Urologické komplikace jsou častým a významným problémem u dialyzovaných pacientů. Infekce močových cest (IMC), urolitiáza, benigní hyperplazie prostaty (BHP) a erektilní dysfunkce (ED) negativně ovlivňují kvalitu života a mohou komplikovat nefrologickou péči, včetně transplantace ledviny. Tento přehledový článek shrnuje patofyziologii, diagnostické přístupy a terapeutické možnosti urologických komplikací u dialyzovaných pacientů na základě aktuálních studií a klinických doporučení. Infekce močových cest jsou u dialyzovaných pacientů běžné a mohou mít atypický průběh. Urolitiáza se v této populaci vyskytuje méně často, ale její management je specifický vzhledem k metabolickým změnám spojeným s chronickým onemocněním ledvin. BHP je u dialyzovaných mužů často poddiagnostikována kvůli snížené diuréze, přičemž po transplantaci může vést k akutní močové retenci. Erektilní dysfunkce má vysokou prevalenci a multifaktoriální etiologii, včetně hormonálních, cévních a neurologických změn. Urologické komplikace u dialyzovaných pacientů vyžadují včasnou diagnostiku a multidisciplinární přístup. Optimalizace léčby může snížit morbiditu, zlepšit kvalitu života a předejít komplikacím po transplantaci ledviny. Další výzkum je nutný pro optimalizaci nefrologicko-urologické péče v této specifické populaci.

Urological complications are a common and significant issue in dialysis patients. Urinary tract infections (UTIs), urolithiasis, benign prostatic hyperplasia (BPH), and erectile dysfunction (ED) negatively impact the quality of life and may complicate nephrological care, including kidney transplantation. This review article summarizes the pathophysiology, diagnostic approaches, and therapeutic options for urological complications in dialysis patients based on current studies and clinical recommendations. Urinary tract infections are frequent in dialysis patients and may present with atypical manifestations. Urolithiasis occurs less commonly in this population, but its management is specific due to metabolic changes associated with chronic kidney disease. BPH is often underdiagnosed in dialysis patients due to reduced diuresis, whereas after transplantation, it may lead to acute urinary retention. Erectile dysfunction has a high prevalence and a multifactorial etiology, including hormonal, vascular, and neurological changes. Urological complications in dialysis patients require early diagnosis and a multidisciplinary approach. Optimizing treatment can reduce morbidity, improve quality of life, and prevent complications after kidney transplantation. Further research is needed to enhance nephro-urological care in this specific population.

• MeSH
• chronické selhání ledvin komplikace   MeSH
• dialýza ledvin * MeSH
• erektilní dysfunkce patofyziologie   terapie   MeSH
• hyperplazie prostaty diagnóza   terapie   MeSH
• infekce močového ústrojí * diagnóza   farmakoterapie   prevence a kontrola   MeSH
• lidé MeSH
• urolitiáza diagnóza   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

BACKGROUND: The increased diuresis after sodium-glucose cotransporter 2 inhibitor (SGLT2i) was associated with a reduction of the estimated plasma volume (ePV) in type 2 diabetic patients. HYPOTHESIS: We hypothesized that the early effect of SGLT2i on ePV may be monitored by the change of biomarkers of hemoconcentration. PATIENTS AND METHODS: We analyzed the early- and long-term effect of SGLT2i empagliflozin on the ePV as assessed by biomarkers of hemoconcentration in a nondiabetic patient with heart failure and reduced ejection fraction (HFrEF) and a nondiabetic patient with heart failure and preserved ejection fraction (HFpEF). The ePV was calculated from hemoglobin and hematocrit levels by Duarte formula and ePV change was calculated by Strauss formula. RESULTS: The ePV change was -22.56% between baseline and 1 month, and -37.60% between baseline and 12 months follow-up in a patient with HFrEF, and -6.18% and -16.40% in a patient with HFpEF, respectively. CONCLUSION: The early effect of SGLT2i on ePV in patients with heart failure may be monitored by biomarkers of hemoconcentration.

