• MeSH
• adherence pacienta MeSH
• antagonisté dopaminu D2 MeSH
• antagonisté dopaminu aplikace a dávkování   farmakologie   škodlivé účinky   MeSH
• antipsychotika aplikace a dávkování   farmakologie   škodlivé účinky   MeSH
• dávka bez pozorovaného nepříznivého účinku MeSH
• lidé MeSH
• receptory dopaminu D2 účinky léků   MeSH
• schizofrenie farmakoterapie   MeSH
• vztah mezi dávkou a účinkem léčiva MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

• Klíčová slova
• dávkování, simulace na počítači,
• MeSH
• bolest MeSH
• krevní plazma účinky léků   MeSH
• lidé MeSH
• paracetamol * analogy a deriváty   aplikace a dávkování   farmakokinetika   škodlivé účinky   terapeutické užití   MeSH
• počítačová simulace MeSH
• tělesná hmotnost MeSH
• vztah mezi dávkou a účinkem léčiva * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH

• MeSH
• bolest farmakoterapie   MeSH
• farmakokinetika MeSH
• financování organizované MeSH
• lidé MeSH
• paracetamol aplikace a dávkování   farmakokinetika   krev   MeSH
• počítačová simulace využití   MeSH
• tělesná hmotnost MeSH
• vztah mezi dávkou a účinkem léčiva MeSH
• způsoby aplikace léků MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

Bisfosfonáty, syntetická analoga pyrofosfátu se silnou afinitou ke kostní tkáni, patří mezi nejčastěji používaná léčiva v terapii osteoporózy. Inhibují funkce osteoklastů a tím potlačují kostní resorpci. Kromě postmenopauzální osteoporózy jsou indikovány v léčbě mužské a glukokortikoidy indukované osteoporózy a Pagetovy choroby; široké využití nalézají rovněž u onkologických pacientů. V léčbě postmenopauzální osteoporózy se v současné době používají dusíkaté bisfosfonáty s prodlouženým dávkovacím intervalem. Podávání jedné tablety jednou týdně (alendronát, risedronát) se ukázalo jako výhodnější díky vyšší adherenci k léčbě než léčba klasickými denními režimy. Ze stejného důvodu je alendronát nyní dostupný i ve fixní kombinaci s vitaminem D. Motivací pro vývoj přípravků s dále prolongovaným intervalem podávání jsou preference pacientů. Vyšší adherence k léčbě jednou tabletou měsíčně (ibandronát) však zatím nebyla konzistentně prokázána. Léčba ibandronátem však může být vhodnou alternativou u pacientů s gastrointestinálními obtížemi či komorbiditami, kteří špatně tolerují týdenní podávání alendronátu či risedronátu. I přes značné pokroky je adherence pacientů k léčbě osteoporózy stále nedostatečná. Poměrně nový přístup v léčbě postmenopauzální osteoporózy představuje intravenózní aplikace bisfosfonátů, která může být výhodná zejména u starších pacientů neschopných dodržet doporučení pro perorální lékové formy (zůstat dostatečnou dobu ve vzpřímené poloze) nebo u pacientů s polyfarmakoterapií či psychiatrickými komorbiditami. Ibandronát aplikujeme jako injekci jednou za tři měsíce a zoledronát ve formě infuze jednou ročně.

Bisphosphonates, synthetic analogues of pyrophosphate with high affinity to bone tissue, are among the most commonly used therapeutic agents in osteoporosis. They inhibit the function of osteoclasts and thus also bone resorption. In addition to postmenopausal osteoporosis, they are indicated for the treatment of male osteoporosis, glucocorticoid-induced osteoporosis and Paget's disease and have also found wide use in cancer patients. Extended-interval nitrogen-containing bisphosphonates are cun-ently used for the treatment of postmenopausal osteoporosis. Once-weekly alendronate or risedronate have proved superior to classical once-daily regimens thanks to better adherence to therapy For the same reason, alendronate is currently available in fixed combination with vitamin D. The development of even more extended-Interval therapies is motivated by patients' preferences. Better adherence to therapy with once-monthly ibandronate has not been consistently proven. Nevertheless, ibandronate therapy can be an adequate alternative for elderly patients with gastrointestinal disorders or comorbidities who are poorly tohrant to once-weekly alendronate or risedronate. Despite considerable advances in therapy, adherence to osteoporosis therapy remains inadequate. A new approach to the treatment of postmenopausal osteoporosis is offered by intravenous bisphosphonates suitable for use in elderly patients who fail to follow the recommendations for oral therapies, i.e. are unable to stay in the upright position long enough, and in patients on polypharmacotherapy or with psychiatric comorbidities. Ibandronate is given as an injection once in three months and zoledronate is administered as an annual infusion.

