prediction
Dotaz
Zobrazit nápovědu
V práci je řešena otázka, jakou má predikční hodnotu pro přežití nemocných sekundární polycytemie, u nemocných s hypoxemickou CHOPN, zařazených do programu dlouhodobé domácí oxygenoterapie (DDOT). U 115 nemocných s hypoxemií pod 8,0 kPa vyšetřených těsně před zahájením DDOT jsme zjistili očekávaný převrácený vztah mezi hodnotami Pa02, hemoglobinu a liematokritu, který byl statisticky význconný pro hemoglobin a nebyl významný pro hematokrit. Dále byla zhodnocena skupina 53 nemocných, z nichž 19 stále žije a 34 zemřelo. Mezi podskupinami žijících a zemřelých byly zjištěny následující rozdíly. Zemřelí měli signifikantně častěji polycytemii (5 proti 22). Zemřelí měli signihkantně nižší výchozí hodnotu Pa02 a vyšší hodnoty PaC02, hemoglobinu a hematokritu. Z výsledků vyplynulo, že sekundární polycytemie se vyskytuje jen u části nemocných. Pokud však je zjištěna, je významně nepříznivým ukazatelem srovnatelným s nízkou hodnotou FEVl, Pa02 nebo hyperkapnií.
The paper investigates the prediction value of secondary polycytaemia for the survival of patients presenting hypoxaemic COPD, who participate in the programme of long-term oxygen therapy (LTOT). In 115 patients with hypoxaemia under 8.0 kPa examined just before they started with LTOT we found the expected reverse relationship between the values of Pa02, haemoglobin and haematocrit, which was statisticedly significant for haemoglobin, but not for haematocrit. We also evaluated a group of 53 patients, of whom 19 are still alive and 34 have died. We found the following differences between these subgroups (living and dead): the deceased presented significantly more often polycytaemia (5 against 22). The deceased had a significantly lower baseline value of Pa02 and higher values of PaC02, haemoglobin and haematocrit. The results indicate that polycytaemia is present only in some patients. However, when diagnosed, it is a significantly adverse indicator, comparable with low values of FEVl, Pa02 or hypercapnia.
Psychiatrie posledních let se stává medicínským oborem založeným na důkazech. Stále se nám však nedostává spolehlivých možností predikce, které by nám pomohly předpovídat riziko vzniku, průběh a výsledky léčby u závažných duševních nemocí, jako je schizofrenie Stávající modely predikce v psychiatrii lze rozdělit na modely tautologické, heuristické, irelevantní a logické. Logické modely predikce schizofrenie se soustřeďují na studie genetické, zobrazovacích metod (morfologické a funkční) a neuroendokrinní testy. Genetické studie hledají zejména příčiny onemocnění a farmakogenetické prediktory odpovědi na léčbu. Jedním z kandidátských genů je gen pro COMT s dobře známým polymorfizmem, popsaná je také geneticky podmíněná terapeutická odpověď na clozapin. Strukturální a funkční abnormity jsou obvykle spojovány s horším průběhem a nepříznivou odpovědí na léčbu. Neuroendokrinní studie sledují přímo či nepřímo pomocí stimulačních testů funkční stav neurotransmiterových systémů. Příkladem jsou prezentované výsledky d-fenfluraminového testu, který měří vztah mezi aktivitou serotoninergního systému a zlepšením po léčbě antipsychotiky u akutně nemocných se schizofrenií. Uvedené výsledky několika konkrétních studií jsou příkladem úspěšného modelu logické predikce v psychiatrii. Ukazuje se, že na teoretickém podkladě lze postavit hypotézu a následně ji testovat v experimentálních podmínkách. Aplikací zobrazovacích metod, genetických analýz a neuroendokrinních testů v klinické praxi můžeme individualizovat diagnostický a terapeutický přístup k pacientům.
Recently, psychiatry has become an evidence-based field of medicine. However, there is a lack of reliable predictions of risk of onset, course, and outcome for major psychiatric disorders, e.g. schizophrenia. Available prediction models in psychiatry are tautological, heuristic, logical, and irrelevant. Logical models of prediction in schizophrenia are based on genetic, neuroimaging (structural and functional), and neuroendocrine studies. Genetic research searches the causes of illness and pharmacogenetic predictors of treatment response. There are numerous studies of candidate gene encoding COMT polymorphism, or pharmacogenetics of response to clozapine. Neuroanatomical and functional abnormalities are generally associated with unfavorable course, outcome and treatment failure. Neuroendocrine studies measure directly or indirectly, using challenge tests, functional state of neurotransmitter systems. Results of d-fenfluramine challenge test investigating relationship between 5-HT system reactivity and response to antipsychotic treatment in young acute schizophrenia patients are presented. Examples of genetic, neuroimaging, and neuroendocrine studies represent models of successful logical prediction in psychiatry based on the solid theoretical background. Implementation of neuroimaging methods, genetic analyses, and neuroendocrine tests into the clinical practice, may help to individualize diagnostics and treatment of schizophrenia.
Intrapartální hypoxie plodu je jednou z nejčastějších příčin hypoxicko-ischemických postižení CNS novorozence a vzniku trvalého handicapu. Výskyt mnohdy souvisí s podceněním průběhu porodu porodníkem, který porod vede a za jeho průběh zodpovídá. Proto vstupuje do současného porodnictví stále novější přístrojová technika, která umožňuje objektivně posoudit rozvoj intrapartální hypoxie plodu. Postupně byly zavedeny do praxe kardiotokografie (CTG), fetální pulzní oximetrie (FpO2) a v poslední době zcela nová metoda hodnotící ST úsek fetálního EKG–STAN. Ukazuje se, že tato metoda v predikci hypoxie plodu vykazuje nejvyšší specificitu a dobře signalizuje rozvoj metabolické acidózy plodu, stav, který ohrožuje plod v době porodu a může vést k postižení životně důležitých orgánů. Myokard plodu citlivě reaguje na vyplavení stresových hormonů, rozvoj anaerobního metabolizmu a změny v hladině draslíku. Tyto změny se projeví na fetálním EKG postupně podle rozvoje hypoxie zvýšením vlny T, zvýšením T/QRS úseku až po závažnou bifázicitu úseku ST. Ta již odráží velmi závažný stav plodu in utero spojený s rozvinutou metabolickou acidózou.
Intrapartum foetal hypoxia represents one of the most frequent causes of the hypoxia-ischemia CNS injury in newborns and it can result in the development of a permanent handicap. It often results from the underestimation of the development of the delivery by the obstetrician who conducts delivery and who is responsible for it. That is why the contemporary obstetrics is using new instruments, enabling to evaluate objectively the development of the intrapartum foetal hypoxia. The praxis consequently introduced cardiotocography (CTG), foetal pulse oximetry (FpO2) and recently new methods for evaluation of ST interval in foetal ECG- STAN. The last method has the highest specificity for prediction of the foetal hypoxia and it properly signalises the development of the metabolic foetal acidosis, which threatens the foetus during delivery and which can impair the vital organs. Foetal myocardium sensitively responds to the release of stress hormones, to the development of anaerobic metabolism and to the increase of potassium levels. The development of hypoxia manifests in ECG as a subsequent rise of T wave, elevation of T/QRS segment and as a significantly biphasic ST interval. The last sign indicates serious state of the foetus in utero accompanied with metabolic acidosis.
- MeSH
- asfyxie novorozenců diagnóza patologie MeSH
- dítě MeSH
- elektrokardiografie metody MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- hypoxie plodu diagnóza patologie MeSH
- ischemická choroba srdeční diagnóza patologie MeSH
- lidé MeSH
- monitorování plodu MeSH
- novorozenec MeSH
- prediktivní hodnota testů MeSH
- Check Tag
- dítě MeSH
- lidé MeSH
- novorozenec MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