• MeSH
• benzhydrylové sloučeniny terapeutické užití   MeSH
• biologické markery krev   MeSH
• časové faktory MeSH
• diabetes mellitus 2. typu farmakoterapie   komplikace   krev   patofyziologie   MeSH
• funkce levé komory srdeční účinky léků   fyziologie   MeSH
• glifloziny * terapeutické užití   MeSH
• glukosidy terapeutické užití   farmakologie   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• objem plazmy * MeSH
• senioři MeSH
• srdeční selhání * patofyziologie   farmakoterapie   krev   MeSH
• tepový objem * fyziologie   účinky léků   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• kazuistiky MeSH

Indoxyl sulfát (IS) vzniká v organismu degradací z aminokyseliny tryptofanu obsaženého ve stravě. Ten se dostává jako součást reziduálního proteinu do tlustého střeva, kde je účinkem gastrointestinálních bakterií přeměněn na indol a následně vstřebán do krevního oběhu. V játrech poté dochází k enzymatické hydroxylaci a konverzi indolu na IS. Fyziologicky je IS vylučován močí – tubulární sekrecí a jeho sérová koncentrace je < 5,4 μmol/L. Jako uremický toxin, který je z 90 % vázaný na proteiny, je velmi těžko odstranitelný dialyzačními technikami. U pacientů s poškozenou funkcí ledvin dochází k akumulaci IS, což negativně ovlivňuje celý organismus, např. způsobuje progresi kardiovaskulárních onemocnění a stimuluje oxidační stres. Cílem studie bylo potvrdit spojitost mezi koncentrací IS a rychlostí katabolismu proteinů za využití predialyzační a postdialyzační koncentrace močoviny, a tudíž možnost ovlivnit koncentraci IS vhodnou dietou. Typ studie: Monocentrická prospektivní otevřená kohortní studie byla provedena na 108 pacientech podstupujících dialyzační léčbu na Nefrologické klinice Fakultní nemocnice Hradec Králové. Výsledky: Byl potvrzen pozitivní vliv reziduální diurézy na snížení hladin IS (p=0,005), u anurických pacientů je koncentrace IS 160,4 μmol/L (122,6; 200,5), zatímco u oligourických pacientů 124,6 μmol/L (98,7; 168,1). Dále byla nalezena korelace mezi rostoucím příjmem bílkovin ve stravě a vzrůstající koncentrací IS (p=0,040). Závěr: Vhodná personalizovaná úprava složení diety při zachování potřebného příjmu proteinů by mohla vést ke snížení sérové koncentrace IS u těchto pacientů.

Indoxyl sulfate (IS) is produced in the body by degradation from the amino acid tryptophan contained in the diet. It reaches the large intestine as part of the residual protein, where it is converted into indole by the action of gastrointestinal bacteria and subsequently absorbed into the bloodstream. Enzymatic hydroxylation and conversion of indole to IS then occurs in the liver. Physiologically, IS is excreted in the urine - tubular secretion, and its serum concentration is <5.4 μmol/L. As a uremic toxin that is 90% protein bound, it is very difficult to remove by dialysis techniques. IS accumulates in patients with impaired kidney function, which negatively affects the entire organism, e.g. causes progression of cardiovascular diseases and stimulates oxidative stress. The aim of the study was to confirm the connection between the concentration of IS and the speed of protein catabolism using the predialysis and postdialysis concentration of urea and, therefore, the possibility of influencing the concentration of IS with a suitable diet. Type of study: A monocentric prospective open cohort study was conducted on 108 patients undergoing dialysis treatment at the Nephrology Clinic of the Hradec Králové University Hospital. Results: A positive effect of residual diuresis on the reduction of IS levels was confirmed (p=0.005), in anuric patients the concentration of IS is 160.4 μmol/L (122.6; 200.5), while in oligouric patients it is 124.6 μmol/L (98.7; 168.1). Furthermore, a correlation was found between increasing protein intake in the diet and increasing IS rate (p=0.040). Conclusion: An appropriate personalized adjustment of the diet composition while maintaining the necessary protein intake would lead to a decrease in the serum concentration of IS in these patients.

V klinické praxi bývá problém odlišit návykovou (habituální či psychogenní) polydipsii od skutečné organicky podmíněné polyurie. Vyšetření první linie: moč chemicky, glykemie – hyperglykemie, glykosurie a ketonurie potvrdí diabetes mellitus. Kalemie a kalcemie – chronická hypokalemie nebo hyperkalcemie vedou ke ztrátě koncentrační schopnosti ledvin. Hladina kreatininu v plazmě a ultrazvukové zobrazení urotraktu – vyloučí renální postižení s možnou ztrátou koncentrační schopnosti. Osmolalita séra a moči z časově co nejbližších vzorků – náhodné zachycení vysoké osmolality moče při normální osmolalitě séra svědčí pro návykovou polydipsii. Hyperosmolární sérum a hypostenurická moč potvrzují diabetes insipidus (DI). Pokud první linie nevede k rozhodnutí, je zapotřebí postupovat v diferenciální diagnostice dále. Vyšetření druhé linie: Test s odnětím tekutin bez podání desmopresinu (DDAVP). Během testu monitorujeme diurézu, hmotnost pacienta, osmolalitu moče z každé porce během testu a první porce moče po jeho ukončení. Frekvence měření osmolality séra během testu závisí na stavu pacienta a sledované diuréze. Klesá-li během testu diuréza a vzrůstá osmolalita moče, blížíme se pravděpodobně k diagnóze psychogenní polydipsie a můžeme snížit frekvenci vyšetřování osmolality séra. Přetrvávající vysoká diuréza hypostenurické moči svědčí pro DI. U kojence s DI mohou i 3 hodiny žíznění vést k hypernatremické dehydrataci! Test ukončíme, je-li splněna jedna z následujících podmínek: 1. známky dehydratace; 2. nezvladatelná žízeň (etický důvod); 3. průkaz dostatečné koncentrační schopnosti ledvin, tj. vysoká osmolalita moče. Obvykle se spokojíme s nálezem osmolality moči > 500 u kojenců, resp. > 600 u batolat a > 750 mOsm/kg u starších dětí. Nenaplní-li se během 12 hodin podmínka pro ukončení testu, je téměř jistá nespolupráce pacienta. Vyšetření třetí linie: Test s odnětím tekutin po podání DDAVP. Slouží k rozlišení mezi centrálním a renálním DI. Použijeme stejný test, ale po podání DDAVP. Snížení diurézy a zvýšení osmolality moči při zachování osmolality séra svědčí pro centrální DI. Vyšetření čtvrté linie: Při centrálním DI provedeme zobrazení CNS pomocí MR, posoudíme ostatní endokrinní funkce osy hypotalamus–hypofýza a doplníme techneciovou scintigrafii skeletu k vyloučení osteolytických ložisek při histiocytóze z Langerhansových buněk. Přesnější diagnostické zařazení renálního DI je možné molekulárně geneticky.

In clinical practice, it is often difficult to distinguish psychogenic (or habitual) polydipsia from true organic polyuria. First-line tests: urine chemistry, glycaemia: hyperglycaemia, glycosuria and ketonuria confirm diabetes mellitus. Kalemia and calcemia: chronic hypokalaemia or hypercalcaemia lead to loss of renal concentrating capacity. Plasma creatinine level and ultrasound imaging of the kidney: exclude renal impairment with possible loss of concentrating capacity. Serum and urine osmolality from samples as close in time as possible: incidental detection of high urine osmolality with normal serum osmolality is indicative of psychogenic polydipsia. Hyperosmolar serum and hypostenuric urine confirm diabetes insipidus (DI). The differential diagnosis needs to proceed further if the first line does not lead to a decision. Second-line test: the fluid withdrawal test without desmopresin (DDAVP) administration. During the test are monitored diuresis, patient weight, urine osmolality of each portion during the test and the first portion of urine after its completion. The frequency of serum osmolality measurements during the test depends on the patient‘s condition and the diuresis being monitored. If diuresis decreases during the test and urine osmolality increases, we are probably approaching a diagnosis of psychogenic polydipsia and can reduce the frequency of serum osmolality testing. Persistent high diuresis of hypostenuric urine is suggestive of DI. In an infant with DI, even 3 hours of thirst can lead to hypernatremic dehydration! Terminate the test if one of the following conditions is met: 1. signs of dehydration; 2. uncontrollable thirst (ethical reason); 3. evidence of sufficient renal concentrating ability i.e. high urine osmolality. Usually we are satisfied with the finding of urine osmolality > 500 in infants and > 600 in toddlers and > 750 mOsm/kg in older children. If the condition for test termination is not met within 12 hours, patient non-cooperation is almost certain. Third-line test: the fluid withdrawal test after DDAVP administration. It is used to differentiate between central and nephrogenic DI. The same test is used but after DDAVP administration. A decrease in diuresis and an increase in urine osmolality while maintaining serum osmolality is indicative of central DI. Fourth-line examinations: in central DI, we perform CNS imaging by MR, assess other endocrine functions of the hypothalamic-pituitary axis, and add technetium skeletal scintigraphy to exclude osteolytic foci in Langerhans cell histiocytosis. A more precise diagnostic classification of nephrogenic DI is possible by molecular genetics.

• Klíčová slova
• test žízněním, návykové pití,
• MeSH
• diabetes insipidus * diagnóza   MeSH
• diferenciální diagnóza MeSH
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• polydipsie * diagnóza   MeSH
• polyurie * diagnóza   MeSH
• Check Tag
• dítě MeSH
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

INTRODUCTION: High indoxyl sulfate (IS) concentration is a serious problem for patients with CKD increasing the risk of cardiovascular diseases and CKD progression. Thus, the methods of decreasing the toxin concentrations are highly desired. The study aimed to discover the role of selected intestine-related factors on IS concentration. METHODS: We evaluated the impact of ABCG2 and ABCC2 polymorphisms influencing activity and protein intake by normalized protein catabolic rate. Additionally, we examined the relation of IS and uric acid (UA) that can share common elimination transporters. A monocentric, prospective, open cohort pilot study was performed on 108 patients undergoing dialysis treatment. RESULTS: The positive effect of residual diuresis on the reduction of IS levels was confirmed (p = 0.005). Also, an increase in IS depending on the dietary protein intake was confirmed (p = 0.040). No significant correlation between ABC gene polymorphisms was observed either, suggesting the negligible role of ABCG2 and ABCC2 in the elimination of IS in small bowel. The significant difference was observed for UA where ABCG2 421C>A (rs72552713) gene polymorphism was higher (505.3 μmol/L) in comparison with a wild-type genotype (360.5 μmol/L). CONCLUSION: No evidence of bowel elimination pathway via ABCC2 and ABCG2 transporters was found in renal replacement therapy patients.

• MeSH
• chronická renální insuficience * terapie   etiologie   MeSH
• dialýza ledvin metody   MeSH
• dietní proteiny MeSH
• indican * MeSH
• intestinální eliminace MeSH
• lidé MeSH
• pilotní projekty MeSH
• prospektivní studie MeSH
• uremické toxiny MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Nefrotický syndrom (NS) je charakterizován velkou proteinurií (nad 3,5 g/24 h), hypalbuminemií, generalizovanými otoky, hyperlipidemií a poruchami koagulace. Vedle primárních glomerulonefritid se vyskytuje u sekundárních glomerulopatií při diabetu, amyloidóze, systémových zánětlivých chorobách, onkologických onemocněních, u poškození léky a drogami, při alergiích, závažných infekcích a u dětí jsou i formy vrozené. Nejčastější příčinou NS v dospělosti je diabetes mellitus (DM). V současnosti je DM příčinou 40 % selhání ledvin u nemocných na dialýze. Z hlediska prevence je proto věnována velká pozornost gliflozinům (SGLT2 inhibitory), které mají prokazatelně nefroprotektivní účinky. Glifloziny vedou k navození glyko- surie, doprovázené současně natriurézou a osmotickou diurézou. Účinnost gliflozinů na snížení glykemie je proporcionální k úrovni glomerulární filtrace, zatímco efekty vázané na natriurézu jsou zachovány ve všech stadiích renální insuficience.

Nephrotic syndrome (NS) is characterized by high proteinuria (over 3,5g/24 hrs), hypalbuminaemia, general edemas and hypercoagulation. Beside of primary glomerulonephritides this is found in secundary glomerulopaties eg. diabetes, systemic inflammatory diseases, oncology, damage by drugs and poisoning, by alergy, serious infections and in children from hereditary reasons. The most frequent reason for NS in adults patiens is diabetes and diabetes with nephropathy represents almost 40% of dialysed patiens. From this point of view, there is great interest focusing on gliflozins (SGLT2 inhibitors) with positive nephroprotecive effect. It leads do increasing of glycosuria with concomitant natriuresis and osmotic diuresis. The effect is proportional to glomerulal filtration, but the effect on natriuresis stay in all stages of renal insufficiency.

• MeSH
• diabetes mellitus MeSH
• diabetické nefropatie diagnóza   farmakoterapie   prevence a kontrola   MeSH
• glifloziny aplikace a dávkování   terapeutické užití   MeSH
• hypoproteinemie diagnóza   etiologie   MeSH
• lidé MeSH
• metabolismus MeSH
• multimorbidita MeSH
• nefrotický syndrom * diagnóza   etiologie   terapie   MeSH
• proteinurie diagnóza   etiologie   patofyziologie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Gliflozins (sodium-glucose transporter-2 inhibitors) exhibited renoprotective effects not only in diabetic but also in non-diabetic patients with chronic kidney disease (CKD). Controversial results were reported in experimental non-diabetic models of CKD. Therefore, we examined empagliflozin effects in three CKD models, namely, in fawn-hooded hypertensive (FHH) rats, uninephrectomized salt-loaded (UNX + HS) rats, and in rats with Goldblatt hypertension (two-kidney, one-clip 2K1C) that were either untreated or treated with empagliflozin (10 mg/kg/day) for eight weeks. Plethysmography blood pressure (BP) was recorded weekly, and renal parameters (proteinuria, plasma urea, creatinine clearance, and sodium excretion) were analyzed three times during the experiment. At the end of the study, blood pressure was also measured directly. Markers of oxidative stress (TBARS) and inflammation (MCP-1) were analyzed in kidney and plasma, respectively. Body weight and visceral adiposity were reduced by empagliflozin in FHH rats, without a significant effect on BP. Experimentally induced CKD (UNX + HS and 2K1C) was associated with a substantial increase in BP and relative heart and kidney weights. Empagliflozin influenced neither visceral adiposity nor BP in these two models. Although empagliflozin increased sodium excretion, suggesting effective SGLT-2 inhibition, it did not affect diuresis in any experimental model. Unexpectedly, empagliflozin did not provide renoprotection because proteinuria, plasma urea, and plasma creatinine were not lowered by empagliflozin treatment in all three CKD models. In line with these results, empagliflozin treatment did not decrease TBARS or MCP-1 levels in either model. In conclusion, empagliflozin did not provide the expected beneficial effects on kidney function in experimental models of CKD.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Acyclovir is an antiviral drug frequently used in clinical practice. It is indicated for the treatment of infections caused by herpes simplex virus and varicella zoster virus. The drug has a good safety profile; however, severe side effects may rarely occur during therapy. These include renal failure as a major risk factor for neurotoxic side effects potentially developing within 24-48 hours of therapy initiation. The paper presents the cases of two patients developing neurotoxic side effects while treated for herpes zoster. The aim of the authors is to highlight the potential for developing neurotoxic side effects in high-risk groups such as the elderly, patients with impaired renal function or multiple comorbidities on polypharmacy, or those using nephrotoxic drugs. Acyclovir use could lead to renal impairment and an increase in its plasma and CNS concentrations with severe neuropsychiatric side effects. The neurotoxic side effects are reversible after therapy withdrawal. Thus, in patients developing mental impairment or showing other neurological symptoms during acyclovir therapy, the patient should be promptly assessed for potential drug neurotoxicity, their therapy should be discontinued and drug elimination with forced diuresis or hemodialysis considered. Early recognition of acyclovir neurotoxic side effects can significantly improve a patient's prognosis.

• MeSH
• acyklovir škodlivé účinky   MeSH
• antivirové látky škodlivé účinky   MeSH
• duševní poruchy * MeSH
• herpes zoster * chemicky indukované   diagnóza   farmakoterapie   MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• virus varicella zoster MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• kazuistiky MeSH

BACKGROUND: Donation after circulatory death donors are becoming a common source of organs for transplant. Despite good long-term outcomes of grafts from donation after circulatory death, this group is affected by a higher occurrence of delayed graft function and primary nonfunction. Our hypothesis is based on the assumption that washing the kidney grafts in the donor's body using a simple mechanical perfusion pump will result in faster and better perfusion of the parenchyma and more efficient cooling compared with hydrostatic perfusion alone. METHODS: A total of 7 experimental animals (pigs) were used. The animals were divided into 2 groups: group A (n = 3) and group B (n = 4). After a 30-minute ischemic period for the selected kidney (clamped renal vessels), intra-arterial perfusion was performed. In group A perfusion was performed using hydrostatic pressure; in group B mechanical controlled perfusion was performed. After perfusion, declamping of the renal vessels caused restoration of flow. For graft quality evaluation, biopsy specimens were harvested, and the cooling speed was observed. Laboratory markers or renal failure were determined. RESULTS: We found no significant differences between temperature drop and total diuresis between groups A and B. A significant difference was found between the groups in both flow parameters (flow maximum and mean flow) (P = .007, respectively P = .019). No laboratory parameters were found to be statistically significantly different. Histopathological analysis strongly supports the hypothesis of better flushing of kidney grafts using mechanical perfusion. CONCLUSIONS: Based on our results, better kidney graft quality can be expected after immediately started mechanical perfusion in situ.

• MeSH
• dárci tkání MeSH
• ledviny MeSH
• opožděný nástup funkce štěpu MeSH
• perfuze MeSH
• prasata MeSH
• přežívání štěpu MeSH
• smrt MeSH
• transplantace ledvin * MeSH
• uchovávání orgánů MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

Léčivé i stolní minerální vody mají v prevenci i léčbě nemocí močových cest nezastupitelné místo. Pitím léčivých minerálních vod dochází ke zvýšení diurézy, což působí zvýšené vylučování celkového množství vylučovaných látek včetně močových krystalů, drobných kaménků, bakterií, epitelií, hlenu apod. Řada těchto vod vzhledem ke svému složení ovlivňuje pH moče, a to zvláště na stranu alkalickou, obsahem některých prvků působí litoprotektivně a řada z nich působí i protizánětlivě (diuretickým efektem a přítomností některých prvků a hydrogenuhličitanu). Je vhodné odlišit minerální vody pro léčebné využití (léčivé minerální vody), které mají prokázaný terapeutický efekt na lidský organismus, od minerálních vod prostých (stolních), které mají na lidský organismus prokazatelné fyziologické účinky a jsou prospěšné pro udržení zdraví a prevenci poruch funkcí organismu, nemají však vyloženě léčivé účinky. Léčivé minerální vody by se neměly pít ve větším množství bez přestávky, na rozdíl od stolních minerálních vod, které lze podávat k pití i dlouhodobě bez obav z nežádoucích účinků. V článku jsou uvedeny podrobněji nejdůležitější a nejznámější české léčivé minerální vody a prameny vhodné pro prevenci a léčbu nemocí močových cest.

Medicinal as well as table mineral waters have an irreplaceable role in the prevention and treatment of urinary tract disease. Drinking medicinal mineral waters results in increased diuresis, which leads to increased elimination of the total amount of substances excreted, including urine crystals, small calculi, bacteria, epithelia, mucus, etc. Given their composition, a number of these waters affect urine pH, particularly toward the alkaline side, have a lithoprotective effect due to the content of some elements, and many exert anti-inflammatory activity (due to a diuretic effect and the presence of some elements and bicarbonate). It is advisable to distinguish mineral waters for medicinal purposes (medicinal mineral waters) which have been shown to have a therapeutic effect on the human body from plain (table) mineral waters which have clear physiological effects on the human body and are beneficial for staying healthy and preventing body function impairments, but without having strictly therapeutic effects. Medicinal mineral water should not be drunk in large amounts without interruption, unlike table mineral water that can be served to drink even in the long term with no fear of adverse effects. The article provides a detailed overview of the most important and best-known Czech medicinal mineral waters and springs suitable for the prevention and treatment of urinary tract disease.

• MeSH
• balneologie metody   MeSH
• lidé MeSH
• minerální vody * terapeutické užití   MeSH
• přírodní prameny MeSH
• urologické nemoci * prevence a kontrola   terapie   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH
• Geografické názvy
• Česká republika MeSH