[Continuous ambulatory peritoneal dialysis - part II]
- MeSH
- Surgical Procedures, Operative methods trends utilization MeSH
- Peritoneal Dialysis, Continuous Ambulatory methods adverse effects trends MeSH
- Laparoscopy methods trends utilization MeSH
- Humans MeSH
- Interdisciplinary Communication MeSH
- Catheters, Indwelling utilization MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
Autori zdôrazňujú výhody priečnej incízie, ktoré sú nesporné, pretože chirurgovi poskytujú nielen vynikajúci prehľad operovanej oblasti obojstranne, ale čo je najdôležitejšie, signifikantně najmenej negatívne ovplj^ňuje respiračné funkcie a zloženie krvných plynov, čo má význam u pacientov s chronickou respiračnou insuficienciou. Vzhľadom na nepoměrné menšie retrakčné sily je i výskyt pooperačných dehiscencií a hernií menší. Ide o rez, ktorý najmenej porušuje inerváciu brušnej steny, čím je nielen menej bolestivý, ale má i lepšie parametre hojenia. Jeho uzatvorenie pokračujúcim rezorbovateľným slučkovým dvojitým stehom je nielen jednoduché, ale čo je najdôležitejšie, je spoľahlivé s minimálnym počtom pooperačných komplikácií.
The authors emphasize the advantages of a transverse incision which are beyond doubt, because they provide the surgeon not only with an excellent bilateral view of the operated area, but what is most important, they have the significantly least negative effect on respiratory functions and the composition of blood gases, which is of major importance in patients with chronic respiratory failure. Due to the much smaller retraction forces the incidence of postoperative dehiscences and hernias is smaller. It is an incision which interferes least with the innervation of the abdominal wall and thus is not only less painful but has also better healing parameters. Its closure by a continuous, absorbable, loop-on mucosa double suture is not only simple, but what is most important. it is reliable and associated with a minimum of postoperative complications.
- MeSH
- Laparotomy methods MeSH
- Humans MeSH
- Treatment Outcome MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
Prevalence interních chorob zvyšující se s věkem je příčinou zvýšeného zastoupení seniorů mezi hospitalizovanými na lůžkách nechirurgických oborů. Nemoc, která je důvodem hospitalizace, u pacienta s diabetem obvykle rozkolísá glykemie. Řada vyšetřovacích metod vyžaduje přípravu se změnou příjmu a složení stravy, určitou dobu lačnění před výkonem či po něm. Toto vše zvyšuje riziko hypo/hyperglykemie. Ohrožuje zdraví i život pacienta. Prevencí je zejména frekventní monitorování glykemie. Přes pokročilý vývoj odběru a měření glykemie v kapilární krvi se jeví možnou pozitivní alternativou kontinuální měření glukózy senzorem. Proto jsme ihned po zprovoznění lůžek GIK využili možností, které nabízí Intermitentně skenované kontinuální měření glykemie (isCGM). Naše první zkušenosti s využitím isCGM u seniorů hospitalizovaných na GIK jsou velmi pozitivní. Při implementaci metody bylo překvapivým zjištěním, že ve vědecké literatuře není mnoho dostupných dat, která by hodnotila přínosy/rizika isCGM během běžné hospitalizace mimo JIP u pacientů vyžadujících časté monitorování glykemie.
The prevalence of internal diseases increasing with age is the reason for the increased number of seniors among those hospitalized in non-surgical beds. The disease that is the reason for hospitalization in a patient with diabetes usually fluctuates blood sugar. A number of examination methods require preparation with a change in intake and diet composition, a certain period of fasting before or after the procedure. All this increases the risk of hypo/hyperglycemia. It threatens the health and life of the patient. Prevention is especially frequent monitoring of blood glucose. Despite the advanced development of collection and measurement of glucose in capillary blood, continuous glucose measurement with a sensor appears to be a possible positive alternative. Therefore, immediately after the GIK beds were put into operation, we took advantage of the possibilities offered by Intermittently Scanned Continuous Glycemic Measurement (isCGM). Our first experiences with the use of isCGM in elderly patients hospitalized at GIK are very positive. When implementing the method, it was a surprising finding that there is not much data available in the scientific literature evaluating the benefits/risks of isCGM during routine non-ICU hospitalization in patients requiring frequent glycemic monitoring.
