Q96349315
Dotaz
Zobrazit nápovědu
Hyponatremia is a crucial complication of therapy with thiazide diuretics. This study compares the epidemiological and biochemical profiles and hospital course of patients using hydrochlorothiazide (HCTZ), indapamide (INDA), and chlorthalidone (CTD) admitted with thiazide-associated hyponatremia (TAH). Data were obtained retrospectively from the hospital's digital registries. The epidemiological and biochemical parameters between the HCTZ, INDA, and CTD groups were compared. The correlation between dose and biochemical parameters in each group was performed. The thiazide groups without diuretic co-medication were compared (HCTZ vs. INDA), and the correlation between dose and biochemical parameters in each group was examined. A comparison of the HCTZ (n = 135), INDA (n = 125), and CTD (n = 27) groups identified differences in serum potassium (s-K; p = 0.03). The hyponatremia correction rate was slower in the CTD group at 96 h after admission (p < 0.001). After the exclusion of diuretic co-medication, the HCTZ group (n = 64/135) showed a higher prevalence of ARBs, s-K (both p < 0.001), and a lower median (IQR) equipotent dose (12.5 (o) mg vs. 2.5 (1.2) mg), prevalence of ACE-I (p < 0.001), and eGFR (p = 0.03), when compared to the INDA group (n = 109/125). In conclusion, except for s-K, we observed no significant difference in biochemical and epidemiological profiles between HCTZ, INDA, and CTD. After excluding the influence of other diuretics, we observed higher s-K in the HCTZ group compared to the INDA group, potentially explained by the lower equipotent dose of HCTZ. The CTD group showed a statistically significant trend of slower hyponatremia correction.
- MeSH
- antihypertenziva škodlivé účinky MeSH
- chlorthalidon * škodlivé účinky terapeutické užití aplikace a dávkování MeSH
- diuretika škodlivé účinky MeSH
- draslík krev MeSH
- hydrochlorthiazid * škodlivé účinky terapeutické užití aplikace a dávkování MeSH
- hypertenze * farmakoterapie MeSH
- hyponatremie * chemicky indukované epidemiologie krev MeSH
- indapamid * škodlivé účinky terapeutické užití aplikace a dávkování MeSH
- inhibitory symportérů pro chlorid sodný škodlivé účinky MeSH
- kohortové studie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- retrospektivní studie MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- senioři nad 80 let MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- srovnávací studie MeSH
Varikózní krvácení do gastrointestinálního traktu jako komplikace portální hypertenze je urgentní život ohrožující stav. Po selhání farmakologické a endoskopické léčby je indikováno zavedení transjugulární intrahepatální portosystémové spojky (TIPS), která může přinést nezanedbatelné komplikace. Raritní komplikací je migrace spojky do srdce s rizikem perforace pravostranných oddílů či poškození trikuspidální chlopně. V některých případech však nemusí způsobovat žádné obtíže. Extrakce je možná perkutánní či chirurgickou cestou. Alternativou u polymorbidních pacientů je ponechání migrovaného stentu v srdci. Volba optimálního postupu vyžaduje mezioborovou spolupráci.
Variceal bleeding belongs to the one of the complications of portal hypertension and is a life-threatening condition. A transjugular intrahepatic portosystemic shunt (TIPS) is indicated in case of failure of the pharmacological and endoscopic therapy, even if it is associated with complications. Stent migration to the heart, is a rare event which may cause perforation of the right cardiac chambers or damage to the tricuspid valve. However, it may not be a problem in some cases. There are two approaches to extraction - percutaneous or surgical. Leaving the stent in situ is possible, especially in polymorbid patients. Choosing an optimal approach often requires interdisciplinary cooperation.
