• MeSH
• ductus choledochus abnormality   MeSH
• intrahepatální cholestáza epidemiologie   MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• předškolní dítě MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• předškolní dítě MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

• MeSH
• abnormality dýchací soustavy MeSH
• abnormality ústního a čelistního systému MeSH
• kraniofaciální abnormality MeSH
• maxilofaciální abnormality MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• otorinolaryngologie
• embryologie a teratologie

Pierre Robin sequence (PRS) is characterized by the triad of retrognathia, glossoptosis, and airway obstruction. PRS may occur in isolation or in conjunction with other syndromes. Distinguishing isolated and syndromic forms of PRS helps clinicians decide the management plan. We describe two cases of PRS of Indian ethnicity and describe some of the difficulties that we faced while distinguishing isolated PRS from syndromic PRS. Both cases had a similar clinical presentation. However, one of the cases had a positive family history of congenital deafness and cleft palate, whereas the other case had apparent upper limb anomalies. These facts heightened the suspicion of an associated syndrome. However, based on the available facts and after thorough investigations, a tentative diagnosis of isolated PRS was made for both the patients. Both the cases were managed conservatively and were advised a long-term follow-up. When the associated anomalies are few, minor or concealed at birth, longitudinal follow-up of all PRS cases combined with thorough diagnostics including chromosomal analysis could help differentiate syndromic PRS from isolated PRS. Regardless, all cases of PRS require a multidisciplinary approach.

• MeSH
• kojenec MeSH
• lidé MeSH
• novorozenec MeSH
• Pierre Robinův syndrom komplikace   diagnóza   MeSH
• pronační poloha MeSH
• respirační insuficience etiologie   terapie   MeSH
• Check Tag
• kojenec MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• novorozenec MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• kazuistiky MeSH
• přehledy MeSH

• MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• příznaky a symptomy diagnóza   MeSH
• sexuálně přenosné nemoci terapie   diagnóza   MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• dermatovenerologie
• dermatovenerologie

Hereditary leiomyomatosis and renal cell carcinoma (HLRCC) syndrome secondary to germline fumarate hydratase (FH) mutation presents with cutaneous and uterine leiomyomas, and a distinctive aggressive renal carcinoma. Identification of HLRCC patients presenting first with uterine leiomyomas may allow early intervention for renal carcinoma. We reviewed the morphology and immunohistochemical (IHC) findings in patients with uterine leiomyomas and confirmed or presumed HLRCC. IHC was also performed on a tissue microarray of unselected uterine leiomyomas and leiomyosarcomas. FH-deficient leiomyomas underwent Sanger and massively parallel sequencing on formalin-fixed paraffin-embedded tissue. All 5 patients with HLRCC had at least 1 FH-deficient leiomyoma: defined as completely negative FH staining with positive internal controls. One percent (12/1152) of unselected uterine leiomyomas but 0 of 88 leiomyosarcomas were FH deficient. FH-deficient leiomyoma patients were younger (42.7 vs. 48.8 y, P=0.024) and commonly demonstrated a distinctive hemangiopericytomatous vasculature. Other features reported to be associated with FH-deficient leiomyomas (hypercellularity, nuclear atypia, inclusion-like nucleoli, stromal edema) were inconstantly present. Somatic FH mutations were identified in 6 of 10 informative unselected FH-deficient leiomyomas. None of these mutations were found in the germline. We conclude that, while the great majority of patients with HLRCC will have FH-deficient leiomyomas, 1% of all uterine leiomyomas are FH deficient usually due to somatic inactivation. Although IHC screening for FH may have a role in confirming patients at high risk for hereditary disease before genetic testing, prospective identification of FH-deficient leiomyomas is of limited clinical benefit in screening unselected patients because of the relatively high incidence of somatic mutations.

• MeSH
• čipová analýza tkání MeSH
• dospělí MeSH
• fenotyp MeSH
• fumarasa nedostatek   genetika   MeSH
• genetická predispozice k nemoci MeSH
• imunohistochemie MeSH
• leiomyomatóza enzymologie   genetika   patologie   chirurgie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mutace MeSH
• mutační analýza DNA MeSH
• nádorové biomarkery nedostatek   genetika   MeSH
• nádory dělohy enzymologie   genetika   patologie   chirurgie   MeSH
• nádory kůže enzymologie   genetika   patologie   chirurgie   MeSH
• prognóza MeSH
• syndrom MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• hodnotící studie MeSH
• práce podpořená grantem MeSH