- MeSH
- Diabetes Mellitus * prevention & control MeSH
- Glycated Hemoglobin analysis MeSH
- Inpatients MeSH
- Continuous Glucose Monitoring * methods MeSH
- Blood Glucose analysis MeSH
- Humans MeSH
- Aged MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Aged MeSH
- Publication type
- Review MeSH
Autoři referují o efektu adjustace (úprava napětí) pokračujícího rohovkového stehu na výslednou cylindrickou refrakci u pacientů podstupujících perforující keratoplastiku (PK) pro keratokonus. V práci hodnotíme dva soubory pacientů. Soubor I tvoří 76 pacientů (76 očí), kteří se pravidelně dostavovali ke kontrolám na naší klinice. Podíl žen v souboru byl 52,6 % a podíl mužů 47,4 %. Průměrný věk ve skupině v době operace byl 33,5 let ± 5,2 let (rozmezí 18-52 let). U této skupiny pacientů jsme prováděli adjustaci stehu peroperačně. Soubor II tvoří 35 pacientů (40 očí), kteří podstoupili v časném pooperačním období adjustaci pokračujícího rohovkového stehu. Podíl žen v souboru byl 19 (54,0 %) a podíl mužů 16 (46,0 %). Průměrný věk v celém souboru v době operace byl 34,6 let ± 3,8 let, rozmezí 18-50 let. Indikací kvýkonubyl topograficky potvrzený astigmatismus nad 3,5 cylindrické dioptrie (D cyl). Cílem studie bylo zvolit optimální operační techniku s cílem dosáhnout nejen čirosti a dobrého zhojení rohovkového terče, ale především již peroperačně předcházet vzniku velké ametropie. V časném pooperačním období je pak naší snahou redukce vzniklé dioptrické vady a rychlejší návrat dobré zrakové ostrosti operovaného oka. Nejlepších výsledků ve smyslu nejmenší výsledné hodnoty pooperačního astigmatismu bylo dosaženo v případech, kdy byl použit terč dárce větší o 0,25 mm s peroperační adjustací stehu za kontroly pomocí světelných kruhů dle Serdarevicové. U této skupiny pacientů byla výsledná průměrná cylindrická refrakce po operaci 2,00 ± 0,81 D cyl. Adjustací rohovkového stehu v pooperačním období poklesl astigmatismus v průměru o 3,09 ± 1,62 D cyl.
Authors refer about the effect of adjusting (adjustment of the suture tension) of the running corneal suture on the final cylindrical refraction in patients who underwentpenetratingkeratoplastyduetokeratoconus.Inourarticleweevaluate two groups of patients. The group I consists 76 patients (76 eyes) who regularly visited our department of ophthalmology. There were 52.6 % of females and 47.4 % ofmales. The average age at the time of surgery was 33.5 ± 5.2 years (range, 18 – 52 years). In this group of patients, the adjusting was performed during the surgery. In the group II 35 patients (40 eyes) underwent the adjusting procedure of the running corneal suture in the early postoperative period. There were 19 (54.0 %) women and 16 (46.0 %) men. The average age of the whole group at the time of surgery was 34.6 ± 3.8 years (range, 18 – 50 years). The indication to carry out the adjusting was topographically verified astigmatism of more then 3.5 cylindrical diopters (D cyl). The purpose of this study was to find the ultimate surgery technique to get not only the clearness and good healing of the corneal graft, but first of all to prevent extensiveametropia alreadyduringthesurgery.In theearly stageafter thesurgery we are trying to reduce emerged refractive error and to get faster recovery of good visual acuity of the operated eye. In the sense of the least final postoperative astigmatism, the best results we have reached in cases where the donor corneal graft was 0.25 mm larger in diameter and the suture was adjusted during the surgery using light circles according to Serdarevic. In this group of patients the average final cylindrical refractive error after the surgery was 2.00 ± 0.81 D cyl. When adjusting the corneal suture in postoperative period, the mean final refractive error decreased of about 3.09 ± 1.62 D cyl.penetrating keratoplasty, adjusting of the corneal suture, cylindrical refraction.
