Účel studie: Porovnat účinnost nefrakcionovaného heparinu (UFH) a nízkomolekulárního heparinu (LMWH) – dalteparinu – během perkutánní koronární intervence (PCI), porovnat jejich vliv na krevní destičky a „rebound“ fenomén po jejich vysazení. Použité metody: V randomizované studii byl 340 pacientům podán UFH 100 j/kg tělesné hmotnosti nebo dalteparin 80 j/kg i. v. U všech pacientů byl sledován klinický průběh, u sta pacientů byla sledována účinnost antikoagulace, agregační odpověď trombocytů, hladiny betatromboglobulinu (beta-TG), tromboxanu B2 (TxB2), trombin-antitrombinového komplexu (TAT), protrombin degradačních produktů (F1, F2) a počty trombocytů před a po PCI. Výsledky: Hladina anti-Xa byla pět minut po podání dalteparinu 1,9; jednu hodinu po podání 1,2 a pět hodin po podání 0,4 IU/ml. APTT (poměr) byl pět minut po podání UFH 5,3; jednu hodinu po podání 5,0 a pět hodin po podání 1,1. Agregace trombocytů byla po pěti minutách po podání UFH významně vyšší, než po podání dalteparinu po indukci adrenalinem (p < 0,01), trombinem a kyselinou arachidonovou (obojí p < 0,05). Hladina beta-TG pět minut po podání dalteparinu klesla z 78,3 na 63,1 IU/ml (p < 0,01), po podání UFH z 75,9 na 71,2 IU/ml(NS). Hladina TxB2 se v obou skupinách významně neměnila. Hladina TAT pět hodin po podání dalteparinu klesla z 14 na 8,6 µg/l (p < 0,05), hladina F1, F2 po podání UFH stoupla z 1,1 na 1,6 nmol/l (p < 0,05). Počty krevních destiček se po PCI v obou skupinách významně snížily (obojí p < 0,001). Závěr: Podání výše zmíněných dávek UFH nebo dalteparinu je pro provedení PCI bezpečné. Dalteparin během PCI méně aktivuje trombocyty. Pět hodin po podání UFH je na rozdíl od dalteparinu detekovatelná reaktivace koagulační kaskády. Jak podání UFH, tak podání dalteparinu vede k významnému snížení počtu trombocytů. Potenciální výhody dalteparinu se neprojevily klinicky.

Aim of the study: To compare the efficiency of unfractionated heparin (UFH) with low-molecular weight heparin (LMWH) – dalteparin – during percutaneous coronary interventions (PCI), to compare their effect on platelets and the „rebound“ phemonenon after their cessation. Methods: UFH in the dose of 100 units/kg of body weight or dalteparin in the dose of 80 units/kg were given intravenously to 340 patients in a randomized study. The clinical course was studied in all patients. The efficiency of anticoagulation, aggregation response of platelets, levels of betathromboglobulin (beta-TG), thromboxan B2 (TxB2), trombin-antithrombin complex (TAT), prothrombin degradation products (F1, F2) and the platelet count before and after PCI were studied in 100 patients. Results: The level of anti-Xa was 1,9 five minutes after the administration of dalteparin, 1.2 one hour after the administration and 0,4 IU/ml 5 hours after the administration. APTT was 5.3 five minutes after the administration of UFH, 5.0 one hour after the administration and 1.1 five hours after the administration. We have found higher platelet aggregation five minutes after the administration of UFH compared to dalteparin after the induction by epinephrine (p < 0,01), thrombin and arachidonic acid (both p < 0.05). The level of beta-TG decreased five minutes after dalteparin bolus from 78.3 to 63.1 (p < 0.01), after UFH bolus from 75.9 to 71.2 IU/ml (NS). There was no change in the level of TxB2 in both groups. The level of TAT decreased five hours after the administration of dalteparin from 14 to 8.6 µg/l (<0.05), the level of F1, F2 increased after the administration of UFH from 1.1 to 1.6 nmol/l (p < 0.05). Platelet count decreased after the PCI in both groups (both p < 0.001). Conclusions: The administration of the above mentioned doses of UFH or dalteparin during PCI is safe. The activation of platelets is less pronounced after dalteparin administration. Five hours after the UFH administration but not after the dalteparin administration the reactivation of coagulation cascade was detectable. Both UFH and dalteparin caused significant decrease of platelet count. The potencial advantages of dalteparin have not influenced the clinical course.