Ztráta sluchu a hluchota jsou u lidí nejčastější smyslovou vadou. Vrozená ztráta sluchu postihuje každého tisícího novorozence a více než polovina je na genetickém podkladě. Většina (asi 80 %) geneticky podmíněných nesyndromických ztrát se dědí autosomálně recesivně.Mutace v genu pro connexin 26 (Cx26) způsobují největší část (až 50 %) autosomálně recesivních, a tedy i geneticky podmíněných ztrát sluhu. V tomto genu je v evropské populaci nacházena jedna vysoce prevalentní mutace - delece baseGv pozici 35 (35delG). Frekvence zdravých, heterozygotních nosičů této mutace ve slyšící populaci v Evropě je vysoká a dosahuje téměř 3 % (1:31). V tomto sdělení ukazujeme první výsledky vyšetření Cx26 genu u skupiny českých pacientů s vrozenou, nesyndromickou ztrátou sluchu. Jedenáct pacientů z devíti rodin s vrozenou ztrátou sluchu bez prokazatelné získané příčiny bylo vyšetřeno na přítomnost mutací v Cx26 genu. Vyšetření probíhalo ve dvou stupních, nejprve cíleně na přítomnost nejčastějšímutace - 35delG - a následně bylo u všech pacientů provedeno sekvenování celého kódujícího úseku Cx26 genu. U osmi pacientů ze šesti rodin byla prokázána nejčastější mutace v 35delG v homozygotním stavu, u tří pacientů nebyla prokázána žádná odchylka oproti publikované sekvenci Cx26 genu ani pomocí přímého sekvenování, jejich porucha sluchu je tedy způsobena buďto poruchou jiného genu, nebo je získaná bez prokazatelné příčiny. Dále jsme poprvé v České republice provedli prenatální vyšetření v rodině s dítětem s vrozenou ztrátou sluchu, kdy výsledek u plodu byl příznivý a rodiče se rozhodli pro pokračování těhotenství. Naše výsledky ukazují, i když dosud pouze na malém souboru, že i v české populaci je u většiny pacientů s vrozenou ztrátou sluchu příčinou mutace v Cx26 genu a mutace 35delG je u těchto pacientů nejčastější mutací.

Hearing loss and deafness are the most frequent sensory defects in humans. Inborn hearing losses affect every 1000th neonate and more than half are genetically based. The majority (some 80%) of genetically conditioned, non-syndromic hearing losses are autosomally recessively inherited.Mutations in the gene for connexin 26 (Cx26) cause the major part (up to 50 %) of autosomal recessive and thus also genetically conditioned heating losses. In this gene there is in the European population a highly prevalent mutation - deletion of base G in position 35 (35delG). The frequency of healthy heterozygous carriers of this mutation in the hearing European population is high, almost 3 % (1:31). In the submitted paper the authors present the first results of examinations of Cx26 gene in a group of Czech patients with congenital non-syndromic hearing loss. Eleven patients from nine families with congenital hearing loss without a proved acquired cause were examined for the presence of mutations in Cx26 gene. The examination had two stages - first focused on the presence of the most frequent mutation - 35delG - and subsequently in all patients sequencing of the whole coding section of the Cx26 gene wasmade. In eight patients from six families the most frequent mutation in 35delG in the homozygous state was proved, in three patients no deviation as compared with the published sequence of the Cx26 gene was proved, not even by direct sequencing. Their impaired hearing is thus due to a disorder of another gene or is acquired, the cause being unknown. Furthermore the authors made for the first time in the Czech Republic a prenatal examination in a family with a child with congenital hearing loss where the result in the foetus was favourable and the parents decided for continuation of the pregnancy. The results indicate, although so far only based on a small group, that also in the Czech population mutations in the Cx26 are in the majority of patients the cause of inborn hearing loss and that mutation 36delGis also in our country the most frequent mutation in the Cx26 gene in these patients. K e y w o r d s: congenital hearing loss, inborn deafness, connexin 26.

• MeSH
• dítě MeSH
• finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
• geny MeSH
• hluchota diagnóza   genetika   vrozené   MeSH
• konexiny fyziologie   MeSH
• lidé MeSH
• molekulární biologie metody   přístrojové vybavení   MeSH
• polymerázová řetězová reakce MeSH
• prenatální diagnóza MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH
• srovnávací studie MeSH

Kombinované imunodeficience spojené se syndromickými příznaky (nazývané též syndromické imunodeficience) představují heterogenní skupinu onemocnění, která spojuje postižení nejen imunitního, ale též dalších orgánových systémů. V textu přibližujeme základní charakteristiky této skupiny primárních imunodeficiencí, její vnitřní členění, diagnostické a terapeutické možnosti. Šíři fenotypického a patofyziologického spektra poté ilustrujeme bližším rozborem dvou onemocnění, DiGeorgova syndromu a hyper-IgE syndromu, které doplňujeme o tři názorné kazuistiky našich pacientů.

