Optimization problem
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Objective: Nowadays, it is recognized in most modern hospital and public health systems an increasing concern to measure the quality of care. The quality of care can be focused on the characteristics of hospital production and the indicators of performance. The indicators of performance can permit, generally, to decrease complication rate, morbidity, mortality and costs of care. Therefore, one of the ways to optimize the quality of care is to use medical decision support system. Methods: The optimization of malaria’s treatment is based on an automatic extraction of a geographic information system database that can store and provide relevant information on malaria’s patient case of different regions. The method proposed is consisted of height main steps namely: specification of the case, indications or problems, actions or treatments strategies, estimative outcomes (benefit and risk), performance measure, decision, result and optimization.
AbstractPhase field modeling finds utility in various areas. In optimization theory in particular, the distributed control and Neumann boundary control of phase field models have been investigated thoroughly. Dirichlet boundary control in parabolic equations is commonly addressed using the very weak formulation or an approximation by Robin boundary conditions. In this paper, the Dirichlet boundary control for a phase field model with a non-singular potential is investigated using the Dirichlet lift technique. The corresponding weak formulation is analyzed. Energy estimates and problem-specific embedding results are provided, leading to the existence and uniqueness of the solution for the state equation. These results together show that the control to state mapping is well defined and bounded. Based on the preceding findings, the optimization problem is shown to have a solution.
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
V kazuistice uveden případ krvácení z peptického vředu duodena léčený vyřazovací resekcí žaludku II. typu – modifikací podle Finsterera-Bancrofta. Nemocný následně reoperován pro dehiscenci sutury duodenálního pahýlu, která byla řešena duodenostomií. Diskutovány možné příčiny insuficience stehu pahýlu duodena a zmíněny v literatuře uváděné možnosti prevence této komplikace. Duodenostomie je uznávaným optimálním řešením dehiscence sutury pahýlu duodena.
Included is a case study of duodenal peptic ulcer bleeding. The patient was treated by Finsterer-Bancroft modification of II-type gastric resection. An early reoperation was indicated by reason of duodenal stump leak. The situation solved by means of duodenostomy. The authors discuss causes of duodenal stump insufficiency. Possibilities of prevention of this complication – which are cited in literature – are mentioned. Duodenostomy is a legitimate optimal solution of duodenal stump suture insufficiency.
- MeSH
- dehiscence operační rány chirurgie MeSH
- duodenostomie metody využití MeSH
- duodenum chirurgie patologie MeSH
- lidé MeSH
- peptický vřed chirurgie komplikace MeSH
- šicí techniky MeSH
- žaludeční pahýl chirurgie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Hormonální účinky androgenů mohou negativně ovlivnit vzhled jedince. Vyvolané změny u žen nebo dětí závisí na hladině endogenních či exogenních androgenů nebo na zvýšené citlivosti cílových orgánů k normální hladině androgenů v krvi. Zevním projevem hyperandrogenemie jsou kožní změny: především zvýšení tvorby kožního mazu, akné, hirsutizmus, dále androidní obezita a androgenní alopecie. Při delším působení androgenů u žen vznikají odchylky v metabolizmu tuků a cukrů, objevují se rizika vzniku diabetes mellitus, ale i kardiovaskulárních chorob. Hirsutizmus je definován jako patologický růst a distribuce ochlupení u žen, způsobený androgenní stimulací pilosebaceózní jednotky. Incidence u žen je mezi 5–10 %. U dospívajících dívek předčasné objevení pubarché, menstruační poruchy a obezita zvyšují podezření na funkční ovariální hyperandrogenizmus často vyjádřený u syndromu polycystických ovarií (PCOS). Funkční adrenální syndrom je dán překotnou aktivací sekrece nadledvinových androgenů v iniciální fázi puberty (adrenarché). V tomto období se vytváří podmínky pro vznik hirsutizmu, který pokračuje i v dospělém věku ženy. Citlivým ukazatelem hladiny biologicky dostupných androgenů v cirkulaci je testosteron, popřípadě volný testosteron. Celková hladina testosteronu je z větší části ovlivněna vazbou na plazmatické bílkoviny. Léčba je obtížná, nejčastěji se používají preparáty hormonální kontracepce, suprese nadledvinové sekrece malou dávkou glukokortikoidů a antiandrogeny. Terapeutický plán se stanoví podle závažnosti symptomů a podle zdroje androgenů. U pacientek se podle zjištěné příčiny zvolí možnost hormonální léčby v kombinaci s dermatologickými a kosmetickými postupy.
