PURPOSE: Obesity and its related severe comorbidities are increasing rapidly. The duodenal-jejunal bypass is an endoscopically implanted device (mimicking the Roux-en-Y gastric bypass) developed to support weight reduction and improve type 2 diabetes control. MATERIALS AND METHODS: Retrospective data analysis of consecutive patients undergoing duodenal-jejunal bypass (EndoBarrier®, DJB) implantation between 2013 and 2017 was performed to evaluate safety as well as short- and long-term efficacy. RESULTS: One hundred and twenty-one patients (mean BMI of 43.1 ± 7.2 kg/m2 and weight of 138.2 ± 28.6 kg) underwent DJB implantation. The mean dwelling time was 15.5 months, the mean total body weight loss (%TBWL) after explantation was 10.3% ± 7.9% (14.2 kg, p < 0.0001), and the mean BMI was 39.5 ± 7.3 kg/m2 (p < 0.0001). There was no significant weight gain 24 months after the explantation. Seventy-seven patients had type 2 diabetes mellitus (T2DM) with a mean HbA1c before implantation of 5.6% (n = 52). The mean HbA1c after explantation was 5.1% (p = 0.0001). Significant reductions in transaminase and lipid levels before and after explantation were observed. One complication occurred during implantation and another during explantation. In 16 patients, the device had to be extracted earlier than expected (7 for severe adverse events and 9 for adverse events; 13.2%). CONCLUSION: Despite an evident rate of adverse events, the DJB shows promise as a weight-loss procedure. Our results show that some patients implanted with the device maintained reduced weight even 24 months after explantation, while many improved T2DM control.

• MeSH
• diabetes mellitus 2. typu * chirurgie   komplikace   MeSH
• duodenum chirurgie   MeSH
• glykovaný hemoglobin MeSH
• hmotnostní úbytek MeSH
• jejunum chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• morbidní obezita * chirurgie   MeSH
• obezita chirurgie   komplikace   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• výsledek terapie MeSH
• žaludeční bypass * metody   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

UNLABELLED: We would like to provide an updated comprehensive perspective and identify the components linked to chronic spontaneous urticaria (CSU) without specific triggers in autoimmune atrophic gastritis (AAG). AAG is an organ-specific autoimmune disease that affects the corpus-fundus gastric mucosa. Although we lack a unified explanation of the underlying pathways, when considering all paediatric patients reported in the literature, alterations result in gastric neuroendocrine enterochromaffin-like (ECL) cell proliferation and paracrine release of histamine. Several mechanisms have been proposed for the pathogenesis of CSU, with much evidence pointing towards AAG and ECL cell responses, which may be implicated as potential factors contributing to CSU. The excessive production/release of histamine into the bloodstream could cause or trigger exacerbations of CSU in AAG, independent of Helicobacter pylori; thus, the release of histamine from ECL cells may be the primary modulator. CONCLUSION: Considering the understanding of these interactions, recognising the respective roles of AAG in the pathogenesis of CSU may strongly impact the diagnostic workup and management of unexplained/refractory CSU and may inform future research and interventions in the paediatric population. WHAT IS KNOWN: • Autoimmune atrophic gastritis is a chronic immune-mediated inflammatory disease characterised by the destruction of the oxyntic mucosa in the gastric body and fundus, mucosal atrophy, and metaplastic changes. • Autoimmune atrophic gastritis in paediatric patients is important because of the poor outcome and risk of malignancy and possibly underestimated entities primarily reported in single-case reports. WHAT IS NEW: • Upper gastrointestinal inflammatory disorders, independent of H. pylori, have been implicated as potential inducing factors in the development of chronic spontaneous urticaria. • If a paediatric patient presents with symptoms such as anaemia, reduced vitamin B12 levels, recurrent urticaria with no other detectable aetiology, positive anti-parietal cell antibodies, and elevated gastrin levels, autoimmune atrophic gastritis should be considered a possible cause of chronic urticaria.

• MeSH
• autoimunitní nemoci * komplikace   diagnóza   MeSH
• chronická nemoc MeSH
• chronická urtikarie * etiologie   patologie   MeSH
• dítě MeSH
• gastritida atrofická * komplikace   patologie   MeSH
• gastritida * komplikace   diagnóza   MeSH
• Helicobacter pylori * MeSH
• histamin MeSH
• infekce vyvolané Helicobacter pylori * komplikace   MeSH
• lidé MeSH
• žaludeční sliznice patologie   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• přehledy MeSH

Nádory gastroesophageální junkce (GEJ) a žaludku vzhledem k vysoké incidenci globálně představují závažný medicínský problém. Převážná část těchto onemocnění je diagnostikována v lokoregionálně pokročilém a/nebo metastatickém stadiu, které vyžaduje komplexní multidisciplinární přístup. Základem léčby lokoregionálně pokročilých stadií je systémová perioperační terapie, která prokazatelně zlepšuje prognózu pacientů. S cílem dalšího zlepšení je standardní perioperační chemoterapie kombinována s imunoterapií. Cílem tohoto sdělení je podat přehled současných doporučení a nových směrů léčby lokoregionálně pokročilých stadií nádorů GEJ a žaludku.

Given the high incidence of gastroesophageal junction (OGJ) and gastric tumours globally, they represent a major medical problem. The majority of these diseases are diagnosed at a locoregionally advanced and/or metastatic stage, which requires a comprehensive multidisciplinary approach. The mainstay of treatment of locoregionally advanced stages is systemic perioperative therapy, which has been shown to improve patient prognosis. With the aim of further improvement, standard periope­rative chemotherapy is combined with immunotherapy. The aim of this review is to provide an overview of current recommendations and new treatment guidelines for locoregionally advanced stages of OGJ and gastric cancer.

• MeSH
• antitumorózní látky * aplikace a dávkování   MeSH
• chemoradioterapie MeSH
• farmakoterapie metody   MeSH
• gastroezofageální junkce patologie   MeSH
• gastrointestinální nádory * chirurgie   farmakoterapie   terapie   MeSH
• imunoterapie metody   MeSH
• klinická studie jako téma MeSH
• klinické zkoušky, fáze II jako téma MeSH
• kombinovaná farmakoterapie metody   MeSH
• kombinovaná terapie metody   MeSH
• lidé MeSH
• nádory žaludku chirurgie   farmakoterapie   terapie   MeSH
• neoadjuvantní terapie MeSH
• perioperační péče metody   MeSH
• randomizované kontrolované studie jako téma MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

BACKGROUND: Conservative treatment of chronic pancreatitis has only a limited effect in most patients. Surgery offers very good long-term results, even in the early stages of the disease. Unfortunately, only a minority of patients undergo surgical treatment. The aim of this work was to summarise the current treatment options for patients with an inflammatory mass of the pancreatic head. Data from patients in our study demonstrates that the surgery is a safe method, and here we compare the perioperative and early postoperative outcomes of patients who underwent a pancreatoduodenectomy and duodenum-preserving pancreatic head resection for chronic pancreatitis. METHODS: All patients who underwent a pancreaticoduodenectomy or a duodenum-preserving pancreatic head resection in our department between 2014 and 2022 were included in this study. Perioperative and early postoperative results were statistically analysed and compared. RESULTS: Thirty-eight pancreaticoduodenectomies and 23 duodenum-preserving pancreatic head resections were performed. The overall mortality was 3%, whereas the in-hospital mortality after pancreaticoduodenectomy was 5%. The mortality after duodenum-preserving pancreatic head resection was 0%. No statistically significant differences in the hospital stay, blood loss, and serious morbidity were found in either surgery. Operative time was significantly shorter in the duodenum-preserving pancreatic head resection group. CONCLUSIONS: Both pancreatoduodenectomy and duodenum-preserving pancreatic head resection are safe treatment options. Duodenum-preserving pancreatic head resection showed a statistically significant superiority in the operative time compared to pancreaticoduodenectomy. Although other monitored parameters did not show a statistically significant difference, the high risk of complications after pancreaticoduodenectomy with a mortality of 5%; maintenance of the duodenum and upper loop of jejunum, and lower risk of metabolic dysfunctions after duodenum-preserving pancreatic head resection may favour duodenum-preserving pancreatic head resection in recommended diagnoses. Attending physicians should be more encouraged to use a multidisciplinary approach to assess the suitability of surgical treatment in patients with chronic pancreatitis.

• MeSH
• chronická pankreatitida * chirurgie   MeSH
• délka operace * MeSH
• délka pobytu statistika a číselné údaje   MeSH
• dospělí MeSH
• duodenum chirurgie   patologie   MeSH
• léčba šetřící orgány metody   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mortalita v nemocnicích MeSH
• pankreas * chirurgie   patologie   MeSH
• pankreatektomie metody   škodlivé účinky   MeSH
• pankreatoduodenektomie * metody   škodlivé účinky   MeSH
• pooperační komplikace etiologie   epidemiologie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Úvod: Endoskopická vakuová terapie (EVT) se stala důležitým nástrojem v léčbě defektů jícnu, jako jsou dehiscence anastomóz, píštěle a perforace. Studie prezentuje první zkušenosti s EVT v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Metody: Byla provedena retrospektivní analýza dat pacientů léčených EVT pro defekty jícnu v období od května 2020 do května 2024. Zahrnuti byli pacienti s dokončenou léčbou a 30denním sledováním. EVT byla zahájena v kombinaci s jinou endoskopickou/chirurgickou metodou, nebo bez nich. Primárním cílem byla úspěšnost uzávěru defektu, sekundárními cíli byly délka a charakteristika léčby, 30denní letalita a komplikace. Výsledky: Z celkem dvanácti léčených pacientů dokončilo deset pacientů (osm mužů, průměrný věk 65,2 let) 30denní sledování. V devíti z deseti případů byla příčinou defektu jícnu dehiscence po operaci jícnu, jeden pacient měl spontánní perforaci jícnu. Úspěšný uzávěr s použitím, nebo bez použití dalších endoskopických či chirurgických léčebných metod byl dosažen u osmi z deseti pacientů (80 %). Průměrná délka léčby byla 18,9 ± 11,1 dne a průměrný početEso-SPONGE na pacienta byl 5,1 ± 3,4. Léčbu pouze pomocí EVT měli dva pacienti z deseti, osm z deseti mělo kombinaci s jinou modalitou. Celková hospitalizační letalita byla 30 %, 30denní letalita 20 %. U dvou pacientů (20 %) se rozvinula stenóza v místě anastomózy a původního defektu, jiné komplikace léčby nebyly zaznamenány. Závěr: EVT se prokázala jako efektivní a bezpečná metoda v léčbě defektů jícnu, avšak její úspěšnost je často dosažena v kombinaci s jinými léčebnými modalitami, zejm. s chirurgickou přídatnou drenáží. Léčba je založena na multioborové spolupráci. Většina pacientů vyžadovala kombinovaný léčebný přístup.

Introduction: Endoscopic vacuum therapy (EVT) has become an important tool in the treatment of esophageal defects such as anastomotic leaks, fistulas and perforations. The study presents the first experience with EVT at the Military University Hospital in Prague. Methods: A retrospective analysis of data from patients treated for esophageal defects using EVT from May 2020 to May 2024 was performed. Patients with completed treatment and 30-day fol low-up were included. EVT was initiated without or in combination with another endoscopic/surgical method. The primary endpoint of the analysis was the success rate of defect closure, the secondary objectives were the duration and characteristics of treatment, 30-day lethality and complications of EVT. Results: Overall, 12 patients have been treated during the study period, of which10 patients (8 men, mean age 65.2 years) completed a 30-day fol low-up and were included into the analysis. In 9/10 cases, the cause of the esophageal defect was anastomotic leak after esophageal surgery, 1 patient had spontaneous esophageal perforation. Successful closure with or without the use of other endoscopic or surgical treatment methods was achieved in 8/10 patients (80%). The mean duration of treatment was 18.9 ± 11.1 days, and the mean number of Eso-SPONGEs used per patient was 5.1 ± 3.4. Two patients (2/10) were treated with EVT alone, 8/10 in combination with another modality. The overall hospitalization lethality was 30%, the 30-day lethality was 20%. Two patients (20%) developed stricture at the site of anastomotic defect, but we have not experienced any ther complications of EVT treatment. Conclusion: EVT has proven to be an effective and safe method for the treatment of esophageal defects, but its success is often achieved in combination with other treatment modalities, especially surgical adjunctive drainage.The treatment is based on multidisciplinary approach and most patients required combination of treatment modalitites.

• Klíčová slova
• endoskopická vakuová terapie,
• MeSH
• dehiscence operační rány terapie   MeSH
• ezofágus * patologie   MeSH
• gastroskopie * metody   MeSH
• lidé MeSH
• perforace jícnu terapie   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Malabsorpční syndromy představují rozsáhlou skupinu onemocnění, pro která je typická porucha intraluminálního trávení či vstřebávání živin. Klinicky se manifestují jako průjem, steatorea, nadýmání anebo neprospívání. Některé jednotky mohou být doprovázeny i specifickými příznaky, jako jsou např. otoky, paličkovité prsty a perianální exantém. Článek má za cíl na základě recentních poznatků malabsorpční syndromy přehledně klasifikovat a shrnout jejich etiologii, etiopatogenezi a klinickou manifestaci. Nedílnou součástí textu je rovněž přiblížení aktuálních diagnostických a léčebných postupů. V souladu se zaměřením rubriky budou diskutovány zejména nozologické jednotky s častějším výskytem. Vzácnější choroby (např. malabsorpce při reakci štěpu proti hostiteli) budou zmíněny jen okrajově a čtenáři budou poskytnuty recentní zdroje s podrobnějšími informacemi.

Malabsorption syndromes represent a large group of diseases characterized by impaired intraluminal digestion or nutrient absorption and typically manifest as diarrhea, steatorrhea, bloating and/or failure to thrive. Some diseases may be accompanied by specific symptoms such as oedema, digital clubbing and perianal exanthema. This article aims to classify malabsorption syndromes based on recent findings and summarize their etiology, etiopathogenesis and clinical manifestation. We review current diagnostic and therapeutic approaches. In accordance with the section in which the text will be published, frequent nosological entities will be discussed. Rarer diseases (such as malabsorption due to graft versus host disease) will be mentioned briefly, we direct readers to relevant and detailed sources.

• MeSH
• celiakie diagnóza   etiologie   komplikace   MeSH
• cholestáza diagnóza   etiologie   MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• exsudativní enteropatie diagnóza   etiologie   komplikace   MeSH
• lidé MeSH
• malabsorpční syndromy * diagnóza   etiologie   farmakoterapie   klasifikace   patofyziologie   MeSH
• nemoci žaludku diagnóza   klasifikace   komplikace   patofyziologie   MeSH
• střevní sliznice patologie   MeSH
• žaludeční sliznice patologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• anastomóza chirurgická metody   škodlivé účinky   MeSH
• duodenum * chirurgie   MeSH
• jejunum * chirurgie   MeSH
• lidé MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• audiovizuální média MeSH
• časopisecké články MeSH
• kazuistiky MeSH

• MeSH
• atrézie střev * chirurgie   diagnostické zobrazování   etiologie   patologie   MeSH
• duodenum abnormality   chirurgie   diagnostické zobrazování   patologie   MeSH
• lidé MeSH
• nemoci duodena * chirurgie   diagnostické zobrazování   patologie   vrozené   MeSH
• novorozenec MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• novorozenec MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

BACKGROUND: Dupilumab is a human monoclonal antibody that blocks interleukin-4 and interleukin-13 pathways and has shown efficacy in five different atopic diseases marked by type 2 inflammation, including eosinophilic esophagitis in adults and adolescents. METHODS: In this phase 3 trial, we randomly assigned, in a 2:2:1:1 ratio, patients 1 to 11 years of age with active eosinophilic esophagitis who had had no response to proton-pump inhibitors to 16 weeks of a higher-exposure or lower-exposure subcutaneous dupilumab regimen or to placebo (two groups) (Part A). At the end of Part A, eligible patients in each dupilumab group continued the same regimen and those in the placebo groups were assigned to higher-exposure or lower-exposure dupilumab for 36 weeks (Part B). At each level of exposure, dupilumab was administered in one of four doses tiered according to baseline body weight. The primary end point was histologic remission (peak esophageal intraepithelial eosinophil count, ≤6 per high-power field) at week 16. Key secondary end points were tested hierarchically. RESULTS: In Part A, histologic remission occurred in 25 of the 37 patients (68%) in the higher-exposure group, in 18 of the 31 patients (58%) in the lower-exposure group, and in 1 of the 34 patients (3%) in the placebo group (difference between the higher-exposure regimen and placebo, 65 percentage points [95% confidence interval {CI}, 48 to 81; P<0.001]; difference between the lower-exposure regimen and placebo, 55 percentage points [95% CI, 37 to 73; P<0.001]). The higher-exposure dupilumab regimen led to significant improvements in histologic, endoscopic, and transcriptomic measures as compared with placebo. The improvements in histologic, endoscopic, and transcriptomic measures between baseline and week 52 in all the patients were generally similar to the improvements between baseline and week 16 in the patients who received dupilumab in Part A. In Part A, the incidence of coronavirus disease 2019, nausea, injection-site pain, and headache was at least 10 percentage points higher among the patients who received dupilumab (at either dose) than among those who received placebo. Serious adverse events were reported in 3 patients who received dupilumab during Part A and in 6 patients overall during Part B. CONCLUSIONS: Dupilumab resulted in histologic remission in a significantly higher percentage of children with eosinophilic esophagitis than placebo. The higher-exposure dupilumab regimen also led to improvements in measures of key secondary end points as compared with placebo. (Funded by Sanofi and Regeneron Pharmaceuticals; EoE KIDS ClinicalTrials.gov number, NCT04394351.).

• MeSH
• dítě MeSH
• dvojitá slepá metoda MeSH
• eozinofilní ezofagitida * farmakoterapie   MeSH
• eozinofily účinky léků   MeSH
• ezofágus patologie   MeSH
• humanizované monoklonální protilátky * terapeutické užití   škodlivé účinky   MeSH
• indukce remise MeSH
• injekce subkutánní MeSH
• interleukin-13 antagonisté a inhibitory   MeSH
• interleukin-4 antagonisté a inhibitory   MeSH
• kojenec MeSH
• lidé MeSH
• předškolní dítě MeSH
• vztah mezi dávkou a účinkem léčiva MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• kojenec MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• předškolní dítě MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• klinické zkoušky, fáze III MeSH
• multicentrická studie MeSH
• randomizované kontrolované studie MeSH

Introduction: Na experimentálnu verifikáciu vitality žalúdočného tubulu pred ezofagektómiou je nevyhnutná existencia jednoduchého modelu. Ischémia je hlavná príčina dehiscencie ezofagogastrickej anastomózy a následného leaku anastomózy. Ischemická príprava žalúdočného tubulu pred ezofagektómiou je potencionálna možnosť ako zamedziť rozvoju nežiaducich komplikácií. Avšak technika ako aj optimálne načasovanie ischemizácie ostávajú nejasné. Metody: Samce potkanov plemena Sprague-Dawley (n=24) boli náhodne rozdelené do štyroch skupín: ischemická skupina s odberom vzoriek po 1 hodine od ischémie (I1H), ischemická skupina s odberom vzoriek 1 deň od ischémie (I1D), ischemická skupina s odberom vzoriek 7 dní od ischémie (I7D) a kontrolná skupina (C). Ischémia bola navodená ligáciou a. gastrica sinistra a aa. gastricae breves. Vzorky boli histologicky a makroskopicky verifikované a stanovený bol počet a percentuálne zastúpenie jednotlivých imunokompetentných buniek. Výsledky: V skupine I1H bola pozorovaná ischemická denudácia s mukozálnymi eróziami a celkový počet eozinofilov bol signifikantne vyšší (p<0.05) v tejto skupine v porovnaní so skupinami I1D a I7D. V skupine I1D bola pozorovaná redukcia zápalu a parciálna regenerácia žalúdočnej mukózy. V skupine I7D bola pozorovaná takmer kompletná architektonická regenerácia žalúdočného epitelu a počet polymorfonukleárov bol signifikantne nižší (p<0,05) ako v skupine I1D. Záver: Ischemické poškodenie ligáciou žalúdočných tepien bolo predominantne pozorované v skupinách I1H a I1D avšak nie v skupine I7D. Táto práca prezentuje jednoduchú metódu verifikácie ischemických zmien žalúdočného tubulu.

Introduction: A reproducible and simple model is essential for verifying gastric conduit vitality before esophagectomy. Ischemia is a major cause of esophagogastric anastomotic dehiscence and leakage. Ischemic conditioning of the stomach prior to esophageal surgery has been shown to lower the incidence of postoperative complications, including anastomotic leakage. However, the optimal timing and technique of ischemization remain uncertain. Methods: Male Sprague-Dawley rats (n=24) were randomly divided into four groups: ischemic group – samples collected 1 hour after ischemia (I1H), ischemic group – samples collected 1 day after ischemia (I1D), ischemic group – samples collected 7 days after ischemia (I7D), and control group (C). Ischemia was induced by ligation of the left gastric (LGA) and short gastric arteries (SGA). The samples were verified using histological and macroscopic analysis, and the number and percentage of immunocompetent cells were determined. Results: One hour after ischemization (I1H), ischemic denudation with mucosal erosion was observed, and the total number of eosinophils was significantly higher (p<0.05) in the I1H group compared to the I1D and I7D groups. One day after ischemia (I1D), there was a reduction in the inflammatory response with partial regeneration of gastric mucosa. In the I7D group, nearly complete architectural regeneration of mucosal epithelium was documented. The total count of polymorphonuclears was significantly lower (p<0.05) compared to the I1D group. Conclusion: Ischemic mucosal injury after LGA and SGA ligation was observed dominantly in the I1H and I1D groups, but not in I7D group. In conclusion, this study presents a simple method for verifying gastric ischemic changes.

• MeSH
• anastomóza chirurgická * MeSH
• ezofagektomie metody   MeSH
• ezofágus chirurgie   krevní zásobení   patologie   MeSH
• ischemický postconditioning metody   MeSH
• krysa rodu rattus MeSH
• netěsnost anastomózy etiologie   prevence a kontrola   MeSH
• potkani Sprague-Dawley MeSH
• žaludek chirurgie   krevní zásobení   patologie   MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• krysa rodu rattus MeSH
• zvířata MeSH