• Klíčová slova
• dusíkaté bisfosfonáty, dávkovací režimy, adherence k léčbě,
• MeSH
• bisfosfonáty aplikace a dávkování   farmakologie   terapeutické užití   MeSH
• dospělí MeSH
• financování organizované MeSH
• lidé MeSH
• osteoporóza MeSH
• postmenopauzální osteoporóza farmakoterapie   MeSH
• rozvrh dávkování léků MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH

BACKGROUND: Aficamten, a novel cardiac myosin inhibitor, reversibly reduces cardiac hypercontractility in obstructive hypertrophic cardiomyopathy. We present a prespecified analysis of the pharmacokinetics, pharmacodynamics, and safety of aficamten in SEQUOIA-HCM (Safety, Efficacy, and Quantitative Understanding of Obstruction Impact of Aficamten in HCM). METHODS AND RESULTS: A total of 282 patients with obstructive hypertrophic cardiomyopathy were randomized 1:1 to daily aficamten (5-20 mg) or placebo between February 1, 2022, and May 15, 2023. Aficamten dosing targeted the lowest effective dose for achieving site-interpreted Valsalva left ventricular outflow tract gradient <30 mm Hg with left ventricular ejection fraction (LVEF) ≥50%. End points were evaluated during titration (day 1 to week 8), maintenance (weeks 8-24), and washout (weeks 24-28), and included major adverse cardiac events, new-onset atrial fibrillation, implantable cardioverter-defibrillator discharges, LVEF <50%, and treatment-emergent adverse events. At week 8, 3.6%, 12.9%, 35%, and 48.6% of patients achieved 5-, 10-, 15-, and 20-mg doses, respectively. Baseline characteristics were similar across groups. Aficamten concentration increased by dose and remained stable during maintenance. During the treatment period, LVEF decreased by -0.9% (95% CI, -1.3 to -0.6) per 100 ng/mL aficamten exposure. Seven (4.9%) patients taking aficamten underwent per-protocol dose reduction for site-interpreted LVEF <50%. There were no treatment interruptions or heart failure worsening for LVEF <50%. No major adverse cardiovascular events were associated with aficamten, and treatment-emergent adverse events were similar between treatment groups, including atrial fibrillation. CONCLUSIONS: A site-based dosing algorithm targeting the lowest effective aficamten dose reduced left ventricular outflow tract gradient with a favorable safety profile throughout SEQUOIA-HCM. REGISTRATION: URL: https://www.clinicaltrials.gov; Unique Identifier: NCT05186818.

• MeSH
• benzylaminy MeSH
• dospělí MeSH
• dvojitá slepá metoda MeSH
• fibrilace síní farmakoterapie   diagnóza   patofyziologie   MeSH
• funkce levé komory srdeční * účinky léků   MeSH
• hypertrofická kardiomyopatie * patofyziologie   farmakoterapie   diagnóza   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• tepový objem * účinky léků   MeSH
• uracil analogy a deriváty   MeSH
• výsledek terapie MeSH
• vztah mezi dávkou a účinkem léčiva MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• multicentrická studie MeSH
• randomizované kontrolované studie MeSH

V tomto článku jsme chtěli upozornit na vývoj názorů na dávkovači schémata aminoglykosidových antibiotik. Oproti původnímu způsobu podávání ve 2 - 3 denních dávkách se stále více přechází na podávání v jediné denní dávce (once daily). Velikost denní dávky nesmí být chápána jako víceméně rigidní hodnota, ale musí se prizpůsobit stavu pacienta. U osob s předpokládanou standardní farmakokinetikou stačí vypočítat dávku s ohledem na tělesnou hmotnost a clearance kreatininu. U nemocných, kde lze očekávat nestandardní farmakokinetiku (především se jedná o pacienty na odděleních intenzivní péče), je nutné dávkování aminogoglykosidů přísně individualizovat a správnost zvoleného dávkování kontrolovat pomocí měření sérových hladin.

Dosing programs of aminoglycoside antibiotics underwent changes as new preparations were developed together with a better understanding of dosage requirements. There is a transition from the original multiple daily dosing (2-3 daily dosage) to once daily dosing. The daily dose must not be accepted as a more or less rigid value but must be adjusted according to the patient's condition. In patients with presumed standard pharmacokinetics a dose can well be determined according to their weight and creatinine clearance. For patients in whom altered pharmacokinetics can be expected, chiefly in ICU patients, it is necessary to determine aminoglycoside dosing strictly on an individual basis and monitor the drug's serum levels in order to verify the correctness of dosing decisions.