Androgenic disorders have many negative physical effects. These effects may be caused by excess androgen (exogenous or endogenous) or by end-organ sensitivity to normal levels of androgens. The most apparent signs of androgen excess are the external manifestations, including: oily skin, acne, hirsutism, android obesity, and androgenic alopecia. Of equal concern are the potential metabolic disturbances associated with hyperandrogenicity. Hirsutism is pathologic growth and distribution of hair in women in response to androgen stimulation of pilosebaceous unit. Incidence in women is about 5–10 %. Hyperandrogenism must be considered in any girl with premature pubarche. An association with menstrual irregularity or obesity in a teenage girl is the most common causes of functional ovarian hyperandrogenism, one manifestation of which is polycystic ovary syndrome, and functional adrenal hyperandrogenism, which usually seems to be due to an exaggeration of adrenarche. The plasma testosterone/free testosterone is a more sensitive indicator of hyperandrogenism. Optimal therapeutic program is designed for many patients, including oral contraceptives, low-dose glucocorticoids, and antiandrogens. Treatment should be chosen according to the patient‘s symptoms and source of androgens and should be combined with traditional therapy for the specific dermatologic and cosmetologic disorder.
- Klíčová slova
- léčba,
- MeSH
- androgeny MeSH
- antagonisté androgenů aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- enzymy MeSH
- finasterid aplikace a dávkování farmakologie MeSH
- hirzutismus diagnóza etiologie farmakoterapie MeSH
- klomifen aplikace a dávkování farmakologie škodlivé účinky MeSH
- kongenitální adrenální hyperplazie farmakoterapie MeSH
- kosmetické techniky využití MeSH
- lidé MeSH
- syndrom polycystických ovarií diagnóza farmakoterapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Transplantace ledviny představuje nejlepší metodu léčby nezvratného selhání ledvin pro nejlepší přežití nemocných a nejlepší kvalitu života. I když bylo dosaženo mnoha pokroků v imunosupresivní terapii a chirurgických technikách, je mnoho transplantovaných ledvin, hodnoceno v dlouhodobém sledování, ztraceno, především kvůli chronické rejekci a rekurenci glomerulonefritidy. Nefrotoxicita kalcineurinových inhibitorů, která byla v posledních dekádách přeceňována, má, zdá se, jenom malý negativní vliv na přežití štěpů. Nehledě na lepší porozumění mechanizmům poškození transplantované ledviny, které se promítají do neustálých změn histologických klasifikačních systémů, optimální léčebné strategie nejsou pro většinu případů dostupné. Prospektivní randomizované studie, které vzejdou z transplantologické komunity, jsou nezbytné k zodpovězení mnoha terapeutických otázek.
Kidney transplantation represents the best treatment of end stage renal diseases in respect of patient survival and quality of life. Despite many advances in immunosuppression and surgical techniques, many kidney grafts are being lost in the long term, mainly due to chronic rejection and recurrence of glomerulonephritis. Calcineurin drug nephrotoxicity, which was overestimated in last decades, seems to have only minor impact on graft survival if any. Despite better understanding of mechanisms of kidney graft injuries, which are reflected by never-ending changes in histological classification systems, optimal treatment strategies are not available for majority of cases. Prospective randomized trials generated from transplant community are therefore warranted to solve many questions about the therapy.
Základnými fyziologickými funkciami endotelu sú funkcia semipermeabilnej membrány, kontrola optimálnej cievnej priechodnosti a zaistenie integrity cievy. Endotelovú dysfunkciu je možné považovať za prvé, funkčne významné štádium organických stenotizujúcich (obštrukčných, obliterujúcich, okluzivných) chorôb artériového cievneho systému, ktoré majú jeden hlavný spoločný následok - ischémiu. Tieto choroby sú základnou podmienkou vzniku angio-orgánových ischemických syndrómov („ischemických chorôb“). Medzi diagnostické možnosti endotelovej dysfunkcie patria laboratórne metódy a angiologické neinvazívne a invazívne vyšetrovacie metódy. Prevencia a liečba endotelovej dysfunkcie je založená na eliminácii základných vaskulárnych rizikových faktorov.
The basic physiological functions of the endothelium are functions of a semipermeable membrane, control of optimal vascular patency and safeguarding of vascular integrity. Endothelial dysfunction may be considered the first functionally important stage of organic stenotic (obstructive, obliterating, occlusive) diseases of the arterial system which have one main common consequence - ischaemia. They represent the basic etiopathogenic condition of the development of angio-organic ischaemic syndromes („ischaemic diseases“).Ways of detection of endothelial dysfunction include laboratory methods and angiologic noninvasive and invasive diagnostic methods. Prevention and treatment of endothelial dysfunction is based on elimination of the basic vascular risk factors.
Předmětem přehledné práce je posouzení pozice methotrexátu (MTX) v moderní strategii léčby aktivní revmatoidní artritidy. Je konstatováno, že MTX není používán v běžné klinické praxi adekvátně, a to ani co se týče frekvence, tak výšky dávek a možné formy podávání. Dle doporučení EULAR (Evropské ligy proti revmatismu) má být MTX vždy součástí první léčebné strategie. Může být také kotevním lékem, kdy se k němu při nedostatečném efektu přidávají další syntetické či biologické léky. V poslední době se ukázala jako výhodná kombinace MTX s glukokortikoidy při zahajování léčby časné revmatoidní artritidy. Jako iniciální dávkování se doporučuje 10 mg MTX týdně s rychlou titrací na 25–30 mg týdně. Při rychlé eskalaci dávky je možné docílit stavu nízké aktivity až u 40 % pacientů. MTX se podává vždy v kombinaci s kyselinou listovou. Problémem perorálního MTX je nekonstantní vstřebávání, a to především vyšších dávek než 15 mg týdně. Výhodné je proto přejít na subkutánní podávání MTX. Metaanalýza sedmi studií prokázala větší účinnost subkutánního MTX oproti perorálnímu. Při subkutánním podávání je také rychlejší nástup účinku. Bylo také prokázáno, že přechod na subkutánní MTX může snižovat potřebu biologické léčby až o 20 %, takže jde i o farmakoekonomicky výhodný postup. Subkutánní MTX je v současné době dostupný, přičemž výhodné jsou především autoinjektory ve formě předplněných per.
TThe aim of this review is to assess the position of methotrexate (MTX) in a modern strategy for the treatment of active rheumatoid arthritis. It has been noted that MTX is not used adequately in routine clinical practice, neither in frequency, dose and possible forms of administration. As recommended by EULAR (European League Against Rheumatism), MTX should always be part of the first treatment strategy. It can also be an anchor drug when other synthetic or biological drugs are added to MTX in case of inadequate response. More recently, the combination of MTX with glucocorticoids has been shown to be beneficial in initiating treatment for early rheumatoid arthritis. The dose of 10 mg MTX per week with rapid titration to 25–30 mg per week is recommended as an initial dose. With rapid dose escalation, up to 40% of patients can achieve low disease activity status. MTX is always given in combination with folic acid. The problem of oral MTX is non-constant absorption, especially at doses higher than 15 mg per week. It is, therefore, preferable to switch to subcutaneous administration of MTX. A meta-analysis of 7 studies showed greater efficacy of subcutaneous MTX than oral. Subcutaneous administration also results in a faster onset of action. It has also been shown that switching to subcutaneous MTX can reduce the need for biological treatment by up to 20%, making it a pharmacologically advantageous procedure. Subcutaneous MTX is currently available, with autoinjectors in the form of prefilled pens being particularly preferred.
Inkontinence moči je významnou příčinou osobního i společenského hendikepu. Odbornou pomoc však vyhledá pouze relativně malá část inkontinentních žen. V přehledovém článku jsou popsány hlavní charakteristiky jednotlivých typů močové inkontinence s ohledem na jejich správnou diagnostiku a adekvátně vedenou léčbu. Vhodný diagnosticko‐terapeutický management vede ke zkvalitnění života žen s tímto symptomem.
Urinary incontinence is a cause of a significant personal and social handicap. Only a small part of women with urinary incontinence seek professional help. In this review article, the main characteristics of different types of female urinary incontinence about proper diagnosis and optimal treatment are described. Precise diagnostic and therapeutic management improves the quality of life in women with this symptom.
- MeSH
- hyperaktivní močový měchýř farmakoterapie patofyziologie terapie MeSH
- inkontinence moči * diagnóza klasifikace terapie MeSH
- lidé MeSH
- rizikové faktory MeSH
- stresová inkontinence moči diagnóza patofyziologie terapie MeSH
- urodynamika MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Článek je úvahou nad pojmem stabilita. Autoři poukazují na rozlišování stability vnitřní, vnější, stability pružné a rigidní ve vztahu k pojetí mechanickému a tzv. funkčnímu. Proces zachování pružné stability osového orgánu považují za základní požadavek pro optimální posturální funkci i pro pohybovou jistotu. V souvislosti se stabilitou a posturou poukazují na nutnost využít existujícího vztahu mezi posturou, respirací i stavem mysli, která se podílí na procesu motorického chování.
The authors reflect on the problem of stability. They draw attention to the differentiatin of internal, external stability, resilient and rigid stability in relation to the mechanical and so-called functional concept. The process of maintaining resilient stability of the axial organ is according to the authors the basic prerequisite of optimal postural function and for locomotor stability. In conjunction with stability and posture the authors draw attention to the necessity to make use of the existing relationship between posture, respiration and the state of mind which participate in the process of motor behaviour.
