Background: Lymphovenous anastomosis (LVA) and vascularized lymph node transfer (VLNT) are both accepted microsurgical treatment options for lymphedema. This article summarises and analyses recent data on outcomes associated with LVA and VLNT for lymphedema treatment at varying degrees of severity. Methods: Literature research was conducted in the PubMed and Embase Ovid database to extract articles published through March 2024. The included studies report data on objective and subjective improvement in lymphedema after physiological surgical procedures as LVA and VLNT. Extracted data comprised number of patients, affected limbs, staging of the disease, duration of the follow up period, objective and subjective improvement and percentage of discontinuation of compression garments. Results: A total of 23 articles were included in this article, representing 1,944 patients suffering from either primary or secondary lymphedema. The lymphedema stages were classified by classification of International Society of Lymphedema (ISL stage) or Campisi stage and range from stage I to III, as well as prophylactic indication for surgery. The follow-up duration ranged from 3 months to 8 years. Objective improvement was achieved in 82.76–100% and measured in circumferential reduction rate and reduction of cellulitis episodes. In 80–100% of the patient’s subjective improvement was seen, which was measured in quality of life and personal feedback. The percentage of patients able to discontinue the use of compression garments ranges from 0 to 100%, while others were able to reduce the total time of wearing. Conclusion: LVA and VLNT are both safe and effective techniques for the surgical treatment of lymphedema in several stages. LVA should be preferred if the lymph vessels preserved its patency, otherwise VLNT might be the therapy of choice. Combinations of various procedures with an appropriate postoperative treatment plan might lead to improved patient outcomes.

Autoři jsou uváděni v abecedním pořadí, podíl jednotlivých autorů je uveden na konci práce. Souhrn doporučení Preventivní opatření a postupy Doporučujeme, aby v průběhu porodu u žen s rizikovými faktory pro PPH byla sledována krevní ztráta s využitím kalibrovaných kolektorů krve nebo jejich ekvivalentů. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme, aby ženy se závažnými rizikovými faktory pro PŽOK (např. placenta acrreta spectrum nebo hematologické poruchy vyžadující konziliární hematologickou péči) rodily v perinatologickém centru intenzivní péče nebo v perinatologickém centru intermediární péče. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme u pacientek s vysokým rizikem PŽOK v přiměřeném časovém předstihu před porodem formulování plánu péče za účasti multidisciplinárního týmu. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme léčbu anemie antepartálně. Těhotným ženám by měly být podávány preparáty železa, pokud hladina hemoglobinu klesne v I. trimestru < 110 g/l nebo < 105 g/l ve 28. týdnu těhotenství. (Dobrá klinická praxe) Navrhujeme zvážit parenterální podání železa u žen se sideropenickou anemií, nereagující na suplementaci železa perorální cestou. Příčina anemie by měla být zjištěna co nejdříve po ukončení těhotenství. (Slabé doporučení) Pokud se dítě dobře adaptuje, nedoporučujeme dřívější podvaz pupečníku než za 1 min. (Silné doporučení) Doporučujeme pro snížení rizika rozvoje PPH a PŽOK u všech vaginálních porodů profylaktické podání uterotonik ve III. době porodní po porodu dítěte a po podvazu pupečníku. Lékem první volby je oxytocin. (Silné doporučení) Pokud nebyla aktivně vedena III. doba porodní, navrhujeme pro zkrácení trvání III. doby porodní a pro snížení krevní ztráty u vaginálního porodu zvážit provedení masáže dělohy a řízenou trakci za pupečník, provádí-li ji kvalifikovaná osoba. (Slabé doporučení) Doporučujeme podání uterotonik k prevenci rozvoje PPH u žen po vybavení dítěte císařským řezem a po podvazu pupečníku. (Silné doporučení) Navrhujeme zvážit u žen se zvýšeným rizikem PŽOK podání carbetocinu. (Slabé doporučení) Doporučujeme u žen se zvýšeným rizikem PŽOK podstupujících císařský řez jednorázové podání kyseliny tranexamové (TXA). Klinická poznámka: Použití TXA před provedením císařského řezu není explicitně uvedeno v SPC přípravku. Recentní metaanalýza uvádí nejčastější dávkování 1 g i.v. (Silné doporučení) Organizace poskytování péče Doporučujeme, aby každé zdravotnické zařízení, kde je gynekologicko-porodnické pracoviště, mělo pro situace PŽOK vypracováno řízený dokument definující organizační a odborný postup. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme, aby řízený dokument (tj. krizový plán) jednoznačně vymezoval organizační a odborné role jednotlivých členů krizového týmu při vzniku PŽOK (nelékařský personál, porodník, anesteziolog, hematolog apod.) a definoval minimální rozsah vybavení pracoviště pro zajištění péče o pacientky s PŽOK. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme pravidelný simulační trénink krizové situace PŽOK celým krizovým týmem s následným debrífinkem nebo jeho formalizovaným ekvivalentem. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme na každém pracovišti definování indikátorů kvality diagnostiky a léčby PŽOK a jejich formalizované vyhodnocování v pravidelných intervalech, nejméně jednou ročně. (Dobrá klinická praxe) Diagnostický a léčebný postup při PŽOK Při nálezu hypotonie nebo atonie dělohy doporučujeme používat strukturovaný stupňovitý postup. (Dobrá klinická praxe) Na pracovištích s dostupností endovaskulárních intervencí navrhujeme u stavů PŽOK z důvodu hypotonie nebo atonie dělohy zvážit preferenční využití radiologických intervenčních metod (selektivní embolizace pánevních tepen), pokud to aktuální klinický kontext umožňuje. (Slabé doporučení) U všech stavů rozvoje PPH doporučujeme provedení tzv. předtransfuzního vyšetření. Pro posouzení aktuálního stavu koagulace jsou (kromě standardních laboratorních vyšetření) preferovány metody tzv. point-of-care-testing, zejména viskoelastické metody. (Dobrá klinická praxe) Každé porodnické pracoviště by mělo mít ve spolupráci s transfuzním oddělením a ústavní lékárnou trvale dostatečnou zásobu transfuzních přípravků a krevních derivátů pro jejich bezprostřední dostupnost v režimu 24/7. Doporučujeme u stavů rozvoje PŽOK zajistit iniciálně dostupnost čtyř transfuzních jednotek plazmy (preferována je tzv. solvent/detergent ošetřená plazma), čtyř transfuzních jednotek erytrocytů a 6 g fibrinogenu. Za minimální zásobu fibrinogenu považujeme 8 g fibrinogenu a dostupnost dalších 8 g do 1 hod. (Dobrá klinická praxe) Doporučujeme u všech pacientek s PPH zahájit okamžitou tekutinovou resuscitaci. Pro zahájení tekutinové resuscitace doporučujeme použití balancovaných roztoků krystaloidů. (Silné doporučení) Navrhujeme zvážit použití syntetických koloidních roztoků s obsahem želatiny při nedosažení nebo nedosahování hemodynamických cílů tekutinové resuscitace použitím krystaloidních roztoků a při trvající potřebě tekutin. (Slabé doporučení) Do doby dosažení kontroly zdroje krvácení doporučujeme u pacientek s PŽOK usilovat o dosažení hodnoty systolického krevního tlaku v pásmu 80–90 mmHg. (Silné doporučení) Doporučujeme u PŽOK použít vazopresory co nejdříve při nemožnosti dosažení cílových hodnot arteriálního krevního tlaku probíhající tekutinovou resuscitací. (Silné doporučení) V diagnostice a léčbě koagulopatie u PŽOK nereagujícího na standardní léčebné postupy doporučujeme spolupráci s hematologem. (Dobrá klinická praxe) K identifikaci typu koagulační poruchy u PŽOK, k její monitoraci a pro cílenou léčbu poruchy hemostázy doporučujeme kromě výše uvedených skupinových laboratorních vyšetření (minimálně KO, aPTT, fibrinogen) používat i viskoelastické metody (ROTEM, TEG). (Silné doporučení) K dosažení/obnovení účinnosti endogenních hemostatických mechanismů a léčebných postupů podpory koagulace doporučujeme maximální možnou korekci hypotermie, acidózy a hladiny ionizovaného kalcia. (Silné doporučení) Doporučujeme časné zahájení všech dostupných postupů k prevenci hypotermie a udržení nebo dosažení normotermie. (Silné doporučení) Doporučujeme monitorovat a udržovat hladinu ionizovaného kalcia v normálním referenčním rozmezí při podávání transfuzních přípravků. Ke korekci byl měl být přednostně podáván chlorid vápenatý. (Silné doporučení) Substituci fibrinogenu doporučujeme u pacientek s PPH při poklesu jeho hladiny < 2 g/l a/nebo při nálezu jeho funkčního deficitu zjištěném viskoelastickými metodami a/nebo při odůvodněném klinickém předpokladu deficitu fibrinogenu i bez znalosti jeho hladin. Jako úvodní dávku u PŽOK doporučujeme podání minimálně 4 g fibrinogenu. (Silné doporučení) Doporučujeme podat kyselinu tranexamovou (TXA) v úvodní dávce 1 g i.v. co nejdříve po vzniku PŽOK. Identická dávka může být opakována (nejdříve po 30 min), pokud krvácení pokračuje a je-li současně prokázána hyperfibrinolýza a/nebo je-li v aktuálním klinickém kontextu hyperfibrinolýza vysoce pravděpodobná. (Silné doporučení) Po dosažení kontroly krvácení další podání TXA u pacientek s PŽOK nedoporučujeme. (Silné doporučení) Doporučujeme podání plazmy v dávce 15–20 ml/kg u stavů PPH, kde je předpoklad koagulopatie jiné etiologie, než je nedostatek fibrinogenu a/nebo jsou přítomny abnormální výsledky koagulačních vyšetření, a kdy jejich výsledky neumožní identifikovat spolehlivě převažující mechanizmus koagulační poruchy a její cílenou korekci. (Silné doporučení) Doporučujeme podání faktorů protrombinového komplexu (PCC) u pacientek s PŽOK, kde je laboratorně prokázán deficit faktorů v PCC obsažených. Rutinní podávání PCC u pacientek s PŽOK nedoporučujeme. (Silné doporučení) Navrhujeme zvážit podání rFVIIa v době před rozhodnutím o endovaskulární nebo chirurgické intervenci. (Slabé doporučení) Doporučujeme u pacientek s PŽOK podávání erytrocytárních transfuzních přípravků k dosažení cílové hodnoty hemoglobinu v pásmu 70–80 g/l. (Silné doporučení) Doporučujeme u pacientek s PŽOK podávání trombocytů k dosažení cílové hodnoty minimálně 50 × 109/l a/nebo při předpokladu či průkazu poruchy jejich funkce. (Silné doporučení) Nedoporučujeme rutinní měření hladin antitrombinu III u pacientek s PŽOK. (Silné doporučení) Nedoporučujeme rutinní substituci antitrombinu III u pacientek s PŽOK. (Silné doporučení) Doporučujeme zahájit farmakologickou profylaxi trombembolické nemoci co nejdříve po dosažení kontroly zdroje PPH. Mechanickou tromboprofylaxi (intermitentní pneumatická komprese anebo elastické punčochy) doporučujeme zahájit neprodleně, jakmile to klinický stav dovolí. (Silné doporučení)

Summary of recommendations Preventive measures and procedures We recommend monitoring of blood loss in women with risk factors for PPH during labor using calibrated blood collectors or their equivalents. (Good Clinical Practice) We recommend that women with significant risk factors for PPH (e.g., placenta acrreta spectrum or hematologic disorders requiring consultative hematologic care) deliver in a perinatal intensive care center or perinatal intermediate care center. (Good Clinical Practice) We recommend formulating a plan of care in collaboration with a multidisciplinary team at a reasonable time prior to delivery for patients at high risk of PPH. (Good Clinical Practice) We recommend treating anemia antepartally. Pregnant women should be given iron supplements if the haemoglobin level falls to < 110 g/L in the 1st trimester or < 105 g/L at 28 weeks of pregnancy. (Good Clinical Practice) We suggest considering parenteral iron administration in women with sideropenic anemia unresponsive to oral iron supplementation. The cause of anemia should be identified as soon as possible after termination of pregnancy. (Weak recommendation) If the baby adapts well, we do not recommend cord ligation in less than 1 min. (Strong recommendation) In all vaginal deliveries, we recommend prophylactic administration of uterotonics in the third postpartum period after the delivery of the baby and cord ligation to reduce the risk of PPH. The first-choice drug is oxytocin. (Strong recommendation) If the third stage of labor has not been actively managed, we suggest that uterine massage and controlled umbilical cord traction be considered to shorten the duration of the third stage of labor and to reduce blood loss during vaginal delivery, if performed by a qualified healthcare professional. (Weak recommendation) We recommend the administration of uterotonics to prevent the development of PPH in women after the delivery of a child by caesarean section and umbilical cord ligation. (Strong recommendation) We suggest considering carbetocin administration in women at increased risk of PPH. (Weak recommendation) We recommend a single-dose administration of tranexamic acid (TXA) in women at increased risk of PPH undergoing a caesarean section. Clinical note: The use of TXA prior to the caesarean section is not explicitly stated in the product's SPC. A recent meta-analysis states the most common dosage to be 1 g i.v. (Strong recommendation) Organization of care We recommend that every health care facility with an OB/GYN unit should have the PPH management protocol (guided document is not specific or really used at all, I am not sure if my suggestion is sufficient) defining the organizational and professional procedure for PPH situations. (Good Clinical Practice) We recommend that the PPH management protocol (i.e. the crisis action plan) should clearly define the organizational and professional roles of the individual members of the crisis team in the event of PPH (non-medical staff), obstetrician, anesthetist, hematologist, etc.) and define the minimum scope of equipment for the care of patients with PPH. (Good Clinical Practice) We recommend regular simulation training of PPH crisis by the entire crisis team with a subsequent debriefing or its formalized equivalent. (Good Clinical Practice) We recommend defining quality indicators for the diagnosis and treatment of PPH and their formalized evaluation at regular intervals, at least once a year. (Good Clinical Practice) Diagnostic and treatment procedure at PPH When hypotonia or atony of the uterus is found, we recommend using a structured procedure. (Good Clinical Practice) At departments with an option of endovascular interventions, we suggest considering the preferential use of radiological interventional methods (selective pelvic artery embolization) in cases of PPH due to uterine hypotonia or atony, if the current clinical context allows it. (Weak recommendation) For all stages of PPH development, we recommend a pre-transfusion examination. In addition to standard laboratory tests, point-of-care-testing methods, especially viscoelastic methods, are preferred to assess the current coagulation status. (Good Clinical Practice) Each obstetric unit should ensure a sufficient stock of blood products and blood derivatives for their immediate availability 24/7 in collaboration with the transfusion department and the inpatient pharmacy. In case of PPH development, we recommend securing initial availability of 4 units of plasma (solvent/detergent-treated plasma is preferred), 4 units of erythrocytes and 6 g of fibrinogen. We consider 8 g to be a minimum supply of fibrinogen and additional 8 g should be available within 1 h. (Good Clinical Practice) We recommend the initiation of immediate fluid resuscitation in all patients with PPH. We recommend the use of balanced crystalloid solutions to initiate fluid resuscitation. (Strong recommendation) We propose considering the use of synthetic colloid solutions containing gelatin when hemodynamic goals of fluid resuscitation have not been achieved or are not being achieved using crystalloid solutions and when a fluid deficit persists. (Weak recommendation) Until the source of bleeding is controlled, we recommend aiming for a systolic blood pressure in a range of 80–90 mmHg in patients with PPH. (Strong recommendation) We recommend the use of vasopressors as soon as possible in PPH when target arterial blood pressure values cannot be reached by ongoing fluid resuscitation. (Strong recommendation) We recommend cooperation with a hematologist in the diagnosis and treatment of coagulopathy in PPH unresponsive to standard therapies. (Good Clinical Practice) In addition to the above-mentioned panel laboratory tests (at least KO, aPTT, fibrinogen), we also recommend using viscoelastic methods (ROTEM, TEG) to identify the type of coagulation disorder in PPH, to monitor it and for targeted treatment of hemostasis disorders. (Strong recommendation) To achieve/restore the efficacy of endogenous hemostatic mechanisms and coagulation support therapies, we recommend the maximum possible correction of hypothermia, acidosis and ionized calcium levels. (Strong recommendation) Early initiation of all available procedures to prevent hypothermia and maintain or achieve normothermia is recommended. (Strong recommendation) It is recommended monitoring and maintaining ionized calcium levels within the normal range when administering transfusion products. Preferably, calcium chloride should be administered for correction. (Strong recommendation) Fibrinogen replacement is recommended in patients with PPH when fibrinogen levels fall to < 2 g/L and/or when there is a functional fibrinogen deficiency detected by viscoelastic methods and/or when there is a reasonable clinical assumption of fibrinogen deficiency even without knowledge of fibrinogen levels. We recommend a minimum of 4 g of fibrinogen as an initial dose in PPH. (Strong recommendation) It is recommended to administer tranexamic acid (TXA) at an initial dose of 1 g i.v. as soon as possible after the onset of PPH. An identical dose may be repeated (after 30 min at the earliest) if bleeding continues and if hyperfibrinolysis is demonstrated and/or if hyperfibrinolysis is highly likely in the current clinical context. (Strong recommendation) We do not recommend further administration of TXA in patients with PPH after bleeding control has been achieved. (Strong recommendation) We recommend administration of plasma at a dose of 15–20 mL/kg in PPH conditions where coagulopathy of a different etiology than fibrinogen deficiency is suspected and/or abnormal coagulation test results are present, and where the results do not reliably identify the predominant mechanism of the coagulation disorder and its targeted correction. (Strong recommendation) We recommend the administration of prothrombin complex factors (PCC) in patients with PPH where there is a laboratory evidence of a deficiency of PCC factors. We do not recommend routine administration of PCC in patients with PPH. (Strong recommendation) We suggest considering administration of rFVIIa before making a decision on an endovascular or a surgical intervention. (Weak recommendation) In patients with PPH, we recommend administration of erythrocyte blood products to achieve a target hemoglobin value in the range 70–80 g/L. (Strong recommendation) In patients with PPH, we recommend platelet administration to achieve a target value of at least 50 × 109/L and/or when platelet function impairment is suspected or demonstrated. (Strong recommendation) We do not recommend routine measurement of antithrombin III levels in patients with PPH. (Strong recommendation) We do not recommend routine antithrombin III replacement in patients with PPH. (Strong recommendation) We recommend initiating pharmacological prophylaxis for thromboembolic disease as soon as possible after control of the source of PPH is achieved. We recommend initiating mechanical thromboprophylaxis (intermittent pneumatic compression or elastic stockings) as soon as the clinical condition permits. (Strong recommendation)

• Keywords
• profylaxe uterotoniky, peripartální krvácení, tlakové a podlatkové nitroděložní prostředky, hemostatické nitroděložní prostředky, viskoelastické metody, krizový management,
• MeSH
• Uterine Hemorrhage * diagnosis   therapy   MeSH
• Factor VIIa MeSH
• Hemorrhage diagnosis   therapy   MeSH
• Humans MeSH
• Peripartum Period MeSH
• Pregnancy MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH
• Pregnancy MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Practice Guideline MeSH

Background: Low back pain (LBP) is one of the common musckloskeletal diseases and usual treated by epidural steroid injection (ESI). ESIs improve patients' quality of life, reduce lumbar radicular pain, and postpone spinal surgery. The mechanism of improvement is yet unscertain, perhaps involve type α collagen (COL2α) for bone maintenance, hence, we sought to investigate the role of injected steroids in bone healing focusing on the role of COL2α.Methods: All patients in this research were diagnosed by specialists based on their histories and clinical features and associated diseaeses or compiling therapy. Serum samples collected from LBP patients and control group for comparisons.Results: The present study found a significant (<0.0001) increase in the concentration of COL2α in patients with LBP after injection with ESI treatment compared with patients before injection and healthy individuals.Conclusion: ESI helps LBP sufferers by boosting COL2α, which repairs damaged tissues.

• MeSH
• Biomarkers analysis   MeSH
• Back Pain * drug therapy   MeSH
• Glucocorticoids administration & dosage   pharmacology   therapeutic use   MeSH
• Injections, Epidural * methods   MeSH
• Clinical Studies as Topic methods   MeSH
• Collagen Type II * administration & dosage   pharmacology   therapeutic use   MeSH
• Humans MeSH
• Pain Management methods   MeSH
• Radiculopathy etiology   drug therapy   MeSH
• Bone Regeneration drug effects   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH

Liečba jaziev u detských popálených pacientov zahŕňa kombináciu nechirurgických a chirurgických prístupov, ktorých cieľom je minimalizovať tvorbu jaziev a zlepšiť funkčné aj estetické výsledky. Nechirurgické možnosti najčastejšie zahŕňajú kompresívnu terapiu, aplikáciu silikónu a hydratačné prípravky na podporu dozrievania a hydratácie jazvy. Kortikosteroidy sa používajú pre svoje protizápalové účinky, zatiaľ čo botulotoxín a 5-fluorouracil pomáhajú redukovať hypertrofiu jaziev. Pokročilé laserové ošetrenia zohrávajú kľúčovú úlohu v remodelácii jaziev. Ďalšie neinvazívne terapie zahŕňajú intralezionálnu a povrchovú kryoterapiu, ako aj intenzívne pulzné svetlo (IPL), ktoré pomáha zlepšovať textúru jaziev.

The treatment of scars in pediatric burn patients es a combination of non-surgical and surgical approaches aimed at minimizing scar formation and improving both functional and aesthetic outcomes. Non-surgical options commonly include compression therapy, silicone applications, and moisturizers to promote scar maturation and hydration. Corticosteroids are used for their anti-inflammatory effects, while botulinum toxin and 5-fluorouracil help reduce scar hypertrophy. Advanced laser treatments, play a key role in scar remodeling. Other non-invasive therapies include intralesional and surface cryotherapy, as well as intense pulsed light (IPL), which helps improve scar texture. Among surgical options, scar excision and autologous skin grafts, either full or partial thickness, are commonly employed to replace damaged tissue. Tissue expanders enable the gradual stretching of skin, preparing the area for flap techniques. Local flaps and Z-plasty are used to improve scar mobility, while free flaps allow for the transfer of tissue from other parts of the body for more complex reconstructions. This comprehensive approach to scar management in pediatric burns ensures optimal functional and aesthetic recovery.

• MeSH
• Surgical Procedures, Operative methods   MeSH
• Child MeSH
• Wound Healing MeSH
• Cicatrix * therapy   MeSH
• Conservative Treatment MeSH
• Humans MeSH
• Burns * therapy   MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Humans MeSH
• Publication type
• Review MeSH

PURPOSE OF THE STUDY: Osteoarthritis (OA) of the joints of the hand is one of the most common musculoskeletal disorders in the elderly population. It is a complex, degenerative disease affecting all components of the joint. Surgical treatment is indicated when conservative therapy fails. The ultimate solution is arthrodesis of the distal interphalangeal (DIP) joint. Various methods of arthrodesis have been described, ranging from the use of K-wires or compression screw to different types of intra-articular (intramedullary) implants. The aim of this study is to evaluate the surgical outcomes of arthrodesis of the distal interphalangeal (DIP) joint of the fingers using intramedullary implants. MATERIAL AND METHODS: Since 2011, arthrodesis of the distal interphalangeal joint using an intramedullary implant has been performed at our department 97 times in total, in 59 patients. 9 patients (15 cases of arthrodesis) were excluded from the study group due to their failure to complete the questionnaire, 1 female patient died. In the final group, 82 cases of arthrodesis in 49 patients (47 women, 2 men) were evaluated. In 72% of cases, the surgery was performed on the dominant hand. The mean age at the time of surgery was 58 years (median 59 years). The patients were indicated for surgery after the failure of all conservative treatment options. In addition to radiographs, also the hand function and pain were assessed based on the preand postoperative DASH score questionnaires. RESULTS: The surgical outcomes for all implants are satisfactory. In all 82 patients, the surgical wounds healed per primam. In one case, implant extraction was performed due to infection. Another complication was an unhealed fusion and formation of a non-union with minimum pathological mobility (the patient is satisfied with the outcome). In three patients, a fracture at the base of the distal phalanx was observed on postoperative radiographs, which fully healed within 3 months after surgery. The mean DASH score decreased from 41.95 preoperatively to 14.93 postoperatively. The mean time to healing of the arthrodesis observed on radiographs was 9.1 weeks. DISCUSSION: Currently, there are many different types of arthrodesis of the distal interphalangeal joint of the hand. Each method has its pros and cons. Arthrodesis using an intramedullary implant has the advantages of the older methods while minimizing postoperative complications. Our results are comparable to those reported in the foreign literature. CONCLUSIONS: Based on the evaluated outcomes, arthrodesis of the distal interphalangeal joint using an intramedullary implant can be considered valid. It definitely deserves to be included in the portfolio of surgical treatment of osteoarthritis of the DIP joints of the hand. According to our observation, the differences between various types of implants are minimal and their outcomes are comparable to those reported in foreign publications. The pain relief, restored finger function and fusion rate are comparable to, if not better than, those achieved by the older surgical methods. The advantage of this method is mainly easier implantation, fewer complications, and the possibility of implantation without the use of an X-ray image intensifier, which ultimately reduces the cost of surgery. The main disadvantage is the higher purchase price of the implant. KEY WORDS: osteoarthritis, distal interphalangeal joint, arthrodesis.

• MeSH
• Arthrodesis * methods   instrumentation   MeSH
• Finger Joint * surgery   MeSH
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Osteoarthritis * surgery   MeSH
• Radiography MeSH
• Aged MeSH
• Treatment Outcome MeSH
• Check Tag
• Middle Aged MeSH
• Humans MeSH
• Male MeSH
• Aged MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• English Abstract MeSH
• Journal Article MeSH

U pacienta sledovaného pro neurofibromatózu typ 1 byl diagnostikován plexiformní neurofibrom v oblasti malé pánve infiltrující stěnu močového měchýře a působící hydronefrózu útlakem levého močovodu. Tumor byl radikálně inoperabilní, proto byla zavedena nefrostomie a zahájena cílená léčba selumetinibem. Po třech měsících léčby došlo k mírné regresi tumoru, ale nedošlo k obnovení průchodnosti ureteru. Ureter nebyl průchozí ani po dalších třech měsících, proto bylo nutno řešit derivaci moči vytvořením ureterostomie. Pacient pokračuje v terapii selumetinibem s minimálními nežádoucími účinky.

A patient with neurofibromatosis type 1 was diagnosed with a plexiform neurofibroma of the pelvic region, which infiltrated the bladder and caused hydronefrosis by compressing the left ureter. The tumor was radically inoperable. A nephrostomy tube was inserted and therapy with selumetinib initiated. After three months of therapy the tumor was slightly smaller, the ureter remained blocked. When the ureter was not unblocked even after another three months an ureterostomy was performed. The patient continues on therapy with minimal adverse effects.

• Keywords
• Chirurgie, ortopedie, traumatologie,
• MeSH
• Neurosurgery MeSH

• NML Fields
• neurochirurgie

Dosud bylo publikováno málo studií věnovaných různým formám svalové aktivity v monoterapii zaměřené na zmenšení objemu otoku. Jedním z hlavních problémů je používání jediné metody umožňující hodnocení cviků jako monoterapie pro co nejrychlejší a dlouhodobé zmenšení rozsahu otoku. Byla nalezena jediná studie hodnotící stav bezprostředně po svalové aktivitě. Pasivní cvičení jako monoterapie může zmenšit objem otoku, ale lepších výsledků lze dosáhnout v kombinaci s mechanismy komprese. Zachování komprese po cvičení nebo aktivitách umožňuje dosáhnout lepších výsledků.

There is a scarcity of studies on active forms of muscle activity as monotherapy for the reduction in the volume of the edema. One of the major challenges is the use of an isolated method to enable the evaluation of exercises as monotherapy for an immediate and long-term reduction in edema. The only study encountered is an evaluation immediately after muscle activity. Passive exercise can reduce the edema as monotherapy, but better results are achieved when combined with compression mechanisms. The maintenance of compression after exercises or activities enables achieving better results.

• Keywords
• Lymfokinetická cvičení,
• MeSH
• Lower Extremity pathology   MeSH
• Stockings, Compression MeSH
• Humans MeSH
• Lymphedema diagnosis   physiopathology   therapy   MeSH
• Manual Lymphatic Drainage methods   MeSH
• Exercise Movement Techniques methods   MeSH
• Exercise Therapy methods   MeSH
• Check Tag
• Humans MeSH

Chronické žilní onemocnění (CVD – chronic venous disease) představuje jedno z civilizačních onemocnění s rostoucí prevalencí v populaci. Patofyziologicky vzniká na podkladě chronického zánětu žilní stěny, její remodelace a následné žilní hypertenze. CVD je charakterizováno souborem rozličných klinických projevů, a vzhledem k jeho progresivnímu charakteru je účelné začít s adekvátní léčbou co nejdříve. Mezi základní pilíře léčby patří režimová opatření, dobře vedená a dlouhodobá konzervativní léčba (komprese, ověřená venofarmaka) a v indikovaných případech chirurgický zásah. Velké změny nastaly v posledních letech jak v přístupu k pacientům, tak i k vlastní léčbě, a to především v oblasti nitrožilní chirurgie, načasování zahájení konzervativní léčby, nebo u léčby pacientů s aktivními bércovými vředy. Pouze společným úsilím lékařů různých odborností a pacientů s CVD, především jejich edukací a motivací k dodržování doporučených léčebných postupů, dokážeme snížit procento neléčených pacientů, oddálit progresi onemocnění a dosáhnout výborných výsledků při intervenční léčbě.

Chronic venous disease (CVD) is a civilization disease with increasing prevalence in the general population. It arises due to chronic venous wall inflammation and remodeling, resulting in venous hypertension. Clinical features of CVD are highly variable, and given its progressive nature, it is reasonable to initiate adequate treatment as soon as possible. The cornerstones of the best medical therapy for CVD include regimen measures, well-managed and long-term conservative treatment (compression, effective venoactive drugs), and, in indicated cases, surgical intervention. Significant changes have occurred in recent years in the approach to patients and to the treatment itself, especially in the field of intravenous surgery, the timing of conservative treatment initiation, or in the care of patients with active venous ulcers. Only through the joint efforts of physicians of different specialties and CVD patients, especially by educating and motivating them to follow the recommended treatment procedures, can we reduce the percentage of untreated patients, slow down disease progression, and achieve excellent results in the intervention treatment.

BACKGROUND: Spinal cord compression is a rare presentation of non-Hodgkin lymphoma (NHL) in children. We aimed to describe the prevalence, histological subtypes, clinical presentation, therapy, and outcome of those children in a population-based cohort. The chemotherapy regimen remained comparable over time. METHODS: We retrospectively identified all children and adolescents with paresis as initial manifestations of the NHL between January 1990 and December 2020 from the NHL-BFM database. Characteristics, therapy, and outcome data were gathered from the database and patient files. RESULTS: Fifty-seven of 4779 children (1.2%) presented with initial paresis due to spinal cord compression. The median age was 10.3 years (range, 3.1-18.0 years), and 33% were female. Initial symptoms were paresis/weakness (n = 50, 88%), back pain (n = 33, 58%), paresthesia (n = 23, 40%), and bladder dysfunction and/or constipation (n = 22, 39%), persisting for a median of 14 days before diagnosis. Subtype distribution was mature B-NHL (n = 41, 72%), precursor B-lymphoblastic lymphoma (LBL) (n = 12, 21%), anaplastic large cell lymphoma (ALCL) (n = 3, 5%), and T-LBL (n = 1, 2%). Initial emergency therapy included surgery (70%) and/or chemotherapy/steroids (63%). Five-year event-free survival and overall survival (80% ± 5% and 82% ± 5%, respectively) were comparable with all other NHL patients. Neurological symptoms persisted in approximately one-third of surviving patients at the last follow-up. CONCLUSION: 1.2% of pediatric NHL patients presented with paresis from spinal cord compression mainly due to B-cell lymphomas. Neurological sequelae were observed in one-third of surviving patients.

• MeSH
• Child MeSH
• Spinal Cord Compression * etiology   MeSH
• Humans MeSH
• Survival Rate MeSH
• Adolescent MeSH
• Follow-Up Studies MeSH
• Lymphoma, Non-Hodgkin * complications   pathology   epidemiology   MeSH
• Child, Preschool MeSH
• Prognosis MeSH
• Retrospective Studies MeSH
• Check Tag
• Child MeSH
• Humans MeSH
• Adolescent MeSH
• Male MeSH
• Child, Preschool MeSH
• Female MeSH
• Publication type
• Journal Article MeSH