekulárního relapsu. Z 16 pacientů po stimulaci PKB filgrastimem měly pouze dvě vyšetřované osoby hodnoty BCR-ABL v periferní krvi i v PKB pod detekčním limitem použité metody. U ostatních osob se koncentrace fúzního transkriptu pohybovala v koncentracích spolehlivě stanovitelných metodou RT-PCR. Závěry. Vzhledem k svému prognostickému významu je vyšetření BCR-ABL vhodné pro monitorování kinetiky reziduální choroby. Stanovení provedené v koncentrátu PKB jako potenciálním autotransplantátu může kompletovat informace o kvalitě těchto buněk z hlediska proporce BCR-ABL transkriptu a nastínit další možné terapeutické postupy a prognózu pacienta.
Background. Molecular biology methods based on reverse transcription and polymerase chain reaction (RT-PCR) are able to detect the presence of BCR-ABL transcripts in chronic myeloid leukemia (CML). In this study we present our experience with monitoring of residual disease using real-time PCR with hybridization probes detection in patients treated with imatinib mesylate and in collected peripheral blood progenitor cells (PBPC). Methods and Results.We measured the level of BCR-ABL transcripts in peripheral blood cells of 27 subjects before and in the course of the imatinib treatment. The median of relative quantity of BCR-ABL in the blood before imatinib therapy was 2.55%. The number of the transcripts in 23 imatinib-sensitive subjects decreased to 0.02% in 6 months. After 12 months of the treatment the BCR-ABL median was 0.005%. Subsequent levels fluctuated between values below the detection limit (DL, 0.001%) and 0.005%. Three patients were primarily resistant to imatinib with the BCR-ABL range of 0.13%-11,7% during the treatment. One subject showed marks of molecular relapse after 18 months of the treatment. Only two of 16 filgrastim-stimulated patients had BCR-ABL levels in the blood and in collected PBPC below DL. In other subjects BCR-ABL transcripts were determined within the measurable range of RT-PCR. Conclusions. Taking into account prognostic importance, the measurement of BCR-ABL transcripts is an effective approach to monitoring of residual CML kinetics. Evaluation of BCR-ABL levels in collected PBPC can complete information on quality of the cells in potential autotransplants, and choose subsequent therapeutic protocols and patient prognosis.
- MeSH
- Fusion Proteins, bcr-abl blood MeSH
- Drug Resistance, Neoplasm MeSH
- Leukemia, Myelogenous, Chronic, BCR-ABL Positive diagnosis drug therapy genetics MeSH
- Granulocyte Colony-Stimulating Factor administration & dosage MeSH
- Imatinib Mesylate MeSH
- Humans MeSH
- Reverse Transcriptase Polymerase Chain Reaction methods MeSH
- Prognosis MeSH
- Antineoplastic Agents administration & dosage pharmacology MeSH
- Neoplasm, Residual diagnosis drug therapy genetics MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Female MeSH
Úvod a cíl: S100B protein a neuron specifická enoláza (NSE) jsou intenzivně zkoumané markery poškození CNS. Ověření referenční hodnot v séru a variability výsledků na čase odběru, pohlaví a věku jsou základní podmínky interpretace měřených hodnot. Matriál a metoda: Referenční interval jsme ověřili na 50 dobrovolnících, z nichž 10 mělo opakované odběry po 6 a 24 hodinách. Následně jsme analyzovali vliv věku, pohlaví, doby odběru na referenční meze, která byly stanoveny jako 95% percentil referenční skupiny. Výsledky a závěr: Zjistili jsem, že hodnoty NSE a S100B nevykazují klinicky významnou závislost na době odběru, pohlaví a věku. Hodnoty NSE mají vyšší variabilitu výsledků a cca 8 % vzorků muselo být vyloučeno z analýzy pro viditelnou hemolýzu. U S100B proteinu jsme zjistili vyšší horní referenční limit 0,2 μg/l, než je udávaný výrobcem; to však nemá zásadní klinický dopad na hodnocení výsledků.
Objective: S100B protein and neuron specific enolase (NSE) are nowadays intensively investigated as markers of central nervous system damage. Verification of reference values and result variability (biological) are basic conditions of results interpretation. Material and Methods: Reference intervals were verified on 50 volunteers, from them 10 had done repeatedly blood sampling after 6 and 24 hours from baseline. The influence of age, sex and time of sampling on reference cut offs were than analysed. Cut-offs were established as 95% percentile of marker level in analysed group. Results and conclusion: We found that, NSE and S100B levels do not show any clinically important dependence on the time of sampling, age and sex. NSE levels appear to have higher result variability and approximately 8% of samples had to be excluded from analysis due to visible haemolysis. We established a higher reference cut off for S100B – 0.2 μg/l, than manufacturer had set up, but it did not have any crucial effect on clinical evaluation of results.