• MeSH
• farmakokinetika MeSH
• glomerulus fyziologie   účinky léků   MeSH
• lidé MeSH
• monitorování fyziologických funkcí MeSH
• vztah mezi dávkou a účinkem léčiva MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH

The aim of this prospective study was to evaluate the pharmacokinetics of ganciclovir in lung transplant recipients, to explore its covariates, and to propose an individualized dosing regimen. Ganciclovir was administered according to the protocol in a standardized intravenous dose of 5 mg/kg twice daily. Serum ganciclovir concentrations were monitored as a trough and at 3 and 5 h after dosing. Individual ganciclovir pharmacokinetic parameters were calculated in a two-compartmental pharmacokinetic model, while regression models were used to explore the covariates. Optimal loading and maintenance doses were calculated for each patient. In lung transplant recipients (n = 40), the median (IQR) ganciclovir total volume of distribution and clearance values were 0.65 (0.52-0.73) L/kg and 0.088 (0.059-0.118) L/h/kg, respectively. We observed medium-to-high inter-individual but negligible intra-individual variability in ganciclovir pharmacokinetics. The volume of distribution of ganciclovir was best predicted by height, while clearance was predicted by glomerular filtration rate. Bodyweight-normalized clearance was significantly higher in patients with cystic fibrosis, while distribution half-life was reduced in this subgroup. On the basis of the observed relationships, practical nomograms for individualized ganciclovir dosing were proposed. The dosing of ganciclovir in patients with cystic fibrosis requires special caution, as their daily maintenance dose should be increased by approximately 50%.

• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

The objective of this study was to develop a population pharmacokinetic model for linezolid in hematooncological patients with sepsis, and to propose dosing optimization based on pharmacokinetic covariates that would lead to improved achievement of the PK/PD target. Therapeutic drug monitoring data from hematooncological patients treated with linezolid for suspected or proven sepsis were analyzed. A pharmacokinetic population model for linezolid was constructed using a nonlinear mixed-effects modeling approach. Monte Carlo simulations were then used to compare various dosing regimens in terms of PK/PD target attainment. A total of 197 linezolid serum concentrations obtained from 22 patients were included in the analysis. Patients' age was found to be the most predictive covariate for linezolid pharmacokinetics. In a patient with a median age of 59 years, the volume of distribution and clearance of linezolid were 46.2 L and 12.1 L/h, respectively. During the first 4 days of therapy, linezolid clearance decreased by 33%. The probability of PK/PD target attainment increased through the individualization of the dose according to the patient's age, administration of a loading dose, and administration of linezolid via continuous infusion. For this scenario, an easy-to-use nomogram was designed.

• MeSH
• antibakteriální látky * farmakokinetika   aplikace a dávkování   MeSH
• biologické modely * MeSH
• dospělí MeSH
• grampozitivní bakteriální infekce * farmakoterapie   mikrobiologie   krev   diagnóza   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• linezolid * farmakokinetika   aplikace a dávkování   MeSH
• metoda Monte Carlo MeSH
• monitorování léčiv metody   MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• sepse * farmakoterapie   mikrobiologie   diagnóza   krev   MeSH
• věkové faktory MeSH
• vztah mezi dávkou a účinkem léčiva MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři nad 80 let MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH

BACKGROUND AND AIMS: Vedolizumab was shown to be safe and effective for the treatment of Crohn's disease [CD] and ulcerative colitis [UC] in the GEMINI Long-Term Safety [LTS] study. The vedolizumab Extended Access Program [XAP] provides patients with continued treatment. This XAP pharmacokinetics [PK] sub-study investigated vedolizumab efficacy, safety, and PK. METHODS: Vedolizumab dosing frequency was reduced from every 4 weeks [Q4W] to every 8 weeks [Q8W] at XAP enrolment, and patients were followed for 56 weeks. Outcomes included: efficacy, loss of clinical benefit, and re-escalation to Q4W dosing; and vedolizumab PK, immunogenicity, and adverse events. RESULTS: Among 167 enrolled patients [CD = 88, UC = 79], 80 [91%] with CD and 73 [92%] with UC completed 56 weeks; 76 [86%] and 71 [90%] with CD and UC, respectively, remained on Q8W dosing for 56 weeks. Clinical remission, corticosteroid-free clinical remission, and C-reactive protein levels were stable among patients remaining on Q8W through Week 56. Four patients with CD and two with UC resumed Q4W dosing [three with CD regained clinical response]. Patients with CD who completed Week 56 on Q8W dosing had median trough vedolizumab concentrations of 43.6 µg/mL at enrolment and 10.4 µg/mL at Week 56; concentrations were 42.4 µg/mL and 13.3 µg/mL, respectively, in patients with UC. Treatment-related adverse events were infrequent; no new or serious adverse events related to vedolizumab were reported. CONCLUSIONS: In the XAP-PK sub-study, adherence to Q8W dosing was high, with no loss of efficacy; very few patients required re-escalation to Q4W. There were no new safety signals.