- MeSH
- ezofageální a žaludeční varixy komplikace MeSH
- gastrointestinální krvácení chirurgie diagnóza komplikace terapie MeSH
- lidé MeSH
- ligace škodlivé účinky MeSH
- senioři MeSH
- srdeční komory diagnostické zobrazování patologie MeSH
- stenty škodlivé účinky MeSH
- transjugulární intrahepatální portosystémový zkrat * škodlivé účinky MeSH
- trikuspidální insuficience diagnostické zobrazování etiologie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- senioři MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- MeSH
- Crohnova nemoc farmakoterapie MeSH
- farmakoterapie metody MeSH
- infliximab * aplikace a dávkování MeSH
- injekce subkutánní * MeSH
- intravenózní infuze škodlivé účinky MeSH
- leukocytární L1-antigenní komplex analýza MeSH
- lidé MeSH
- progrese nemoci MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Protilátky proti CGRP nebo jeho receptoru blokují vazodilatační účinek CGRP a jsou nejúčinnějšími antimigreniky současnosti. Receptory pro CGRP jsou přítomny v řadě tkání těla, včetně trávicího traktu. Přepokládá se, že CGRP se zde podílí na regulaci motility, sekrece, resorpce a prokrvení. Blokáda jeho působení může mít za následek řadu nežádoucích účinků. Byl např. zaznamenán vyšší výskyt obstipace po erenumabu (anti-CGRP). Hypoteticky tato léčiva mohou ovlivňovat také hojení ulcerací gastroduodena, průběh idiopatických střevních zánětů nebo rychlost vyprazdňování žaludku.
CGRP antibodies block the vasodilating effect of CGRP and belong to the most potent antimigraine drugs available. The CGRP receptors are present in many tissues, including the gastrointestinal tract. CGRP is thought to be involved in the regulation of gastrointestinal motility, secretion, resorption and blood flow. Blockade of his action may result in a number of adverse effects. For example, a higher incidence of constipation after erenumab (anti-CGRP) has been reported. Hypothetically, these drugs may also impair gastroduodenal ulcerations healing, course of the inflammatory bowel disease or the gastric emptying rate.
Thymom patří mezi poměrně raritní nádory, zaujímá však prvenství mezi primárními nádory mediastina u dospělých. Biologické vlastnosti thymomů jsou značně divergentní. Nádory bývají zpočátku asymptomatické, později se v důsledku lokálního šíření manifestují příznaky z infiltrace či útlaku okolních struktur, vzácněji metastazují. K thymomu často bývají přidružena různá autoimunitní či endokrinní onemocnění. V kazuistice je prezentována jedna z méně častých paraneoplazií – autoimunitní hemolytická anémie (AIHA). Všeobecná strategie léčby AIHA asociované s thymomem není dána. Stěžejní je včasné nasazení kortikoidů. Dosažení remise sekundární AIHA je důležité pro možnost další terapie thymomu – chirurgickou resekci či podání chemoterapie. Thymektomie má pozitivní vliv na průběh přidružených chorob a celkovou prognózu onemocnění.
A thymoma belongs to rather rare tumors, although it holds the first place among primary mediastinal tumors in adults. The biological characteristics of thymomas are considerably divergent. The tumors are usually asymptomatic at the begining, later due to a local spread, symptoms from the infiltration or compression of adjacent structures arise, they metastasize rarely. Thymomas are often associated with various autoimmune or endocrinologic diseases. The authors present case of the patient with less common paraneoplasia – autoimmune hemolytic anemia (AIHA). Main strategy of treatment thymom with AIHA isn´t clear. The most important seems to be the early started corticotherapy. Achieving remission of secondary AIHA has importace in following therapy of thymoma – surgical resection or chemotherapy. Thymectomy has positive effect on the course of associated paraneoplastic syndromes and prognosis in general.
- Klíčová slova
- tepelné protilátky,
- MeSH
- autoimunitní hemolytická anemie MeSH
- chirurgie operační metody MeSH
- hormony kůry nadledvin terapeutické užití MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- syndrom opsoklonus-myoklonus MeSH
- thymom * diagnóza terapie MeSH
- výsledek terapie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
Úvod: Hladinu 6-thioguanin nukleotidu (6-TGN), metabolitu azathioprinu (AZA), lze využít k posouzení dostatečnosti dávky. Vyšetření 6-TGN není běžně dostupné. Cílem práce bylo určit, zda změny krevního obrazu také korelují s dávkou AZA a lze je použít k odhadu její dostatečnosti (MCV > 6 fl) místo vyšetření 6-TGN. Metody: Retrospektivní, multicentrické sledování u osob s idiopatickými střevními záněty, léčených azathioprinem. Zaznamenány byly demografické údaje, počet leukocytů, trombocytů, objem erytrocytů (MCV) a trombocytů (MPV), dávka azathioprinu a aktivita zánětu ve 3., 6. a 12. měsíci léčby, přítomnost sideropenie. Výsledky: Hodnoceno bylo 103 osob. Pro zvětšení MCV o 6 fl je potřebná dávka AZA větší než 2 mg/kg (p = 0,04). K nárůstu dojde do 165 dní (95% CI; 154–181 dní, p = 0,002). Sideropenie nemá na změnu MCV vliv. Během léčby AZA klesá počet leukocytů (do 3. měsíce) i trombocytů (p < 0,001). Změna jejich počtu i MPV, se změnou MCV nekoreluje a není ovlivněna ani aktivitou zánětu. Závěr: Při léčbě AZA má význam pouze sledování dynamiky MCV (> 6 fl do 6 měsíců). Změny počtu leukocytů, trombocytů a jejich objemu, nelze pro hodnocení ev. dostatečnosti dávky použít. Sideropenie nemá na dynamiku MCV vliv.
Introduction: The 6-thioguanine nucleotide (6-TGN) level, may be used to estimate dose-adequacy of azathioprine (AZA) therapy. 6-TGN test is not commercially available. The aim of the study was to determine whether a blood cell changes correlate also with the dose of AZA and may serve as a predictor of the dose adequacy (for MCV > 6 fl). Methods: Retrospective, multicentre study in subjects with IBD treated with azathioprine. Demographic data, leukocyte, platelet counts, erythrocyte (MCV) and thrombocyte (MPV) volume, azathioprine dose, inflammatory activity in the 3rd, 6th and 12th months of treatment and presence of sideropenia were recorded. Results: 103 subjects analysed. To increase the MCV by 6 fl, the AZA dose above 2 mg/kg is needed (p = 0.04). The MCV increases within 165 days (95% CI, 154–181 days, p = 0.002). Sideropenia has no im-pact on the MCV change. Number of leukocytes and thrombocytes decreases during treatment (p < 0.001). Change in their number as well as MPV, does not correlate with MCV change and is not affected by activity of the inflammation. Conclusion: The MCV dynamics (> 6 fl within 6 months) is the only relevant indicator during AZA treatment. Changes in the number of leukocytes, platelets and their volume can not be used to assess the sufficiency of the AZA dose. Sideropenia has no impact on the dynamics of MCV.
Diagnostika chronické pankreatitidy je v současnosti založena především na využití škály zobrazovacích metod a posouzení exokrinní funkce pankreatu funkčními testy, které jsou buď přímé, nebo hodnotí funkce pankreatu nepřímo. Neinvazivní dechový test s mixovanými triglyceridy, stanovení tukové absorpce a jednoduchý test stanovení fekální elastázy 1, užívaný v klinické praxi nejčastěji, jsou testy zásadními. V terapii exokrinní nedostatečnosti jsou doporučeny tzv. enteric-coated mikročástice o velikosti < 2 mm, které jsou podávány v kapsli s pH senzitivním obalem. Tím je zaručena synchronizace mezi uvolněním mikročástic z kapsle a jejich promícháním se žaludečním chymem, takže chymus v horní části duodena a jeho trávení jsou časově ovlivněny působením pankreatických enzymů, především lipázy, která je uvolňována z mikročástic. Zásadou terapie je podání dostatečné dávky enzymů, a to s každým jídlem ve formě kapslí s mikročásticemi. Efekt léčby lze posoudit na základě změn klinických symptomů, snížení množství tuku ve stolici nebo některých testů, jako je test dechový nebo tukový absorpční test. U osob s hyperaciditou je součástí léčby podání léků blokujících produkci žaludeční kyseliny, nejčastěji jsou podávány blokátory protonové pumpy. U mukoviscidózy je třeba podat vyšší dávky enzymů, ale zvláště vysoké dávky mohou pak vést ke vzniku fibrotizujících kolonopatií.
The diagnosis of chronic pancreatitis is currently based primarily on the use of a range of imaging methods and the assessment of exocrine pancreatic function by functional tests, which are either direct or evaluate pancreatic function indirectly. The non-invasive breath test with mixed triglycerides, the determination of fat absorption and the simple test for the determination of faecal elastase 1, most often used in clinical practice, are essential tests. In the treatment of exocrine insufficiency, so-called enteric-coated microparticles with a size of <2 mm are recommended, which are administered in a capsule with a pH-sensitive coating. This ensures synchronization between the release of the microparticles from the capsule and their mixing with the gastric chyme, so that the chyme in the upper duodenum and its digestion are affected by the action of pancreatic enzymes, especially lipase, which is released from the microparticles. The principle of therapy is to administer a sufficient dose of enzymes with each meal in the form of microparticle capsules. The effect of treatment can be assessed on the basis of changes in clinical symptoms, a reduction in the amount of fat in the stool or some tests, such as a breath test or a fat absorption test. In people with hyperacidity, treatment involves the administration of drugs that block the production of stomach acid, most often proton pump blockers. In cystic fibrosis, higher doses of enzymes are required, but particularly high doses can lead to fibrotic colonopathies.
- MeSH
- amylasy nedostatek terapeutické užití MeSH
- autoimunitní pankreatitida diagnóza etiologie MeSH
- chronická bolest etiologie farmakoterapie MeSH
- chronická pankreatitida * diagnóza patofyziologie terapie MeSH
- enzymová substituční terapie metody MeSH
- exokrinní pankreatická insuficience * diagnóza komplikace terapie MeSH
- lidé MeSH
- pankreas exokrinní enzymologie patologie MeSH
- pankreas diagnostické zobrazování MeSH
- pankreatická lipasa nedostatek terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Resekce žaludku podle Billrotha I (B I) se provádí velice zřídka. Cílem této retrospektivní studie je zhodnotit naše zkušenosti s diagnostickou a terapeutickou endoskopickou retrográdní cholangiopankreatikografií (ERCP) u pacientů po resekci žaludku podle Billrotha I. U pacientů se stavem po resekci žaludku podle B I trvalo studium souboru 20 let (listopad roku 1994 – pro-sinec roku 2014). V práci byli retrospektivně hodnoceni 3 pacienti po resekci žaludku podle B I, kteří měli projevy biliární ob-strukce. K provedení ERCP byl ve všech případech použit standardní (tedy jako za normální anatomické situace) terapeutický videolateroskop Olympus. Kanylačního úspěchu při diagnostické ERCP bylo dosaženo u 3 pacientů ze 3 – tedy jednalo se o 100% úspěšnost diagnostické ERC. U všech těchto 3 pacientů byla při ERCP nalezena CDL. Dále pak u všech těchto 3 paci-entů s patologickým nálezem CDL na ERCP byla bezprostředně po diagnostické ERCP realizována endoskopická léčba, jejímž úvodním krokem byla vždy standardním způsobem (tedy jako u normální anatomie) provedená suficientní endoskopická papilotomie (EPT). Následně byla provedena endoskopická extrakce veškeré CDL z hepatocholedochu do duodena. Celkem byla tedy terapeutická ERCP kompletně úspěšná u všech 3 pacientů ze 3 (100 % ze 3), u kterých byla původně endoskopická léčba zahájena. V našem souboru 3 pacientů se nevyskytly žádné komplikace. Při ERCP u pacientů po resekci žaludku podle B I jsme měli u všech těchto našich nemocných
The stomach resection according to Billroth I (B I) is very rarely done. The aim of this retrospective study is to evaluate our ex-perience with diagnostic and therapeutic endoscopic retrograde cholangiopancreatography (ERCP) in patients after stomach resection according to Billroth I. In patients with a condition after stomach resection according to B I, a study of the group of 20 years (November 1994 – December 2014) took place. Three patients were evaluated retrospectively after B I stomach resection with biliary obstruction. For the ERCP was used the Olympus therapeutic videotheroscop in all cases with the standard (as in normal anatomical situation). Cannulation success in diagnostic ERCP was achieved in 3 out of 3 patients – 100% success rate of ERC diagnosis. For all these 3 patients CDL was found in the ERCP. In addition, endoscopic treatment was performed immediately after ERCP diagnosis in all 3 patients with a CDL pathologic ERCP diagnosis, the initial endoscopic papillotomy (EPT) performed in the standard procedure (as in normal anatomy). Subsequently, endoscopic extraction of all CDL from he-patocholedocus to duodenum was performed. Overall the ERCP was completely successful in all 3 of the 3 (100% of 3) patients who initially started endoscopic therapy. There were no complications in our group of 3 patients. For ERCP in patients with BI stomach resection, we had 100% success rate of diagnostic and therapeutic ERCP in all of these patients (3 CDL patients).