- MeSH
- Astigmatism etiology prevention & control MeSH
- Adult MeSH
- Keratoconus diagnosis surgery MeSH
- Keratoplasty, Penetrating methods adverse effects MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Postoperative Complications etiology surgery MeSH
- Refraction, Ocular methods MeSH
- Aged MeSH
- Suture Techniques methods adverse effects MeSH
- Visual Acuity MeSH
- Check Tag
- Adult MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Aged MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Review MeSH
- Comparative Study MeSH
BACKGROUND AND AIMS: Obstructive sleep apnoea is a potentially serious sleep disorder associated with the risk of cardiovascular disease. It is treated with continuous airway pressure (CPAP) but this is not always successful. Unsuccessful cases should be treated by bilevel positive airway pressure (BiPAP). The aim of this study was to determine whether common respiratory parameters and/or body mass index (BMI) can be used to predict the probability CPAP failure and hence start such patients on BiPAP from the outset. METHODS: A sample of patients treated by CPAP for OSAS was evaluated a retrospective cohort study. The data measured in sleep monitoring of the successfully treated group and of the group where CPAP had failed were compared. Subsequently, the predictive abilities of BMI, Apnoea Index (AI), Apnoea-Hypopnea Index (AHI), percentage of sleep time in less than 90% oxygen saturation (T90), average oxygen saturation over the duration of sleep (SaO2) and average desaturation per hour of sleep (ODI) were assessed with respect to CPAP failure, both individually and in combination. RESULTS: A sample of 479 patients was included in the study. All of the recorded variables except AI were significantly associated with failure of CPAP and their ability to predict the failure ranged from poor to moderate. Since there was significant correlation among all the variables measured a two-variable prediction model combining T90 and BMI produced no significant improvement in the quality of CPAP failure prediction. CONCLUSIONS: BMI was a significant predictor of CPAP failure although it was slightly less predictive than T90. The set of monitored variables included in our study does not allow for CPAP failure to be predicted with clinically relevant reliability.
- MeSH
- Body Mass Index MeSH
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Treatment Failure MeSH
- Obesity complications MeSH
- Sleep Apnea, Obstructive complications therapy MeSH
- Area Under Curve MeSH
- Retrospective Studies MeSH
- Risk Factors MeSH
- ROC Curve MeSH
- Continuous Positive Airway Pressure * MeSH
- Check Tag
- Middle Aged MeSH
- Humans MeSH
- Male MeSH
- Female MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
- Observational Study MeSH
Clostridium acetobutylicum immobilised in polyvinylalcohol, lens-shaped hydrogel capsules (LentiKats(®)) was studied for production of butanol and other products of acetone-butanol-ethanol fermentation. After optimising the immobilisation protocol for anaerobic bacteria, continuous, repeated batch, and fed-batch fermentations in repeated batch mode were performed. Using glucose as a substrate, butanol productivity of 0.41 g/L/h and solvent productivity of 0.63 g/L/h were observed at a dilution rate of 0.05 h(-1) during continuous fermentation with a concentrated substrate (60 g/L). Through the process of repeated batch fermentation, the duration of fermentation was reduced from 27.8h (free-cell fermentation) to 3.3h (immobilised cells) with a solvent productivity of 0.77 g/L/h (butanol 0.57 g/L/h). The highest butanol and solvent productivities of 1.21 and 1.91 g/L/h were observed during fed-batch fermentation operated in repeated batch mode with yields of butanol (0.15 g/g) and solvents (0.24 g/g), respectively, produced per gram of glucose.
- MeSH
- Acetone metabolism MeSH
- Anaerobiosis MeSH
- Butanols metabolism MeSH
- Clostridium acetobutylicum cytology metabolism MeSH
- Ethanol metabolism MeSH
- Fermentation * MeSH
- Cells, Immobilized metabolism MeSH
- Batch Cell Culture Techniques methods MeSH
- Publication type
- Journal Article MeSH
- Research Support, Non-U.S. Gov't MeSH
Devices for continuous passive motion, also known as motor-driven splints, are widely used in rehabilitation therapy following injuries and surgery. They present an adjunct method substituting the physical work of a physiotherapist. The method is indicated in early post-injury or post-operative periods. It is expected to increase blood drainage and remove haemarthrosis and synovial fluid exudate which precede an undesired development of granulation and fibrous tissues. However, continuing such an intensive therapy after 3 to 4 post-operative weeks lacks its raison d'être. The only exceptions include conditions after autologous chondrocyte transplantation and a supplementary therapy to active rehabilitation programmes for releasing muscle hypertonia which restricts movement. Values for the range of motion set up on the device cannot be considered the real values pertinent to the exercised joint; these are usually considerably lower. Key words: continuous passive motion, motor-driven splint.
- MeSH
- Joints injuries surgery MeSH
- Humans MeSH
- Recovery of Function * MeSH
- Orthopedic Procedures * MeSH
- Motion Therapy, Continuous Passive methods MeSH
- Postoperative Care MeSH
- Wounds and Injuries rehabilitation surgery MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- English Abstract MeSH
- Journal Article MeSH
- Review MeSH
Úvod: Jednou z hlavních příčin pooperační bolesti u pacientů po břišních operacích je laparotomie. V kolorektální chirurgii došlo k rozšíření laparoskopických výkonů do rutinní praxe. Zlepšují toleranci operačního výkonu, i přesto však pooperační léčba bolesti zůstává nadále diskutovaným problémem. Zavedení epidurálního katétru bylo v éře otevřené chirurgie všeobecně doporučováno, avšak u laparoskopických výkonů není ideální strategie pooperační analgoterapie jasná. Všeobecně akceptovaným cílem je snížení množství podávaných opioidních analgetik po resekčních kolorektálních výkonech. Preperitoneální zavedení katétru ke kontinuální lokální aplikaci anestetika do operační rány je jednoduchou a bezpečnou alternativou jiných metod. Metody: Retrospektivní zhodnocení výsledků analgoterapie u pacientů po laparoskopických kolorektálních resekčních výkonech rozdělených dle typu pooperační analgezie do tří skupin: analgezie s katétrem k lokální analgezii, (KAT) n=73; analgezie s epidurálním katétrem, (EPI) n=23; a kontrolní skupina užívající analgezii kombinací parenterálně a subkutánně podávaných analgetik, (CON) n=66. Analyzováno bylo hodnocení pooperační bolesti a spotřeba opioidních analgetik v prvních třech dnech po operaci a výskyt možných komplikací souvisejících s analgetickou léčbou. Výsledky: Významně nižší byla spotřeba opioidů u pacientů skupiny KAT a EPI ve srovnání se skupinou CON, a to v prvních 72 hodinách po operaci. Nejnižší úroveň pooperační bolesti byla ve skupině pacientů EPI. Subjektivní vnímání bolesti měřené podle vizuální analogové škály nebylo mezi skupinami KAT a CON signifikantně odlišné. U pacientů skupiny KAT bylo zvracení statisticky méně časté než u pacientů skupiny CON. Nebyla pozorována statisticky významně rozdílná incidence paralytického ileu ve skupinách KAT a CON a u pacientů skupiny EPI jsme paralytický ileus nezaznamenali. Ve skupině KAT nebyl zaznamenán zvýšený výskyt SSI (surgical site infections) ve srovnání s ostatními skupinami. Závěr: Použití katétru hodnotíme jako bezpečné. Vložení katétru do rány je technicky jednoduché a ošetřování je snadné. Nebyly zaznamenány žádné závažné komplikace zavedení katétru a rovněž jsme nepozorovali žádné toxické účinky lokálního anestetika. Katétr prokazatelně snižuje užívání opioidních analgetik ve srovnání s kontrolní skupinou (CON) užívající analgezii kombinací parenterálně a subkutánně podávaných analgetik. Nejlepší kontrola bolesti byla u pacientů se zavedeným epidurálním katétrem.
Introduction: The main cause of postoperative pain after abdominal surgery is the wound where laparotomy is made. Recently, laparoscopic procedures have become common in colorectal surgery. Although improving the tolerance of the surgery, postoperative pain management still remains a discussed problem. The use of an epidural catheter used to be generally recommended in the open surgery era; however, an ideal strategy for postoperative analgesic therapy after laparoscopy remains unclear. Reduced administration of opioid analgesic drugs after colorectal resection is a generally accepted goal. Preperitoneal catheter insertion for continuous local anaesthetic (LA) infusion in the wound after surgery is a simple alternative to other pain management methods. Methods: Retrospective analysis of analgotherapy outcomes in patients undergoing laparoscopic colorectal resection procedures, divided in three patient groups according to the type of analgesia: Group 1: use of a catheter for local wound infusion (KAT) n=73; group 2: epidural analgesia (EPI) n=23; and control group 3 with combined parenteral and subcutaneous analgesia (CON) n=66. The main objective of this study was to analyse postoperative pain and the consumption of opioid analgesics in the first three days from the surgery and the incidence of any complications related to the analgesic therapy. Results: Opioid consumption in KAT and EPI groups was significantly lower compared to CON in the first 72 hours from the surgery. The lowest postoperative pain was measured in the EPI group. Subjective perception of pain, measured using VAS, was not significantly different between the KAT and CON groups. In KAT patients, vomiting was statistically less frequent than in CON patients. There was no significantly different incidence of paralytic ileus in the KAT and CON groups and no paralytic ileus was observed in the EPI group. There was no increased incidence of SSI (surgical site infections) in the KAT group compared to the other groups. Conclusion: The use of the catheter was assessed as safe. Insertion and management of the catheter is unsophisticated, and we did not observe any complications in terms of application of the catheter or toxic side effects of the LA. The use of the catheter clearly reduced opioid administration in the postoperative period compared to the control group (CON) with combined parenteral and subcutaneous analgesics. The best pain control measured using the visual analog scale (VAS) was observed in the EPI group.