• MeSH
• agregace trombocytů účinky léků   MeSH
• antikoagulancia farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• balónková koronární angioplastika MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• heparin nízkomolekulární farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• heparin farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• hodnocení léčiv MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• randomizované kontrolované studie MeSH
• srovnávací studie MeSH

Při transradiálních srdečních diagnostických katetrizacích se z důvodu prevence okluze radiální tepny dosud užívá nefrakciovaný heparin (UFH) ve standardní dávce 5 000 jednotek (j.). Cílem naší práce bylo srovnání této dávky s podáním dávky 2 000 j. UFH s využitím perfuzní hemostázy. Celkem bylo randomizováno 280 pacientů přijatých k jednodennímu pobytu v nemocnici a 78 z nich vyřazeno vzhledem k ad hoc provedené intervenci (PCI). Hodnoceno bylo 202 pacientů, 102 ve skupině A (5 000 j.) a 100 ve skupině B (2 000 j.). Nezjistili jsme významné rozdíly ve výskytu okluze radiální tepny, hematomu ani doby komprese v obou skupinách.

Standard dose 5 000 units of unfractionated heparin (UFH) is routinely used during transradial cardiac diagnostic catheterization for prevention of radial artery occlusion. The aim of our study was to compare this standard dose with 2 000 units of UFH in combination with patent hemostasis. 280 outpatients were randomized and 78 were excluded due to ad hoc intervention (PCI). 202 patients were analyzed, 102 in group A (5 000 U) and 100 in group B (2 000 U). There were no significant differences between both groups in radial artery occlusion, hematoma and compression time.

• Klíčová slova
• transradiální katetrizace, perfuzní hemostáza, okluze radiální tepny,
• MeSH
• arteria radialis MeSH
• diagnostické techniky kardiovaskulární využití   MeSH
• duplexní dopplerovská ultrasonografie metody   využití   MeSH
• financování organizované MeSH
• hematom komplikace   MeSH
• hemostáza fyziologie   účinky léků   MeSH
• heparin aplikace a dávkování   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• lidé MeSH
• medicína založená na důkazech MeSH
• perfuze MeSH
• pletysmografie metody   využití   MeSH
• průchodnost cév fyziologie   účinky léků   MeSH
• srdeční katetrizace metody   účinky léků   využití   MeSH
• statistika jako téma MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Trombóza hlbokých žíl (DVT) a pľúcna embólia (PE) sú súčasťou jednej chorobnej jednotky: žilovej tromboembolickej choroby (VTE). Pacienti s akútnou DVT by sa mali liečiť heparínom s nízkou molekulovou hmotnosťou (LMWH) alebo upravenými dávkami nefrakcionovaného heparínu (UFH). Pacienti s PE by sa mali liečiť intravenózne podávaným UFH. LMWH možno použiť len u pacientov s nemasívnou PE. Pri použití UFH by mala dávka viesť k predĺženiu aPTT v rozpätí 1,5-2,0 kontroly. V porovnaní s UFH poskytuje LMWH výhody v dávkovaní a uľahčuje ambulantnú liečbu. U pacientov s rakovinou môže viesť liečba LMWH k zlepšeniu prežívania. Liečba UFH alebo LMWH by mala trvať najmenej 5 dní. Perorálna antikoagulačná liečba sa môže začať v prvých 3 dňoch a mala by sa prekrývať s heparínom minimálne 4 až 5 dní. U väčšiny pacientov sa môže liečba warfarínom začať súčasne s heparínom. Heparín možno ukončiť pri dosiahnutí terapeutických hodnôt INR (rozpätie 2 až 3) po 2 nasledujúce dni po sebe. Pri masívnej PE alebo závažnej ileofemorálnej trombóze sa odporúča dlhšia liečba heparínom (asi 10 dní). Perorálna antikoagulačná liečba by mala u pacientov s reverzibilným alebo dočasným rizikovým faktorom pri prvej príhode VTE trvať najmenej 3 mesiace a najmenej 6 mesiacov pri idiopatickej VTE. U pacientov s recidivujúcou idiopatickou VTE alebo pretrvávajúcim rizikovým faktorom, ako je rakovina, sa odporúča 12 mesačná a dlhšia liečba. Použitie trombolytík v liečbe VTE je stále veľmi individulizované. Vo všeobecnosti najvhodnejšími kandidátmi sú pacienti s hemodynamicky nestabilnou PE alebo masívnou ileofemorálnou trombózou s nízkym rizikom krvácania. Trombolytická liečba je indikovaná u pacientov s masívnou PE, prejavujúcou sa šokom alebo hypotenziou. Väčšina kontraindikácií trombolytickej liečby pri masívnej PE je relatívna. Použitie trombolytickej liečby u pacientov so submasívnou PE (hypokinéza pravej komory) je kontroverzná. Trombolýza nie je indikovaná u pacientov bez preťaženia pravej komory. Sľubné výsledky v klinických štúdiách poskytujú nové antitrombotiká, ako sú priame inhibítory trombínu alebo syntetické inhibítory faktora Xa.

Deep vein thrombosis (DVT) and pulmonary embolism (PE) are both part of one entity: venous thromboembolic disease (VTE). Patients with DVT should be treated acutely with low molecular weight heparin (LMWH) or adjusted-dose unfractionated heparin (UFH). Patients with PE should be treated with intravenous UFH. LMWH may be used only in patients with non-massive PE. When UFH is used, the dose should be sufficient to prolong the aPTT to a range between 1.5 to 2.0 control. In comparison to UFH, LMWH offers the major benefits of convenient dosing and facilitation of outpatient treatment. LMWH treatment may offer a survival benefit in patients with cancer. Treatment with UFH or LMWH should be continued for at least 5 days. Oral anticoagulant treatment can be initiated during the first 3 days with an overlap with heparin for at least 4 to 5 days. For most patients, treatment with warfarin can be started together with heparin. Heparin can be discontinued when the INR has been therapeutic (range 2.0 to 3.0) for 2 consecutive days. For massive PE or severe ileofemoral thrombosis, a longer period of heparin therapy (approximately 10 days) is recommended. Oral anticoagulant therapy should be continued for at least 3 months in patients with a first episode of VTE if they have a reversible or time-limited risk factor and for at least 6 months is they have idiopathic VTE. For patients with recurrent idiopathic VTE or continuing risk factor such as cancer, treatment for 12 months or longer is recommended. The use of thrombolytic agents in the treatment of VTE continues to be highly individualized. In general, patients with hemodynamically unstable PE or massive ileofemoral thrombosis, who are at low risk to bleed, are the most appropriate candidates. Thrombolytic therapy is indicated in patients with massive PE, as shown by shock or hypotension. Most contraindications for thrombolytic therapy in massive PE are relative. The use of thrombolytic therapy in patients with sub-massive PE (right ventricular hypokinesia) is controversial. Thrombolysis is not indicated in patients without right ventricular overload. New antithrombotic agents such as direct thrombin inhibitors or synthetic factor Xa inhibitors provide promising results in clinical trials.

Autoři porovnávají dvě základní skupiny pacientů podrobených náhradě kyčelního kloubu pro trauma nebo z elektivní indikace (coxartrosis). Skupiny byly dále rozděleny podle způsobu prevence - nefrakcionovaným heparinem (UFH), či nízkomolekulárním heparinem (LMWH) - enoxaparinem. Soubory byly monitorovány z hlediska frekvence výskytu tromboembolické komplikace (klinika, Doppler, flebografie), operační zátěže, přidružených chorob. Dále byly sledovány proteiny akutní fáze, fibrinogen, orosomukoid, CRP a dále prealbumin a transferin, a to v průběhu deseti pooperačních dní. Katamnéza souboru je 42 dní a byly v něm sledovány především zásadní tromboembolické komplikace. Ze základních výsledků uvádíme nepříznivější obecnou charakteristiku souboru a traumat (zvláště věk, přidružené choroby, obezita). U elektivních operací se při zajištění UFH vyskytla hluboká žilní trombóza (HŽT) v 15,5 %, proximální žilní trombóza (PŽT) pak v 11,1 %, při zajištění LMWH ve 13,3 %, resp. 2,2 %. Ve skupině elektivních operací nedošlo k žádnému úmrtí do 42. dne po operaci, u traumat k sedmi úmrtím do 10. dne (4krát byla sekčně ověřena plicní embolie, vždy při prevenci UFH). Rovněž tak je dramatický rozdíl přežívání pacientů do 42. dne při prevenci UFH - zemřelo 17 pacientů, z toho 3 na plicní embolii. Při prevenci LMWH ve stejném období na uvedenou diagnózu nikdo nezemřel. Desetidenní monitorace proteinů akutní fáze dokumentuje vysokou zátěž a rizikovost operace a kombinace traumatu a operace. Koncentrace trombocytů jevily při prevenci LMWH relativně příznivější průběh. Rovněž markery katabolismu a bílkovinného metabolismu tuto zátěž potvrzují. Závěrem potvrzujeme příznivý efekt profylaxe nízkomolekulárními hepariny. Zdůrazňujeme doložitelnou vysokou zátěž organismu při operacích v oblasti kyčelního kloubu, a to především po traumatech v této oblasti. Domníváme se, že je nutná komplexní monitorace každého pacienta nejen ke stanovení zátěže, ale i k možné modifikaci prevence či léčby, a podtrhujeme dlouhodobost přetrvávání rizika vzniku tromboembolické komplikace. Dále si dovolujeme přinést první informace o novém generickém preparátu - pentasacharidu, vysoce účinném v prevenci TE komplikací.

The authors compare two basic groups of patients subjected to hip joint replacement on account of injury or elective indication (coxarthritis). The groups were further divided by the mode of prevention - unfractionated heparin (UFH) or low molecular heparin (LMWH) enoxaparine. The groups were monitored from the aspect of frequency of thromboembolic complications (clinical, Doppler, phlebography) surgical stress, associated diseases. Furthermore the authors investigated acute stage proteins (fibrinogen, orosomucoid, CRP) as well as prealbumin and transferrin in the group is 42 days and particular attention was pait do basic thromboembolic complications. Among basic results we are presenting the less favourable general characteristic of the group with injuries (in particular age, associated diseases, obesity). In elective operations during UFH administration deep venous thrombosis occurred in 15.5%, proximal venous thrombosis in 11.1%, when administering LMWH this occurred in 13.3% and 2.2% resp. In the group of injuries UFH deep venous thrombosis occurred in 20%, proximal venous thrombosis in 17.7% and when using LMWH in 13.3% and 6.7% resp. In the group of elective operations there was no death by the 42nd day after operation, in injuries there were seven deaths by the 10th day (4x post-mortem examination confirmed pulmonary embolism, always after prevention with UFH). There is also a dramatic difference in the survival of patients to the 42nd day when prevention with UFH is used - 17 patients died, incl. 3 who died from pulmonary embolism. After prevention with LMWH during the same period none of the patients died. Ten-day monitoring of acute stage proteins provides evidence of the great stress and risk of surgery and combination of injury and surgery. Thrombocyte levels had after prevention with LMWH a relatively more favourable course. Markers of the catabolism and protein metabolism also confirm this load. Finally we confirm the favourable effect of prophylaxis with low molecular heparins. We emphasize the confirmed great stress suffered by the organism in operations of the hip joint, in particular after injuries in this region. We assume that comprehensive monitoring is necessary in every patient, not only to assess the load but also with regard to possibly modified prevention or treatment and we wish to emphasize the long-term persistence of the risk of developing a thromboembolic complication. We also wish to present the first information on a new generic preparation - a pentasaccharide which is very effective in the prevention of TE complications.

• MeSH
• kyčelní kloub patologie   MeSH
• kyčelní protézy metody   škodlivé účinky   MeSH
• lidé MeSH
• poranění kyčle MeSH
• tromboembolie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Use of LMWH during PTCA in stable angina. Evaluation of number, activity and aggregation response of platelets and thrombin activity. Difference in complication occurrence after PTCA in patients treated with UFH and LMWH.

Použití nízkomolekulárního heparinu během PTCA u stabilní anginy pectoris. Hodnocení počtu, aktivity a agregační odpovědi trombocytů a aktivity trombinu. Sledování rozdílu ve výskytu komplikací PTCA ve skupině léčené UFH a LMWH.

• MeSH
• agregace trombocytů MeSH
• balónková koronární angioplastika MeSH
• heparin nízkomolekulární diagnostické užití   MeSH
• klinické laboratorní techniky MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• kardiologie
• angiologie
• NLK Publikační typ
• závěrečné zprávy o řešení grantu IGA MZ ČR

V posledních několika letech se na klinice objevilo několik nových antikoagulans. Rivaroxaban, přímý inhibitor F Xa, byl již schválen ve více 100 zemích světa, a také dabigatran etexilate, přímý inhibitor trombinu, se rutinně používá v prevenci venózního tromboembolizmu. Tyto léky mají řadu vlastností „ideálního“ antikoagulans, ale nepřítomnost specifického antidota může být potenciální nevýhodou v léčbě krvácivých komplikací. Domníváme se, že jeho nepřítomnost nepředstavuje signifikantní problém. Ve srovnání s dlouho užívanými antikoagulans (nefrakcionovaný heparin – UFH, nízkomolekulární heparin – LMWH, antagonisté vitaminu K – VKA) pouze UFH má specifické a účinné antidotum. LMWH nemají antidotum a eliminace účinku antagonistů vitaminu K má několik bezpečnostních a praktických limitů. V článku navrhujeme základní principy léčby krvácivých komplikací v souvislosti s novými antitrombotiky. Léčba krvácení spočívá ve vynechání další dávky, ukončení léčby, mechanické komprese, chirurgické intervence či podání krevních komponent. V případě život ohrožujícího krvácení je indikováno použití přípravku Novoseven – rF VII.

There are a several new anticoagulants emerging in the clinical medicine in the last a few years. Rivaroxaban, an oral direct F Xa inhibitor has been already approved in more than 100 countries worldwide, and Dabigatran etexilate, an oral direct thrombin inhibitor is also routinely used in thromboprophylaxis of venous thromboembolism. These agents possess many of the characteristic of the “ideal” anticoagulant but a lack of specific antidotes may be a potentional disadvantage in the therapy of bleeding complications. We assume, this lack of antidote does not represent a significant problem. In comparison with established anticoagulants (unfractionated heparin – UFH, low molecular weight heparin – LMWH, vitamin K antagonists – VKAs), only UFH has a specific and affective reversal agent. LMWH does not have the full proven antidote and the reversal agents recommended for the effects of VKAs have several safety and practical limitations. In the article we propose the basic principles of the management of bleeding complications in association with the newer anticoagulans. To manage bleeding episodes, we recommend delaying the next dose or discontinuing of treatment, mechanical compression, surgical interventions and the administration of the blood products. In the case of life-threatening bleeding, Novosen – rF VII is indicated.

• MeSH
• antikoagulancia škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• dabigatran MeSH
• faktor Xa terapeutické užití   MeSH
• heparin nízkomolekulární škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• heparin aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• inhibitory faktoru Xa MeSH
• krvácení chemicky indukované   prevence a kontrola   terapie   MeSH
• kumariny aplikace a dávkování   škodlivé účinky   MeSH
• rivaroxaban MeSH
• terapie MeSH
• žilní trombóza farmakoterapie   MeSH

Fondaparinux je jedním z novějších parenterálních antikoagulancií. V současné době je jeho účinek a stejně tak i bezpečnost potvrzena klinickými studiemi v celé řadě indikací. Fondaparinux je syntetický pentasacharid, který nepřímo inhibuje v koagulační kaskádě aktivovaný faktor X. Ve srovnání s nefrakciovaným heparinem (UFH) a nízkomolekulárními hepariny (LMWH) neovlivňuje aktivitu trombinu. Výhodou je dlouhý poločas eliminace, který umožňuje aplikaci v jedné denní dávce, nevýhodou je zejména clearance závislá zcela na funkci ledvin. Lék je indikován v prevenci tromboembolické nemoci (TEN) u ortopedických a dalších chirurgických pacientů, u nechirurgicky nemocných s vysokým rizikem trombembolizmu, v léčbě hluboké žilní trombózy a jako alternativní léčba u akutních koronárních syndromů. Výhodnou alternativou je také u pacientů s rozvojem nebo anamnézou heparinem indukované trombocytopenie 2. typu (HIT 2), kdy jsou UHF i LMWH kontraindikovány.

Fondaparinux is a new drug which belongs to parenteral anticoagulants. The efficacy and safety of this drug were proven in numerous clinical trials for several indications. Fondaprinux is a synthetic and specific inhibitor of activated factor X in the coagulation cascade. In comparison to unfractionated heparin (UFH) and low molecular weight heparins (LMWH), fondaparinux does not interact with thrombin. Its main advantage is the long half time which allows once daily administration. On the other hand, the main disadvantage is the high renal dependence of its clearance. The drug is indicated for prophylaxis of thromboembolic disease in patients undergoing major orthopedic surgery or other major surgery and in non-surgical patients with high risk of thromboembolic complications. Fondaparinux is also an alternative therapy for patient with pulmonary embolism, deep venous thrombosis and acute coronary syndromes in specific clinical settings. Hence, it is also a good option for patients having heparin induced thrombocytopenia where both LMWH and UFH are contra-indicated.

• MeSH
• antikoagulancia farmakologie   MeSH
• faktor Xa MeSH
• inhibitory faktoru Xa MeSH
• lidé MeSH
• polysacharidy MeSH
• tromboembolie farmakoterapie   prevence a kontrola   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Uvedená kazuistika popisuje průběh léčby ileofemorální flebotrombózy u dosud zdravého mladého pacienta, která byla v průběhu léčby komplikována rozvojem heparinem indukované trombocytopenie II. typu (HIT II). HIT II je komplikací léčby nefrakcionovaným heparinem (UFH) či nízkomolekulárním heparinem (LMWH), která je dobře diagnostikovatelná, pokud je na ní pomýšleno. Nediagnostikovaná HIT II může vést k závažným komplikacím, protože se jedná o těžký získaný hyperkoagulační stav, který vyžaduje specifický přístup a léčbu. Cílem tohoto sdělení je shrnutí základních teoretických poznatků s důrazem na možné chyby v přístupu, jak dokládá popis případu.

This case shows history of therapy of ileofemoral thrombosis in a so-far healthy patient. Medical therapy was complicated with heparin-induced thrombocytopenia type II (HIT II). HIT II is a complication of therapy with unfractionated heparin (UFH) or with low molecular weight heparin (LMWH). HIT II can be easily diagnosed, when considered. Not diagnosed HIT II can lead into major complications, because of serious acquired state of hyper coagulation that requires a specific access and therapy. The purpose of this work is to summarize basal theoretical findings with an emphasis on possible mistakes as it is documented in the case report.

• Klíčová slova
• lepirudin,
• MeSH
• heparin klasifikace   škodlivé účinky   MeSH
• lidé MeSH
• trombocytopenie etiologie   chemicky indukované   MeSH
• trombolytická terapie metody   škodlivé účinky   využití   MeSH
• žilní trombóza terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Dalteparin je nízkomolekulární heparin o střední molekulové hmotnosti 5 000 daltonu. Ve srovnání s nefrakcionovaným heparinem (UFH) vykazuje vyšší biologickou dostupnost, delší biologický poločas eliminace a větší schopnost inhibice aktivovaného X. koagulačního faktoru. Dalteparin má nižší lipolytické účinky oproti UFH. Účinek 2 500 IU dalteparinu podaného podkožně 1x denně je srovnatelný s 5 000 IU standardního heparinu aplikovaného 2x denně v prevenci trombembolické nemoci, v ortopedické indikaci náhrady kyčelního kloubu je dalteparin účinnější než warfarin, zejména při aplikaci 35 dnu po výkonu. Při léčbě akutní flebotrombózy je dalteparin (1x nebo 2x denně podaný podkožně) stejně účinný jako nefrakcionovaný heparin a muže být bezpečně podáván i při ambulantní léčbě trombóz. Dalteparin je též účinný v kombinaci s kyselinou acetylsalicylovou v léčbě akutních koronárních stavu, zejména nestabilní anginy pectoris a infarktu myokardu bez elevací ST úseku. Dalteparin je při jednorázové nitrožilní aplikaci srovnatelný s nefrakcionovaným heparinem v prevenci srážení krve u hemodialyzační a hemofiltrační léčby. Nejběžnější komplikací podání dalteparinu, jako i ostatních antikoagulancií, jsou hemoragie, nicméně jejich velikost a četnost jsou srovnatelné se standardním heparinem. Farmakoekonomická data ukazují, že při ambulantní léčbě jsou náklady na léčbu trombózy nižší než nutná aplikace nefrakcionovaného heparinu za hospitalizace. Celkově lze konstatovat, že dalteparin je účinným, dobře snášeným léčivem určeným k podkožní aplikaci 1x denně (prevence) nebo 2x denně (léčba). Léčba nevyžaduje monitoraci hemokoagulačními testy, proto je léčebné podání dalteparinu schudné a ekonomicky výhodné v ambulantním režimu.

Dalteparin is low-molecular heparin with a mean molecular weight of 5 000 daltons. Compared with non-fractionated heparin (UFH), it shows higher bioavailability, longer half-life and higher potential to inhibit activated coagulation factor X. Dalteparin has lower lipolytic effects than UFH. The effect of 2 500 IU dalteparin administered subcutaneously once daily is comparable with that of 5 000 IU standard heparin given twice daily in prevention of thromboembolic disease, dalteparin is more effective than warfarin in patients undergoing hip replacement if administered 35 days after procedure. Dalteparin (administered subcutaneously once or twice daily) is equally effective as non-fractionated heparin in the treatment of acute phlebothrombosis and can be safely prescribed to outpatients with thrombosis . Dalteparin is also effective in combination with acetylsalicylic acid in the treatment of acute coronory conditions, mainly of unstable angina pectoris and myocardial infarction without ST elevation. Dalteparin given at a single intravenous dose is comparable with non-fractionated heparin in prevention of blood coagulation nee ded in hemodialysis and hemofiltration. The most common complication associated with dalteparin administration, as with administration of the other anticoagulants, is hemorrhage showing comparable extent and frequency as with standard heparin administration. Pharmacoeconomic data show that the cost of thrombosis treatment is lower in outpatients compared with inpatients given non-fractionated heparin while in hospital. In general, dalteparin appears to be an effective and well tolerated drug to be administered s ubcutaneously either once daily (prevention) or twice daily (treatment). Since patients treated with dalteparin do not need to be monitored by hemocoagulation tests, their treatment, feasible on an outpatient basis, has been shown more cost-effective.

• Klíčová slova
• FRAGNIN (PFIZER),
• MeSH
• angina pectoris farmakoterapie   mortalita   prevence a kontrola   MeSH
• dialýza ledvin MeSH
• heparin nízkomolekulární farmakologie   chemie   terapeutické užití   MeSH
• infarkt myokardu farmakoterapie   mortalita   prevence a kontrola   MeSH
• informační služby o lécích MeSH
• lidé MeSH
• tromboembolie farmakoterapie   prevence a kontrola   MeSH
• žilní trombóza farmakoterapie   prevence a kontrola   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH
• srovnávací studie MeSH

Specific diagnostic markers are the key to effective diagnosis and treatment of inborn errors of metabolism (IEM). Untargeted metabolomics allows for the identification of potential novel diagnostic biomarkers. Current separation techniques coupled to high-resolution mass spectrometry provide a powerful tool for structural elucidation of unknown compounds in complex biological matrices. This is a proof-of-concept study testing this methodology to determine the molecular structure of as yet uncharacterized m/z signals that were significantly increased in plasma samples from patients with phenylketonuria and 3-hydroxy-3-methylglutaryl-CoA lyase deficiency. A hybrid linear ion trap-orbitrap high resolution mass spectrometer, capable of multistage fragmentation, was used to acquire accurate masses and product ion spectra of the uncharacterized m/z signals. In order to determine the molecular structures, spectral databases were searched and fragmentation prediction software was used. This approach enabled structural elucidation of novel compounds potentially useful as biomarkers in diagnostics and follow-up of IEM patients. Two new conjugates, glutamyl-glutamyl-phenylalanine and phenylalanine-hexose, were identified in plasma of phenylketonuria patients. These novel markers showed high inter-patient variation and did not correlate to phenylalanine levels, illustrating their potential added value for follow-up. As novel biomarkers for 3-hydroxy-3-methylglutaryl-CoA lyase deficiency, three positional isomers of 3-methylglutaconyl carnitine could be detected in patient plasma. Our results highlight the applicability of current accurate mass multistage fragmentation techniques for structural elucidation of unknown metabolites in human biofluids, offering an unprecedented opportunity to gain further biochemical insights in known inborn errors of metabolism by enabling high confidence identification of novel biomarkers.

• MeSH
• acetyl-CoA-C-acetyltransferasa krev   nedostatek   MeSH
• biologické markery analýza   krev   chemie   MeSH
• chemická frakcionace metody   MeSH
• chromatografie kapalinová MeSH
• fenylketonurie krev   diagnóza   MeSH
• lidé MeSH
• metabolické nemoci krev   diagnóza   MeSH
• metabolom MeSH
• metabolomika metody   MeSH
• molekulární konformace MeSH
• reprodukovatelnost výsledků MeSH
• software MeSH
• tandemová hmotnostní spektrometrie metody   MeSH
• vrozené poruchy metabolismu aminokyselin krev   diagnóza   MeSH
• vrozené poruchy metabolismu krev   diagnóza   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• práce podpořená grantem MeSH