Chronické zánětlivé reakce probíhající v cévní stěně jsou podkladem vzniku aterosklerózy. C-reaktivní protein je snadno měřitelným ukazatelem aktivity těchto zánětlivých reakcí. Současně je CRP i jejich aktivním účastníkem. Postavení CRP v patogenezi aterosklerózy je dvojjediné: na samém počátku aterosklerotického procesu vykazuje CRP protizánětlivé účinky, které chrání cévní stěnu před ukládáním aterogenních lipoproteinů. Genetická dispozice organismu a vliv zevních rizikových faktorů mění tyto původně ochranné účinky CRP v účinky prozánětlivé, které podporují rozvoj aterosklerózy. Ochranné, protizánětlivé působení i prozánětlivé, aterogenní působení CRP je založeno na aktivaci komplementové kaskády. Ochranné působení CRP spočívá v aktivaci komplementu na úroveň fragmentů C3b/iC3b. Podmínkou je účast regulačního faktoru H. CRP může také přímo indukovat tvorbu membránových regulačních faktorů, mezi nimiž vyniká decay-accelerating factor. Membránové regulační faktory tvoří součást buněčných membrán, na prvním místě jmenujme membrány endotelových buněk, které tak jsou chráněny před autodestruktivními účinky aktivovaného komplementu. K plazmatickým regulačním faktorům se rovněž počítá clusterin/ apolipoproteinJ. Podle nových poznatků však tento působek patří mezi tzv. stresové proteiny, které se vyznačují celkově ochranným působením na buněčné struktury. Ochranné působení CRP založené na spolupráci s regulátory aktivace komplementu má obdobu v terapeutických účincích inhibitorů enzymu HMGCoA reduktázy neboli statinů.
Chronic inflammatory reactions which affect the arterial wall can be viewed as an underlying cause of atherosclerosis. C-reactive protein is an easily measurable marker which reflects the activity of inflammatory responses. At the same time, CRP represents an active partaker of the inflammatory process. The role CRP plays in the pathogenesis of atherosclerosis is ambivalent: at the very beginning, it displays anti-inflammatory properties which contribute to the protection of the arterial wall from atherogenic lipoproteins. Later on, genetic disposition of the host and the influence of many known risk factors convert CRP’s antiinflammatory activity into a net pro-inflammatory effect which boosts the development of atherosclerosis. Both the protective anti-inflammatory and the noxious pro-inflammatory activities of CRP reside in its capacity to activate the complement cascade. The protective effect of CRP, which is dependent on the plasmatic regulatory factor H, is carried out by the activation of complement up to the level of fragments C3b/iC3b. Further, CRP directly induces production of the complement membrane regulatory proteins, most important of which is the decay-accelerating factor. Membrane regulatory factors form an integral part of the outer cellular membrane, most importantly that of endothelial cells, resulting in protection of the latter from autodestructive attacks inflicted by activated complement. One of the complement regulatory factors is represented by clusterin/apolipoproteinJ. However, according to recent studies, clusterin/apoJ belongs rather to a group of stress proteins, which display overall protective effects on cellular protein structures. Protective activities of CRP based on its cooperation with complement regulatory factors are closely mimicked by the HMG-CoA reductase inhibitors or statins.
- MeSH
- Arteriosclerosis immunology MeSH
- C-Reactive Protein immunology MeSH
- Complement System Proteins immunology MeSH
- Humans MeSH
- Membrane Proteins immunology MeSH
- Hydroxymethylglutaryl-CoA Reductase Inhibitors pharmacology MeSH
- Inflammation immunology MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
- MeSH
- Central Nervous System MeSH
- Cytokines physiology blood MeSH
- Depression physiopathology MeSH
- Stress, Physiological physiopathology MeSH
- Humans MeSH
- Psychoneuroimmunology MeSH
- Psychophysiologic Disorders etiology physiopathology MeSH
- Schizophrenia physiopathology MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
V práci jsou stručně shrnuty současné znalosti o infekci cytomegalovirem u různých skupin pacientů a o jeho působení na lidský imunitní systém. Cytomegalovirová primoinfekce vede k celoživotnímu nosičství viru v latentní podobě. Cytomegalovirus se brání a manipuluje imunitním systémem mnoha způsoby, ale nakonec je u imunokompetentních jedinců nastolen rovnovážný stav a virus v hostiteli přežívá, aniž mu škodí. Během života může při oslabení hostitele dojít k reaktivaci viru, jeho množení a někdy i k recidivě onemocnění. Imunokompromitovaní jedinci se s infekcí vyrovnávají podstatně hůře a může je i zahubit. Cytomegalovirovus je nejčastější příčinou kongenitální infekce, 1--2,4 % novorozenců je jím pre či perinatálně infikováno, většinou bezpříznakově. U 7 % z nich se však rozvine závažná „cytomegalovirová inkluzní nemoc“ s vysokou úmrtností. Cytomegalovirová infekce je nejčastější infekční příčinou postižení mozku a poruchy sluchu u dětí a také jednou z nejčastějších infekčních komplikací u pacientů po transplantacích a pacientů s AIDS. I přes značné pokroky je včasná diagnóza mnohdy problémem. Nejcitlivější diagnostickou metodou je stanovení přítomnosti virové DNA v hostiteli polymerázovou řetězovou reakcí. V současnosti používaná antivirotika ganciclovir, foscarnet, cidofovir, valaciclovir a valganciclovir a hyperimunní anti-cytomegalovirové sérum nejsou schopny ovlivnit imunopatologický proces nastartovaný infekcí a probíhající i v nepřítomnosti virové replikace.Vhodná prevence, léčebná metoda či rozhodnutí zda vůbec, a kdy léčbu zahajovat jsou i dnes stále přemětem diskuzí.