• MeSH
• Crohnova nemoc * diagnóza   farmakoterapie   imunologie   MeSH
• dospělí MeSH
• gastrointestinální látky aplikace a dávkování   škodlivé účinky   farmakokinetika   MeSH
• humanizované monoklonální protilátky * aplikace a dávkování   škodlivé účinky   farmakokinetika   MeSH
• imunologická odpověď na dávku MeSH
• integriny antagonisté a inhibitory   MeSH
• intravenózní infuze MeSH
• lidé MeSH
• monitorování léčiv metody   MeSH
• ulcerózní kolitida * diagnóza   farmakoterapie   imunologie   MeSH
• vysazování léků metody   MeSH
• výsledky a postupy - zhodnocení (zdravotní péče) MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• klinické zkoušky, fáze IV MeSH
• klinické zkoušky MeSH
• multicentrická studie MeSH

Východisko: Analyzovali jsme preskripci a dávkování základní farmakoterapie u chronického srdečního selhání (CHSS) v době propuštění z hospitalizace pro kardiální dekompenzaci a nakolik mohly ovlivnit prognózu pacientů. Metodika: Celkem bylo sledováno 4097 pacientů (průměrný věk 70,7 let, 60,2 % mužů) hospitalizovaných v letech 2010-2020 pro kardiální dekompenzaci. Vitální stav byl zjištěn na základě registrů ÚZIS, ostatní okolnosti z nemocničního informačního systému. Výsledky: Preskripce betablokátorů (BB) činila 77,5 % (resp. jen 60,8 % pokud budeme počítat výhradně BB s důkazem u CHSS), blokátorů systému renin‐angiotenzin (RAS) 79 % a antagonistů mineralokortikoidního receptoru (MRA) 45,3 %. Takřka 87 % bylo v době propuštění léčeno furosemidem, ale jen asi 53 % pacientů s CHSS ischemické etiologie užívalo statin. Nejvyšší cílovou dávku BB mělo doporučenu ≈ 11 %, RAS blokátorů ≈ 24 %, zatímco MRA ≈ 12 % pacientů. U pacientů s konkomitantní renální insuficiencí byla preskripce BB a MRA obecně méně častá a se signifikantně nižším dávkováním, u RAS blokátoru tomu bylo naopak (jakkoliv statisticky nevýznamně). U pacientů s EF ≤ 40 % byla preskripce BB a RAS blokátorů častější, ale s významně nižším dávkováním. Naopak MRA byly doporučeny u těchto pacientů jak častěji, tak i ve vyšších dávkách. Z hlediska mortalitního rizika vykazovali pacienti léčení jen redukovanou dávkou RAS blokátorů asi o 77 % vyšší riziko úmrtí do 1 roku (resp. o 42 % v případě úmrtí do 5 let). Významný vztah byl nalezen rovněž mezi mortalitou a doporučenou dávkou furosemidu. Závěry: Preskripce i dávkování základní farmakoterapie zdaleka nedosahují svého optima a v případě RAS blokátorů toto má zřejmě vliv i na prognózu pacientů.

Background: We analyzed the prescription and dosage of essential pharmacotherapy in chronic heart failure (HF) at the time of discharge from the hospitalization for cardiac decompensation and how it may have influenced the prognosis of the patients. Methods: We followed 4097 patients [mean age 70.7, 60.2% males] hospitalized for HF between 2010 and 2020. The vital status we ascertained from the population registry, other circumstances from the hospital information system. Results: The prescription of beta-blockers (BB) was 77.5% (or only 60.8% of BB with evidence in HF), 79% of renin-angiotensin system (RAS) blockers, and 45.3% of mineralocorticoid receptor antagonists (MRA). Almost 87% of patients were treated with furosemide at the time of discharge, while only ≈53% of patients with ischemic etiology of HF took a statin. The highest target dose of BB was recommended in ≈11% of patients, RAS blockers in ≈ 24%, and MRA in ≈ 12% of patients. In patients with concomitant renal insufficiency, the prescription of BB and MRA was generally less frequent and on a significantly lower dosage. In contrast, the opposite was true for the RAS blocker (however statistically insignificant). In patients with EF ≤ 40%, the prescription of BB and RAS blockers were more frequent but in a significantly lower dosage. On the contrary, MRAs were recommended in these patients more often and in higher doses. In terms of mortality risk, patients treated only with a reduced dose of RAS blockers showed a 77% higher risk of death within one year (or 42% within five years). A significant relationship was also found between mortality and the recommended dose of furosemide. Conclusions: The prescription and dosage of essential pharmacotherapy are far from optimal, and in the case of RAS blockers, this affected the patient's prognosis as well.

• MeSH
• analýza dat MeSH
• chronická nemoc MeSH
• farmakoterapie metody   MeSH
• hospitalizace MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• senioři MeSH
• srdeční selhání * farmakoterapie   mortalita   MeSH
• Check Tag
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH