Divertikulární choroba je jednou z nejčastějších gastroenterologických chorob. Jejím morfologickým podkladem jsou divertikly, jejichž prevalence u dospělých se blíží 50 %, s 25% klinickou symptomatologií a 5% výskytem komplikací. Jedná s o chorobu zralého věku, nicméně narůstá incidence i u mladších jedinců, u nichž bývá průběh těžší. Její výskyt se dává do souvislosti s příjmem potravy s relativně nízkým obsahem vlákniny, nicméně výsledky studií nejsou jednoznačné. Mezi další rizikové faktory patří kouření, užívání opiátů či kortikoidů, obezita, alkoholizmus a kouření, hypertenze, polycystóza, imunosuprese a užívání nesteroidních antiflogistik. Nemocní s divertikulární nemocí také vykazují abnormální střevní motilitu, střevní dysbiózu a další fyziologické a morfologické abnormality. Většina divertikulóz je lokalizována v esovitém tračníku, avšak zejména v Asii je častější postižení v colon ascendens. Existuje několik klasifikačních schémat, z nichž nabývá na významu individuální hodnocení komplikací. Diagnostika zahrnuje kliniku, běžnou laboratoř zánětu, kalprotektin ve stolici, koloskopii, ultrasonografii, CT a magnetickou rezonanci. Základem léčby symptomatické nekomplikované divertikulární nemoci jsou léky přinášející symptomatickou úlevu, vláknina, probiotika, mesalazin a nevstřebávající se antibiotika, nicméně výsledky řady studií nejsou plně přesvědčivé. Lze doporučit zahájit léčbu vlákninou a probiotiky, v případě přetrvávání obtíží přidat cyklicky podávané nevstřebávající se antibiotikum rifaximin. Divertikulitida s mírným průběhem má být léčena zásadně hydratací a úpravou dietního režimu, antibiotika při nekomplikovaném průběhu a zlepšení nejsou nutná, nicméně rozhodnutí je individuální a je třeba zvážit rizikové faktory, jako jsou imunosuprese, diabetes, vysoký věk, těhotenství atd. Antibiotika jsou vyhrazena pro léčbu těžké či opakované divertikulitidy, sepse a komplikací. Jako prevence dalších atak se podávají opět probiotika, mesalazin a cyklicky nevstřebatelná antibiotika, např. po 10 dnů v jednoměsíčních intervalech. Poměr operovaných klesá i u akutních stavů a účinnost konzervativní léčby divertikulitid se zvyšuje. Absces by měl být primárně léčen nechirurgickou drenáží. I perforace a peritonitida může být léčena laparoskopickou drenáží bez nutné následné operace, záleží ovšem na celkovém stavu a rozhodnutí je individuální. Generalizovaná a fekální peritonitida se léčí otevřenou chirurgií. Elektivní resekce se v minulosti doporučovala po 2 atakách divertikulitid, dnes se zdůrazňuje individuální přístup s ohledem na věk, komorbiditity a charakter postižení a v podstatě se indikuje výjimečně. Zvyšuje se podíl resekcí prováděných laparoskopicky. Výsledky jsou prakticky shodné u Hartmannovy operace i primární resekce.
Diverticular disease is one of the most common gastroenterological diseases. Its morphological basis are diverticula, whose prevalence in adults nears 50 %, with 25% clinical symptomatology and 5% occurrence of complications. It is a disease of older age, however its incidence is also rising in younger individuals, where it takes a more severe course. Its incidence is ascribed to a diet with a relatively low fibre content, however studies do not yield such clear results. Further risk factors include smoking, use of opiates and corticoids, obesity, alcoholism and smoking, hypertension, polycystosis, immunosuppression and use of non-steroid antiflogistics. Patients with diverticular disease also present with abnormal intestinal motility, intestinal dysbiosis and other physiological and morphological abnormalities. The most types of diverticulosis occur in the sigmoid colon, though especially in Asia the colon ascendens is more frequently affected. There are several classification schemes among which an individual assessment of complications is gaining in importance. The diagnosis includes clinical data, routine laboratory tests for inflammation, calprotectin in stool, coloscopy, ultrasound, CT and magnetic resonance. The basis for the treatment of symptomatic uncomplicated diverticular disease consists of drugs bringing symptomatic relief, fibre, probiotics, mesalazine and non-absorbable antibiotics, nonetheless the results of a number of studies are not fully convincing. The recommended treatment should be initiated with dietary fibre and probiotics, in the case of lasting problems add a non-absorbable antibiotic rifaximine with cyclic administration. Mild diverticulitis should essentially be treated by means of hydration and adjustments in the dietary regimen, antibiotics are not necessary when its course is uncomplicated and improvement is achieved, however the decision is individual and risk factors such as immunosuppression, diabetes, old age, pregnancy etc. Antibiotics are reserved for the treatment of severe or repeated diverticulitis, sepsis and complications. As prevention of further attacks, again probiotics, mesalazine and cyclically non-absorbable antibiotics are used, e,g. for a period of 10 days at monthly intervals. The proportion of surgeries is decreasing also where acute conditions are concerned and the efficiency of conservative treatment of diverticulitis is on the increase. Abscess should primarily be treated via non-surgical drainage. Even perforation and peritonitis can be treated via laparoscopic drainage without subsequent surgery being necessary, of course considering an overall condition an individual decision needs to be made. Generalized and fecal peritonitis are treated by open surgery. Earlier, elective resection was recommended after 2 attacks of diverticulitis, currently an individual approach is emphasized with respect to age, comorbidities and a character of the complaint and it is only indicated exceptionally. The proportion of laparoscopic resections is growing. The results are basically identical for Hartmanns procedure as well as primary resection.
- MeSH
- antibakteriální látky terapeutické užití MeSH
- divertikulární nemoci * diagnóza epidemiologie terapie MeSH
- divertikulitida * terapie MeSH
- leukocytární L1-antigenní komplex terapeutické užití MeSH
- lidé MeSH
- mesalamin terapeutické užití MeSH
- potravní vláknina terapeutické užití MeSH
- probiotika terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Divertikulární choroba je onemocnění s prevalencí v desítkách procent a s narůstající incidencí i u mladších jedinců. Její výskyt se dává do souvislosti s příjmem potravy s relativně nízkým obsahem vlákniny. Mezi další rizikové faktory patří kouření, užívání opiátů či kortikoidů, obezita, alkoholizmus a kouření a nesteroidní antiflogistika. Nemocní s divertikulární nemocí také vykazují abnormální střevní motilitu, střevní dysbiózu a další fyziologické a morfologické abnormality. Většina divertikulóz je v esovitém tračníku, avšak zejména v Asii přibývá postižení colon ascendens. Existuje několik klasifikačních schémat, z nichž nabývá na významu individuální hodnocení komplikací. Incidence divertikulitid bývala přes 10 % všech divertikulóz, dnes je nižší. Diagnostika zahrnuje kliniku, běžnou laboratoř zánětu, koloskopii, ultrazvuk, CT a magnetickou rezonanci. Základem léčby symptomatické nekomplikované divertikulózy jsou léky přinášející symptomatickou úlevu, vláknina, mesalazin, probiotika a nevstřebávající se antibiotika. Divertikulitida s mírným průběhem může být léčena pouze hydratací a úpravou dietního režimu. V případě komplikací a sepse se podávají antibiotika. Jako prevence dalších atak se podávají opět probiotika, mesalazin a nevstřebatelná antibiotika, tato v jednoměsíčních intervalech. Poměr operovaných klesá i u akutních stavů a účinnost konzervativní léčby divertikulitid se pohybuje nad 80 %. Absces by měl být primárně léčen nechirurgickou drenáží. I peritonititida může být léčena laparoskopickou drenáží bez nutné následné operace. Elektivní resekce se v minulosti doporučovala po dvou atakách divertikulitid, dnes se zdůrazňuje individuální přístup s ohledem na věk, komorbiditity a charakter postižení. Zvyšuje s podíl resekcí prováděných laparoskopicky. Výsledky jsou prakticky shodné u Hartmannovy operace i primární resekce. Klíčová slova: divertikulární choroba – probiotika – mesalazin – resekce
Diverticular disease has a high prevalence percentage and an increasing incidence, even in young individuals. Its incidence is usually associated with relatively low-fibre diet. Other risk factors include smoking, opiate or corticoid consumption, obesity, alcoholism and smoking and non-steroid antiphlogistics. Patients with diverticular disease also display abnormal intestinal motility, intestinal dysbiosis and other physiological and morphological abnormalities. Most diverticuloses occur in the sigmoid colon, however, occurrence in the colon ascendens is increasing, especially in Asia. There are also several classification schemes, among which individual assessment of complications is becoming the most important. The incidence of diverticulosis used to be over 10% of all the diverticuloses, but nowadays it is lower. The diagnosis includes clinical testing, general laboratory tests of the inflammation, coloscopy, ultrasound, CT and magnetic resonance. The treatment of symptomatic uncomplicated diverticulosis is based on medicines bringing symptomatic relief, fibre, mesalazine, probiotics and non-absorbed antibiotics. Diverticular disease with a mild progression can be treated only by hydration and modification of the dietary regimen. In the case of complications and sepsis, antibiotics are administered. By way of prevention of further attacks, again probiotics, mesalazine and non-absorbed antibiotics are administered, these at one-month intervals. The ratio of operated patients is decreasing even in the case of acute states, and the efficiency of the conservative treatment of diverticulosis is above 80%. The abscess should be primarily treated by non-surgical drainage. Even peritonitis can be treated by means of laparoscopic drainage without the necessity of subsequent operation. In the past, elective resection was recommended after two attacks of diverticulitis, but today emphasis is laid on an individual approach considering age, comorbidities and the character of the disease. The percentage of laparoscopic resections is increasing. The results for the Hartmann's operation and the primary resection are almost identical. Key words: diverticular disease – probiotics – mesalazine – resection The authors declare they have no potential conflicts of interest concerning drugs, products, or services used in the study. The Editorial Board declares that the manuscript met the ICMJE „uniform requirements“ for biomedical papers. Submitted: 21. 4. 2014 Accepted: 26. 5. 2014
- Klíčová slova
- mesalazin,
- MeSH
- absces etiologie komplikace terapie MeSH
- akutní nemoc MeSH
- antibakteriální látky terapeutické užití MeSH
- antiinfekční látky terapeutické užití MeSH
- chirurgie operační MeSH
- chronická nemoc MeSH
- diagnostické techniky gastrointestinální MeSH
- dietoterapie MeSH
- divertikl tlustého střeva * diagnóza etiologie terapie MeSH
- divertikulitida tlustého střeva * diagnóza etiologie prevence a kontrola terapie MeSH
- divertikulóza tlustého střeva * diagnóza epidemiologie etiologie klasifikace terapie MeSH
- gastrointestinální látky terapeutické užití MeSH
- laparoskopie MeSH
- lidé MeSH
- mesalamin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- peritonitida etiologie komplikace terapie MeSH
- potravní vláknina nedostatek terapeutické užití MeSH
- probiotika terapeutické užití MeSH
- recidiva MeSH
- rifamyciny terapeutické užití MeSH
- rifaximin MeSH
- rizikové faktory MeSH
- sekundární prevence MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
Divertikulární choroba je běžné onemocnění s prevalencí v desítkách procent a s narůstající incidencí. Její výskyt je dáván do souvislosti nejspíše s příjmem potravy s relativně nízkým obsahem vlákniny, ale dalšími rizikovými faktory jsou kouření, užívání opiátů či kortikosteridů, obezita, alkoholismus, kouření a nesteroidní antiflogistika. Většina divertikulóz se nachází v esovitém tračníku, avšak v Asii přibývá i postižení colon ascendens. Incidence divertikulitid bývala přes 10 % všech divertikulóz, nyní se snižuje. Diagnostika se opírá o kliniku, běžnou laboratoř zánětu, koloskopii, ultrazvuk, CT a magnetickou rezonanci. Základem léčby symptomatické divertikulózy jsou léky přinášející úlevu, vláknina, mesalazin, probiotika a nevstřebávající se antibiotika. Divertikulitida s mírným průběhem může být léčena jen hydratací a úpravou dietního režimu. V případě komplikací a sepse se podávají antibiotika. Jako prevence dalších atak se užívají opět probiotika, mesalazin a nevstřebatelná antibiotika v jednoměsíčních intervalech. Poměr operovaných klesá i u akutních stavů a účinnost konzervativní léčby divertikulitid se pohybuje nad 80 %. Absces by měl být primárně léčen nechirurgickou drenáží. I peritonititida může být léčena laparoskopickou drenáží bez nutné následné operace. Elektivní resekce se v minulosti doporučovala po dvou atakách divertikulitid, dnes se zdůrazňuje individuální přístup s ohledem na věk, komorbiditity a charakter postižení. Zvyšuje se podíl resekcí prováděných laparoskopicky. U Hartmannovy operace i primární resekce jsou výsledky prakticky shodné.
Diverticulosis is a common disease with prevalence in tens of percent and a growing incidence. Its occurrence is linked to low-fiber diet, as well as other risk factors, such as smoking, opiate or corticosteroid use, obesity, alcoholism and non-steroid antiflogistics. Most diverticuloses are located in the sigmoid colon, but there are increased numbers of cases where colon ascendens is affected, particularly in Asia. The incidence of diverticulitides used to be over 10% of all diverticuloses, but the number has been going down recently. Diagnosis is based on clinical evaluation, common laboratory tests for inflammation, colonoscopy, ultrasound, CT and MR. Treatment of symptomatic diverculosis consists primarily of drugs that bring relief, fiber, mesalazin, probiotic and non-absorbing antibiotics. Diverculitis with a mild course can be treated simply with hydration and dietary changes. Antibiotics are used in cases of complication and sepsis. For prevention of further attacks, probiotics, mesalazin and non-absorbing antibiotics are administered in monthly intervals. The ratio of patients undergoing surgery is going down even in acute cases and the efficacy of conservative treatment of diverculitides is above 80%. An abscess should be treated with non-surgical drainage. Even peritonitis can be treated with laparoscopic drainage, without the need for surgery. Elective resection used to be recommended after two attacks of diverticulitis, today we emphasise an individual approach, taking into account age, comorbidities and the exact character of the condition. Laparoscopic resections are becoming more prevalent. The results are practically identical for both the Hartmann surgery and primary resection.
- Klíčová slova
- antibiotika, rifaxamin,
- MeSH
- antibakteriální látky aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- chirurgie operační metody využití MeSH
- dieta MeSH
- divertikulitida * diagnóza dietoterapie etiologie klasifikace patologie prevence a kontrola terapie MeSH
- klasifikace MeSH
- klinické zkoušky jako téma MeSH
- lidé MeSH
- mesalamin aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- probiotika aplikace a dávkování terapeutické užití MeSH
- rifamyciny aplikace a dávkování farmakokinetika klasifikace terapeutické užití MeSH
- rizikové faktory MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
AIMS: The effects of cholesteryl ester transfer protein (CETP) inhibition on lipids, inflammation, and markers of high-density lipoprotein (HDL) function, following an acute coronary syndrome (ACS), are unknown. METHODS AND RESULTS: The dal-ACUTE study randomized 300 patients (1 : 1) to dalcetrapib 600 mg/day or placebo within 1 week of an ACS. The primary endpoint was per cent change in HDL-cholesterol (HDL-C) after 4 weeks. Secondary endpoints included apolipoprotein levels, markers of HDL function, and inflammation. Dalcetrapib treatment increased HDL-C and apolipoprotein A1 by 33.7 and 11.8%, respectively (both P < 0.001) and total cholesterol efflux by 9.5% (P = 0.003) after 4 weeks, principally via an increase in non-ATP-binding cassette transporter (ABC) A1-mediated efflux, without statistically significant changes in pre-β1-HDL levels. The increase in total efflux with dalcetrapib correlated most strongly with increases in apolipoprotein A1 and HDL-C (r = 0.46 and 0.43, respectively) rather than the increase in pre-β1-HDL (r = 0.32). Baseline and on-treatment ABCA1-mediated efflux correlated most strongly with pre-β1-HDL levels; in contrast, non-ABCA1-mediated efflux correlated better with apolipoprotein A1 and HDL-C levels. CONCLUSIONS: High-density lipoprotein raised through CETP inhibition with dalcetrapib improves cholesterol efflux, principally via a non-ABCA1-mediated pathway. While HDL-C was increased by one-third, apolipoprotein A1 and total efflux were increased only by one-tenth, supporting the concept of dissociation between improvements in HDL function and HDL-C levels, which may be of relevance to ongoing trials and the development of therapeutic interventions targeting HDL.
- MeSH
- ABCA1 protein metabolismus MeSH
- akutní koronární syndrom farmakoterapie MeSH
- anticholesteremika aplikace a dávkování MeSH
- apolipoproteiny metabolismus MeSH
- biologické markery metabolismus MeSH
- C-reaktivní protein metabolismus MeSH
- dvojitá slepá metoda MeSH
- HDL-cholesterol metabolismus MeSH
- infarkt myokardu farmakoterapie MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- lipoproteiny metabolismus MeSH
- metabolismus lipidů účinky léků MeSH
- nestabilní angina pectoris farmakoterapie MeSH
- rozvrh dávkování léků MeSH
- sulfhydrylové sloučeniny aplikace a dávkování MeSH
- transportní proteiny pro estery cholesterolu antagonisté a inhibitory MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- časopisecké články MeSH
- klinické zkoušky, fáze III MeSH
- multicentrická studie MeSH
- práce podpořená grantem MeSH
- randomizované kontrolované studie MeSH
Hepatocelulární karcinom (HCC) je celosvětově 5. nejčastější nádorové onemocnění a současně 3. nejčastější příčina úmrtí na nádorové onemocnění. Každoročně je diagnostikováno více než 600 000 nových případů onemocnění, přičemž více než 80?% je diagnostikováno v pokročilém stadiu, kdy již není chirurgická terapie indikována a systémová chemoterapie nevede k prodloužení doby přežití. První přelomovou látkou, která prokázala signifikantní prodloužení doby přežití u pacientů s HCC, je sorafenib. Jedná se o multikinázový inhibitor, který má antiproliferační a antiangiogenní vlastnosti a jehož účinnost byla prokázána ve studii SHARP. Na základě zmíněné studie bylo užívání sorafenibu schváleno ve více než 60 zemích světa včetně České republiky, a to pro terapii inoperabilního a metastazujícího hepatocelulárního karcinomu včetně pacientů s jaterní cirhózou funkční třídy Child-Pugh A nebo B. Cílem tohoto článku je poskytnout ucelený pohled na aktuální situaci v terapii HCC, ale současně poukázat i na další potenciální terapeutické postupy, které budou jistě hrát významnou roli v budoucnu.
Hepatocellular carcinoma (HCC) is the 5th most frequent tumour disease and, at the same time, the 3rd most frequent cause of death from cancer worldwide. More than 600 000 new patients are diagnosed every year and more than 80% are diagnosed at an advance stage where surgical treatment is not indicated and systemic chemotherapy does not provide longer survival time. Sorafenib is the first substance that provides proven significant prolongation of survival time of HCC patients. This is a multikinase inhibitor with anti-proliferative and anti-angiogenic properties. Its efficacy was shown in the SHARP study that enabled licensing of sorafenib for the therapy of inoperable, metastasizing hepatocellular carcinoma, including patients with liver cirrhosis, functional class Child-Pugh A or B, in more than 60 countries worldwide, including the Czech Republic. The aim of this paper is to provide a comprehensive summary of the current treatment of HCC and, at the same time, to point out some new therapeutic approaches that, in the near future, shall certainly play a major role in the treatment of HCC.
- Klíčová slova
- studie SHARP,
- MeSH
- benzensulfonáty škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- biologická terapie MeSH
- hepatocelulární karcinom farmakoterapie MeSH
- lidé MeSH
- nádory jater farmakoterapie MeSH
- protinádorové látky škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- pyridiny škodlivé účinky terapeutické užití MeSH
- Check Tag
- lidé MeSH
- Publikační typ
- přehledy MeSH
- MeSH
- diferenciální diagnóza MeSH
- drenáž využití MeSH
- karcinom MeSH
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- nádory slinivky břišní diagnóza chirurgie patofyziologie MeSH
- pankreatická cysta chirurgie MeSH
- počítačová rentgenová tomografie MeSH
- Check Tag
- lidé středního věku MeSH
- lidé MeSH
- ženské pohlaví MeSH
- Publikační typ
- kazuistiky MeSH
- MeSH
- dospělí MeSH
- draslík metabolismus MeSH
- erytrocytární membrána metabolismus MeSH
- finanční podpora výzkumu jako téma MeSH
- hyperglykemie metabolismus MeSH
- hypertenze metabolismus MeSH
- lidé MeSH
- lithium farmakokinetika MeSH
- rubidium metabolismus MeSH
- sodíko-draslíková ATPasa metabolismus MeSH
- Check Tag
- dospělí MeSH
- lidé MeSH
- mužské pohlaví MeSH