In this review we present the up-to date information about cytomegalovirus infection in humans and it's impact on the human immune system. Primary CMV infection is followed by persistence of the virus in a latent form. Redundant molecular mechanisms have been identified by which CMVs interfere with the host´s immune control, but finally, the infection is held in check by the host's immune response. During life, when immunity is suppressed, the virus can reactivate, resulting in renewed shedding of the virus or development of disease. As a consequence, CMV disease is restricted to the immunocompromised or immunologically immature host. CMV is the leading cause of congenital infections, with an incidence of 1- 2,4% of live births, with possible severe classic “cytomegalovirus inclusion disease“ in 7% of them. Congenital CMV infection is the leading infectious cause of brain damage and hearing loss in children and also a relevant health issue to transplant recipients and AIDS patients. Significant progress has been made in the last few years in detecting CMV, but in the immunocompromised patients, establishing the diagnosis of CMV infection can still be problematic. The most sensitive molecular amplification methods such as polymerase chain reaction should be used. The decision how to treat the infection depends mainly on the immune status of the host. In immunocompetent patients only symptomatic treatment is recommended, while in immunocompromised patients antiviral therapy and immunotherapy should be used. The most commonly used antivirotics are: ganciclovir, foscarnet, cidofovir, valganciclovir, valaciclovir.
- MeSH
- Child MeSH
- Endocrine System physiopathology MeSH
- Stress, Physiological adverse effects MeSH
- Immune System physiopathology MeSH
- Humans MeSH
- Adolescent MeSH
- Nervous System physiopathology MeSH
- Lymphocyte Subsets MeSH
- Sports MeSH
- Physical Exertion adverse effects MeSH
- Check Tag
- Child MeSH
- Humans MeSH
- Adolescent MeSH
- Male MeSH
- MeSH
- Vascular Resistance MeSH
- Hyperemia MeSH
- Humans MeSH
- Blood Flow Velocity MeSH
- Age Factors MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
Imunitní systém prodělává v průběhu života zásadní změny, které reflektují odlišné potřeby jedince v různých údobích života. Nejvýznamnější ontogenetickou dynamiku vykazuje specifická, buňkami zprostředkovaná, imunita. v časných fázích života dominuje aktivita subsetu Th2 pomocných T-lymfocytů. V dospělosti dochází k přesmyku vedoucí k převaze subsetu Thl T-lymfocytů. Pro stán je opět charakteristický návrat k převaze aktivit subsetu Th2 T-Iymfocytů. Až překvapivě efektivní je imunitní systém osob, které se dožily vysokého věku 90-100 let. Zatím nelze doložit, zda je tento fakt příčinou nebo důsledkem dlouhověkosti. Z experimentu na zvířecích modelech vyplývá, že modulací imunitního systému lze prodlužovat věk i zvyšovat kvahtu života. Pro fyziologické změny imunitlího systému, které lze identifikovat u starých hdí, se zavádí termín imunosenescence.
The immune system is undergoing a lot of substantial changes during life which reflect different demands of every individual in different periods of life. The most important ontogenetical dynamies is typical for specific cell-mediated immunity. The activity of Th2 subset of helper inducer CD4+ T cells is upregulated during early period of life. There is the shift from Th2 subset reactivity to predominant Thl subset eactivity during early adulthood. The return back to the predominant Th2 reactivity is typical for the late period of life. The immune system of earderly people who are 90-100 years old is supprisingly well preserved. It is not possible to say now if this fact is either the cause or the consequence of successful senescence. The term immunosenescence is now coined to describe the physiological changes of the immune system in elderly people.
- MeSH
- Arteriosclerosis diagnosis MeSH
- C-Reactive Protein analysis MeSH
- Research Support as Topic MeSH
- Risk Assessment MeSH
- Cardiovascular Diseases diagnosis MeSH
- Humans MeSH
- Risk Factors MeSH
- Check Tag
- Humans MeSH
- Publication type
- Review MeSH
- MeSH
- Antioxidants metabolism therapeutic use MeSH
- Endothelium, Vascular physiology metabolism pathology MeSH
- Cardiovascular Diseases etiology drug therapy prevention & control MeSH
- Oxygen metabolism MeSH
- Nitric Oxide physiology metabolism MeSH
- Hydrogen Peroxide metabolism MeSH
- Free Radicals metabolism MeSH
- Publication type
- Review MeSH