Combined immunodeficiencies with associated or syndromic features are a heterogeneous group of disorders jointly characterized by immunologic and non-immunologic symptoms. In this text we provide a basic overview of this primary immunodeficiency subgroup, including its internal structure and diagnostic and therapeutic approaches. The phenotypic and pathophysiological spectrum displayed by patients with syndromic primary immunodeficiencies is then illustrated through more in-depth overview of two particular disorders, the DiGeorge syndrome and the hyper-IgE syndrome, accompanied by three case reports of our patients.

• MeSH
• DiGeorgeův syndrom * diagnóza   terapie   MeSH
• kojenec MeSH
• lidé MeSH
• novorozenec MeSH
• předškolní dítě MeSH
• primární imunodeficience diagnóza   terapie   MeSH
• syndromy imunologické nedostatečnosti diagnóza   terapie   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• kojenec MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• novorozenec MeSH
• předškolní dítě MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Nesyndromický vysoký vzrůst může vzniknout v důsledku nadprodukce růstového hormonu, hypertyreózy, obezity, hypogonadismu, předčasné puberty či jako konstituční urychlení růstu. Mezi nesyndromický vysoký vzrůst řadíme také některé stavy vzniklé na základě genetické příčiny – familiárně vysoký vzrůst či vzácněji pituitární gigantismus včetně X-vázaného akrogigantického syndromu (XLAG syndrom). Vzácně provází vysoký vzrůst také neurofibromatózu 1. typu či glukokortikoidovou rezistenci. Po vyloučení častějších endokrinopatií jsou v klinické praxi pacienti zařazeni pod popisnou diagnózu „familiární vysoký vzrůst“ či „konstituční urychlení růstu“. V poslední době se ukazuje, že i nesyndromický vysoký vzrůst může vznikat na základě monogenní příčiny, kterou lze nalézt pouze pomocí detailního genetického vyšetření s pečlivým klinicko-genetickým zhodnocením.

Non-syndromic tall stature can be caused by growth hormone overproduction, hyperthyroidism, obesity, hypogonadism, precocious puberty or as constitutional growth acceleration. There are conditions caused by a genetic cause as well such as non-sydromic tall stature, typically familial tall stature or, more rarely, pituitary gigantism, which includes X-linked acrogigantism (XLAG). Tall stature can rarely occur in neurofibromatosis type I or in glucocorticoid resistance. After excluding the common endocrinopathies the patients are, in clinical practice, assigned as “familial tall stature” or “constitutional growth acceleration”. Recently, there have been findings showing that non-syndromic tall stature can be caused by a monogenic cause, which can only be found by detailed genetic testing with precise clinical-genetic evaluation.

• MeSH
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• nemoci endokrinního systému MeSH
• poruchy růstu * diagnóza   etiologie   genetika   MeSH
• tělesná výška MeSH
• vývoj dítěte MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Předmět sdělení: Ageneze zubu je nejčastější vývojovou poruchou dentice, kterou podle databáze Online Mendelian Inheritance in Man (OMIM) nacházíme přibližně u 20 % populace. Přestože se jedná o tak běžnou anomálii, její etiologie zatím není zcela objasněna. Vznik ageneze je ve většině případů podmíněn genetickou poruchou, pouze malé procento agenezí je zapříčiněno vlivem zevního prostředí. Mohou se uplatnit somatická onemocnění, jako rubeola, syfilis, spála, rachitis nebo nutriční poškození plodu během těhotenství a dětství. Chybění zubů může způsobit také ozařování kraniální oblasti v období raného vývoje organismu, poškození mateřského organismu ozářením, chemickými látkami a léky (thalidomid, cytostatika). Z místních příčin jsou nejčastější různé druhy traumat, dále nádory a osteomyelitis. Hypodoncie se může objevit jako izolovaná vývojová vada (nesyndromická hypodoncie) nebo jako symptom komplexních syndromů (syndromická hypodoncie). Dosud popsanými příčinami nesyndromické hypodoncie uvedenými v databázi OMIM jsou mutace v genech MSX1 (muscle segment homeobox gene 1), PAX9 (paired box gene 9), AXIN2 (axis inhibition protein 2), EDA (ectodysplasin A), WNT10A (Wingless-type MMTV integration site family, member 10A) a LTBP3 (latent transforming growth factor beta binding protein 3). Publikovány byly také případy, kdy byla ageneze podmíněna mutacemi v genech EDARADD (EDAR-associated death domain), NEMO (nuclear factor-kappaB essential modulator), KRT17 (keratin 17) a TGFA (transforming growth factor-alfa). Jednotlivé geny se liší jak z hlediska počtu identifikovaných mutací, tak z hlediska počtu dokumentovaných pacientů. Tyto mutace vysvětlují vznik poruchy jen u části postižených jedinců, u většiny nebyly identifikovány žádné defekty v těchto genech. Cestou pro selekci dalších genů, které zodpovídají za nesyndromické formy hypodoncie, může být identifikace genů, které zapříčiňují vznik syndromů, mezi jejichž symptomy patří hypodoncie.

Background: Tooth agenesis represents the most common anomaly of dental development, which according to Online Mendelian Inheritance in Man (OMIM) database, affects approximately 20% of the population. Although the anomaly is so common, the ethiology is still undisclosed. In most cases the agenesis is caused by genetic disorder, only a few develop due to external factors. Some of the external factors are rubeolla, syphilis, vitamin D deficiency or nutritional damage during pregnancy and early childhood. Other harmful factors are radiation therapy in orofacial area in early stages of the development of the patient, harms the mother caused by radiation, chemical substances or drugs (e.g. thalidomide, cytostatics). Local factors include various types of injuries, tumors and osteomyelitis. Hypodontia can occur as an isolated condition (non-syndromic hypodontia) or can be associated with a systemic condition or syndrome (syndromic hypodontia). Despite the fact that, tooth agenesis is so common, little is known about the genetic defects responsible for this complex condition. To date, the genes associated with the non-syndromic form of tooth agenesis, listed in OMIM, are MSX1 (muscle segment homeobox gene 1), PAX9 (paired box gene 9), AXIN2 (axis inhibition protein 2), EDA (ectodysplasin A), WNT10A (Wingless-type MMTV integration site family, member 10A) and LTBP3 (latent transforming growth factor beta binding protein 3). Cases with selective tooth agenesis caused by mutation in genes EDARADD (EDAR-associated death domain), NEMO (nuclear factor-kappaB essential modulator), KRT17 (keratin 17) and TGFA (transforming growth factor-alfa), were also published. All these genes vary both in terms of number of identified mutations and in terms of number of documented patients. These mutations explain the formation of tooth agenesis in only a part of affected individuals. Most patients have no defects in these genes. To select other genes, that are responsible for non-syndromic forms of hypodontia, the identification of genes that cause syndroms with symptoms of hypodontia, seems as reasonable direction of further research.

• Klíčová slova
• hypodoncie, TGFA, KRT17, NEMO, EDARADD, LTBP3, WNT10A, EDA, AXIN2, PAX9, MSX1,
• MeSH
• anodoncie * etiologie   genetika   MeSH
• axin protein genetika   MeSH
• ektodysplasiny genetika   MeSH
• kinasa I-kappa B genetika   MeSH
• lidé MeSH
• mutace * MeSH
• odontogeneze genetika   MeSH
• protein Edaradd genetika   MeSH
• proteiny vázající latentní TGF-beta genetika   MeSH
• proteiny Wnt genetika   MeSH
• transkripční faktor MSX1 genetika   MeSH
• transkripční faktor PAX9 genetika   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

Background: The mechanism underlying aortic dilatation is still unknown. Vascular dilatation is thought to be the result of progressive aortic media degeneration caused by defective vascular matrix hemostasis, including TGF-β1 dysregulation. The goal of this study is to draw attention to the potential utility of TGF-β1 as a diagnostic marker in non-syndromic patients with aortic dilatation. Methods: TGF-β1 levels in plasma were measured in 50 patients who had undergone surgery and had a tricuspid or bicuspid aortic valve as well as a normal or dilated ascending aorta. A pathologist also examined thirty resected aorta samples. To specify the reference range of TGF-β1, a control group of 40 volunteers was enrolled in this study. Results: We discovered a significant difference in TGF-β1 levels between patients with aortic dilatation and the control group (32.5 vs. 63.92; P < 0.001), as well as between patients with non-dilated aorta but with aortic valve disease, and the control group (27.68 vs. 63.92; P < 0.001). There was no difference between the dilated ascending aorta group and the non-dilated ascending aorta group. We found a poor correlation between TGF-β1 levels and ascending aorta diameter as well as the grade of ascending aorta histopathological abnormalities. Conclusion: TGF-β1 concentration does not meet the criteria to be a specific marker of aortic dilatation, but it is sensitive to aortic valvulopathy-aortopathy. A larger patient cohort study is needed to confirm these findings.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH