Psychiatrická oddělení jsou místa, kde se setkává celá řada faktorů, které mohou vyústit v nejrůznější formy konfliktů či nežádoucího až ohrožujícího chování. Každý konflikt negativně ovlivňuje celkovou atmosféru na oddělení, má vliv na prožívání personálu a jeho pracovní výkon a také na pacienty, kteří napjatou atmosféru přirozeně vnímají. Příčinám konfliktů na psychiatrických odděleních a jejich spouštěčům se dlouhodobě věnoval tým prof. Lena Bowerse v UK. Výzkumníci se snažili pochopit a popsat základní zdroje konfliktů na psychiatrických odděleních, jejich spouštěče a možné reakce personálu. Na základě rozsáhlých výzkumů pak navrhli určité intervence, jejichž cílem je minimalizovat výskyt konfliktů, nežádoucích událostí a používání omezovacích opatření. Metodika Safewards je v současné době využívána na mnoha pracovištích v celé řadě evropských zemí, např. v Německu, Velké Británii, Dánsku, Švýcarsku, Holandsku, Polsku, Švédsku. Dosavadní zkušenosti s její implementací jsou velmi pozitivní a výsledky byly publikovány v mnoha odborných časopisech.

Psychiatric wards are places where many factors come together that can result in various forms of conflict or unwanted or challenging behaviour. Each conflict has a negative impact on the overall atmosphere of the ward, affecting the experience of staff and their work performance, as well as the patients who naturally perceive the tense atmosphere. The causes of conflicts in psychiatric wards and their triggers have long been the focus of prof. Len Bowers' team in the UK. Researchers have been trying to understand and describe the underlying sources of conflicts on psychiatric wards, their triggers and possible staff responses. Based on extensive research, they then proposed certain interventions aimed at minimising the occurrence of conflicts, adverse events and the use of restraint. The Safewards methodology is currently used in many workplaces in a number of European countries, e.g. Germany, UK, Denmark, Switzerland, the Netherlands, Poland, Sweden. The experience with its implementation so far has been very positive and the results have been published in many professional journals.

• Klíčová slova
• Safewards,
• MeSH
• behaviorální symptomy prevence a kontrola   MeSH
• duševní poruchy psychologie   terapie   MeSH
• hospitalizovaní pacienti psychologie   MeSH
• konflikt (psychologie) MeSH
• lidé MeSH
• porucha chování prevence a kontrola   MeSH
• primární prevence * klasifikace   metody   organizace a řízení   MeSH
• problémové chování * MeSH
• psychiatrické oddělení nemocnice MeSH
• vztahy mezi zdravotnickým pracovníkem a pacientem MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• celogenomová asociační studie MeSH
• duševní poruchy * genetika   MeSH
• fenotyp * MeSH
• genetická predispozice k nemoci genetika   MeSH
• lidé MeSH
• multifaktoriální dědičnost * genetika   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• úvodníky MeSH

Primárna progresívna afázia (PPA) je klinický syndróm, ktorý vzniká na podklade neurodegeneratívneho procesu. PPA je charakteristická postupným rozpadom jazykového systému. Symptómy ochorenia sa najčastejšie manifestujú okolo 50. roku života, no vyskytujú sa aj u čoraz mladšej populácie. Oboznámenie sa s takýmto typom diagnózy predstavuje pre pacienta určitú psychickú záťaž. Vyrovnávanie sa s diagnózou závisí od osobnostných čŕt pacienta (Nash, Hutner a Caligor, 2014). Neadekvátne spracovanie stresu a psychickej záťaže môže viesť k rozvoju funkčnej poruchy hybnosti (Thenganatt a Jankovic, 2015). Prezentujeme kazuistiku 38-ročnej pacientky s anamnézou tri roky trvajúcej poruchy reči. Subjektívne udávané ťažkosti sa týkali najmä aktualizácie a komolenia slov. Pacientka podstúpila komplexnú neurologickú diagnostiku a bolo jej doplnené PET CT s nálezom zmien zodpovedajúcim lvPPA. Krátko po oznámení diagnózy sa u pacientky začali vyskytovať meniace sa vzorce motorického narušenia reči, ktoré výrazne limitujú ďalšiu diagnostiku a zároveň aj terapiu. Pacientke bolo odporučené psychologické a psychiatrické vyšetrenie. Kazuistika upozorňuje na dôležitosť multiodborovej spolupráce.

Primary progressive aphasia (PPA) is a clinical syndrome caused by a neurodegenerative process. PPA is characterised by a progressive disruption of the language system, which limits the patient in activities of daily living. The symptoms of this disease mostly manifest around 50 years of age, but are often seen in a much younger population. Acquaintance with this kind of diagnosis represents a certain psychological burden to the patient. Coping with it depends on the patient's personality traits (Nash, Hutner and Caligor, 2014). Inadequate stress processing can lead to development of a functional movement disorder (Thenganatt and Jankovic, 2015). Here we present a case report of a 38-year-old female patient with a 3-year history of a speech disorder. She subjectively stated difficulties, mainly related to word finding difficulties and garbled words. The patient underwent a comprehensive neurological examination. A PET CT scan was performed, with findings of changes corresponding to lvPPA. Shortly after the diagnosis was announced, the patient began to experience changing patterns of motor speech impairment, which significantly limit the further diagnostic and therapeutic processes. A psychological and psychiatric examination was recommended to the patient. This case report draws attention to the importance of multidisciplinary cooperation.

• MeSH
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• motorické poruchy etiologie   MeSH
• poruchy řeči * etiologie   MeSH
• primární progresivní afázie * diagnóza   komplikace   terapie   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

OBJECTIVE: To compare persons with epilepsy (PWE) to those with psychogenic non-epileptic seizures (PNES) on measures of depression, anxiety, and alexithymia subscales (i.e., difficulty identifying emotions, difficulty describing emotions, and external-oriented thinking). MATERIAL AND METHODS: In this retrospective study, 235 epilepsy patients and 90 patients with PNES were evaluated between 2012 and 2020 at the Northeast Regional Epilepsy Group. These patients had completed the Toronto Alexithymia Scale (TAS-20), The Center for Epidemiologic Studies - Depression Scale (CES-D) and The State-Trait Anxiety Inventory (STAI). Background information was collected regarding work/student/disability status at the time of the evaluation history of psychiatric diagnosis; psychological trauma; and involvement in psychotherapy either at the time of the evaluation or prior. RESULTS: Significant differences between PWEs and those with PNES were found not only in historical data (e.g., Psychiatric History, History of Trauma, and History of Therapy) (p < .001) but also on measures of Depression (p = .002) and Anxiety (p < .001). ANOVA analysis also revealed significant differences in the distribution of the TAS-Total score, TAS-Describing emotions, and TAS-Identifying emotions. Using logistic regression (stepwise model) the optimal set of predictors for a differential diagnosis of epilepsy and PNES was combination of TAS-Identifying emotions score, history of psychological trauma, and history of therapy. The accuracy of the prediction was determined to be 80.2 %. CONCLUSIONS: Although higher alexithymia rates are present in PNES and PWEs, clinicians may find a combination of TAS-Identifying Emotion score, history of trauma, and history of psychotherapy useful in supporting a differential diagnosis. Also, a subgroup may exist among those with PNES with high levels of alexithymia, depression, and anxiety that may require a different treatment approach focused on addressing difficulties in identifying and describing their emotions and their other symptomatology.

• MeSH
• afekt fyziologie   MeSH
• afektivní symptomy * diagnóza   etiologie   MeSH
• deprese diagnóza   etiologie   MeSH
• dospělí MeSH
• epilepsie * psychologie   komplikace   MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• psychiatrické posuzovací škály MeSH
• retrospektivní studie MeSH
• úzkost * diagnóza   etiologie   MeSH
• záchvaty * psychologie   diagnóza   MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladý dospělý MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• srovnávací studie MeSH

oto stanovisko vypracovali odborníci České pneumologické a ftizeologické společnosti z odborné sekce pro nemoci s bronchiální obstrukcí. Stanoviska a doporučení vycházejí jak z výsledků randomizovaných kontrolovaných studií, tak z údajů průřezových a prospektivních studií z reálné klinické praxe, aby se co nejvíce přiblížila každodenní klinické praxi a současnému systému zdravotní péče v České republice. Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) je heterogenní syndrom s řadou plicních i mimoplicních klinických příznaků a doprovodných chronických onemocnění, kterým lze předcházet a které lze léčit. Toto onemocnění je spojeno s významnou úmrtností, morbiditou a sníženou kvalitou života. Mezi hlavní charakteristiky patří přetrvávající respirační příznaky a pouze částečně reverzibilní obstrukce průtoku vzduchu, která vzniká v důsledku abnormální zánětlivé reakce plic na škodlivé částice a plyny. Oxidační stres, nerovnováha proteáz a antiproteáz a zvýšený počet prozánětlivých buněk (především neutrofilů) jsou hlavními příčinami především neinfekčního zánětu u CHOPN. Kromě kouření jsou důležitými rizikovými faktory vzniku CHOPN také znečištění ovzduší v domácnosti, profesní expozice, nízká porodní hmotnost, časté respirační infekce v dětství a také genetické faktory. Progresivní omezení průtoku vzduchu a remodelace dýchacích cest vedou k zadržování vzduchu, statické a dynamické hyperinflaci, poruchám výměny plynů a snížené výkonnosti. Různé rysy onemocnění se u jednotlivých pacientů projevují nerovnoměrně, což vede k různým typům projevů onemocnění, které se projevují jako koncept „klinických fenotypů“ (pro specifické klinické charakteristiky) a „léčitelných rysů“ (pro léčitelné charakteristiky). Odhadovaná prevalence CHOPN v České republice je přibližně 6,7 %, přičemž ročně je hlášeno cca 3 200–3 500 úmrtí. Základními požadavky pro stanovení diagnózy CHOPN jsou spirometricky potvrzená postbronchodilatační obstrukce dýchacích cest (FEV1/VCmax < 70 %) a hodnocení respiračních symptomů [dušnost (škála mMRC), omezení fyzické výkonnosti, kašel a/nebo produkce sputa (skóre CAT)]. Pro stanovení definitivní diagnózy CHOPN by mělo být provedeno pětistupňové hodnocení, které zahrnuje: 1. posouzení inhalačního rizika, 2. zhodnocení příznaků, 3. funkční vyšetření plic, 4. laboratorní vyšetření a 5. zobrazovací vyšetření. Současně by měly být vyloučeny všechny alternativní diagnózy. Pro klasifikaci onemocnění se v tomto stanovisku používají jak stadia GOLD (1 až 4), tak skupiny GOLD (A až D, respektive E) a hodnocení klinického fenotypu (fenotypů). Posouzení prognózy by mělo být provedeno u každého pacienta. Pro tento účel doporučujeme použít index BODE nebo CADOT. Rozpoznává se šest základních klinických fenotypů, mezi něž patří chronická bronchitida, častý exacerbátor, emfyzematózní překryv astmatu a CHOPN (ACO), překryv CHOPN s bronchiektáziemi (BCO) a plicní kachexie. V našem pojetí jsou všechny tyto klinické fenotypy považovány také za samostatně léčitelné znaky. Pro každý léčitelný rys jsou v tomto dokumentu definovány konkrétní farmakologické a nefarmakologické terapie. U jednoho jedince může dojít ke koincidenci dvou nebo více klinických fenotypů (tj. léčitelných znaků), což dává možnost plně individualizované, fenotypově specifické léčby. Léčba CHOPN by měla odrážet složitost a heterogenitu onemocnění a měla by být přizpůsobena jednotlivým pacientům. Hlavními cíli léčby CHOPN jsou redukce symptomů a snížení rizika exacerbace. Strategie léčby se dělí do pěti vrstev: eliminace rizika, základní léčba, léčba specifická pro daný fenotyp, léčba respiračního selhání a paliativní péče a léčba komorbidit. Eliminace rizik zahrnuje zásahy proti kouření tabáku a environmentálním/profesním expozicím. Základní léčba je založena na bronchodilatační terapii, plicní rehabilitaci, očkování, péči o vhodnou výživu, inhalačním tréninku, vzdělávání a psychosociální podpoře. Adekvátní léčba specifická pro jednotlivé fenotypy se liší fenotyp od fenotypu a zahrnuje více než deset různých farmakologických a nefarmakologických strategií. Pokud je přítomen více než jeden klinický fenotyp, měla by se strategie léčby řídit projevy každého fenotypového označení zvlášť. U takových pacientů je zapotřebí multikomponentních terapeutických režimů, které vedou k plně individualizované péči. V budoucnu je třeba přijmout přísnější opatření proti kouření, zlepšit ochranu zdraví při práci a v životním prostředí, zavést strategie včasné diagnózy a identifikovat biomarkery pro pacienty, kteří reagují na specifickou léčbu. Očekává se, že nové třídy léčby (inhalační inhibitory PDE3/4, jednomolekulární duální bronchodilatátory, protizánětlivé léky, molekuly pro úpravu genů nebo nové bronchoskopické postupy) vstoupí do klinické praxe během několika málo let.

• MeSH
• chronická obstrukční plicní nemoc * diagnóza   etiologie   farmakoterapie   patofyziologie   MeSH
• fenotyp MeSH
• individualizovaná medicína * MeSH
• kombinovaná farmakoterapie MeSH
• lidé MeSH
• management nemoci MeSH
• respirační funkční testy MeSH
• screeningové diagnostické programy MeSH
• směrnice pro lékařskou praxi jako téma * MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

• MeSH
• alfa-talasemie MeSH
• chelátová terapie MeSH
• krevní transfuze MeSH
• management nemoci MeSH
• Publikační typ
• směrnice pro lékařskou praxi MeSH

• Konspekt
• Patologie. Klinická medicína
• NLK Obory
• hematologie a transfuzní lékařství
• genetika, lékařská genetika

V 5. edici WHO klasifikace nádorů ledvin dospělých bylo uvedeno několik změn u klasických renálních jednotek a byly představeny nádory nové. Papilární renální karcinom (RK) se již nedělí na typ 1 a typ 2. Typ 1 je nově nazván klasickou variantou, typ 2 již není, po dlouhých diskuzích, dále rozpoznáván. Tumory se tedy označují jako papilární RK (subtyp/variantu je možné uvést v popisu). Důležitou změnou je vyřazení světlobuněčného papilárního karcinomu z kategorie karcinomů. Nový název je světlobuněčný papilární tumor. Neexistují totiž přesvědčivé důkazy o metastazujících či recidivujících případech. Všechny takové v minulosti popsané léze jsou nejspíše špatně diagnostikovanými světlobuněčnými RK. U sporných případů je doporučeno využít genetické analýzy VHL genu. Novou kapitolou jsou „ostatní onkocytické tumory“, kategorie vytyčená pro nádory z tzv. šedé zóny mezi renálním onkocytomem (RO) a chromofobocelulárním RK. Název „hybridní“ onkocytický tumor je vyhrazen pro hereditární tumory v rámci Birth-Hogg-Dubé syndromu. Jsou zmíněny potenciálně nové jednotky: eosinofilní vakuolizovaný tumor (EVT) a „low-grade“ onkocytický tumor (LOT), k dobré znalosti těchto tumorů umožňujících jejich zařazení mezi nové nádorové jednotky je však zatím k dispozici málo odborných dat. Kompletně nová kategorie „molekulárně definované karcinomy“ zahrnuje řadu jednotek. Translokační karcinomy byly rozděleny na RK s přestavbou TFE3 genu (variabilní morfologie závislá na fúzním partnerovi) a na RK s přestavbou TFEB genu. Tato skupina je tvořena indolentními RK s TFEB translokací a potencionálně agresivními RK s amplifikací TFEB genu. Dále je zde uveden RK s přestavbou ALK genu, vedený jako potencionálně nová jednotka v WHO klasifikaci z roku 2016. Morfologické spektrum je široké a rovněž závisí na fúzních partnerech. ELOC (TCEB1) mutovaný RK je nádor tvořený světlobuněčnými elementy a objemným fibromyomatózním stromatem. U těchto nádorů je nutný komplexní diagnostický přístup zahrnující imunohistochemii (včetně vyšetření CK 7) a molekulárně genetické vyšetření. Existují morfologicky prakticky identické tumory s mutacemi v genech MTOR signální dráhy, které nelze bez molekulárně genetického vyšetření rozpoznat. Poslední novou jednotkou z této skupiny je SMARCB1 deficientní medulární karcinom. Jde o „high-grade“ invazivní adenokarcinom u pacientů se srpkovitou anémií a SMARCB1 deficiencí.

The 5th edition of WHO classification of adult renal tumors introduced a couple of changes in existing, well established entities, as well as some new distinct renal tumors. Papillary renal cell carcinoma (RCC) is no longer divided into type 1 and type 2. Type 1 is now called “classic” variant and type 2 doesn´t exist anymore. There were long discussion about problematic type 2. According to WHO 2022 the correct name is papillary RCC (and subtype/variant should be mentioned in the description). Another important change came for clear cell papillary RCC. Because there is no convincing evidence that genuine clear cell papillary RCC can produce recurrences or metastases, it is now termed as clear cell papillary tumor. All previously reported aggressive cases are now considered misclassified clear cell RCC (mostly) or other entities. In less typical cases, genetic support of diagnosis with complex analysis of VHL gene should be added. New category “other oncocytic tumors” emerged for tumors from gray zone between renal oncocytoma and chromophobe RCC. Term hybrid oncocytic tumor should be reserved for those with hereditary Birth-Hogg-Dubé syndrome. Emerging entities, like eosinophilic vacuolated tumor (EVT) and oncocytic low-grade tumor (LOT) are mentioned, however, more work is needed for better establishment of the criteria. There is a new category of “molecularly defined renal carcinomas”, where MITf translocation RCCs are divided into TFE3 rearranged RCC with fusion partner dependent morphologic variability, and to TFEB rearranged RCC. In this group, indolent TFEB translocated RCCs are recognized, as well as potentionally aggressive RCC with TFEB gene amplification. In WHO 2016, ALK rearranged RCC was considered as emerging entity. In WHO 2022 it is listed among “molecularly defined RCC” as a distinct renal tumor with broad morphologic spectrum dependent partly on fusion partners. ELOC (TCEB1) mutated RCC is renal tumor composed of clear cell elements and huge fibromyomatous stroma. Diagnostic approach should be complex with support of immunohistochemistry (including CK7) and molecular genetic approach. However, there is overlap with MTOR pathway genes mutated RCC with fibromyomatous stroma. SMARCB1 deficient renal medullary carcinoma is high-grade invasive adenocarcinoma in patients with clinically proved sickle-cell trait and SMARCB1 deficiency.

• Klíčová slova
• WHO 2022 klasifikace,
• MeSH
• lidé MeSH
• nádory ledvin * klasifikace   MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• Publikační typ
• přehledy MeSH

We searched a database of single-gene knockout (KO) mice produced by the International Mouse Phenotyping Consortium (IMPC) to identify candidate ciliopathy genes. We first screened for phenotypes in mouse lines with both ocular and renal or reproductive trait abnormalities. The STRING protein interaction tool was used to identify interactions between known cilia gene products and those encoded by the genes in individual knockout mouse strains in order to generate a list of "candidate ciliopathy genes." From this list, 32 genes encoded proteins predicted to interact with known ciliopathy proteins. Of these, 25 had no previously described roles in ciliary pathobiology. Histological and morphological evidence of phenotypes found in ciliopathies in knockout mouse lines are presented as examples (genes Abi2, Wdr62, Ap4e1, Dync1li1, and Prkab1). Phenotyping data and descriptions generated on IMPC mouse line are useful for mechanistic studies, target discovery, rare disease diagnosis, and preclinical therapeutic development trials. Here we demonstrate the effective use of the IMPC phenotype data to uncover genes with no previous role in ciliary biology, which may be clinically relevant for identification of novel disease genes implicated in ciliopathies.

• MeSH
• cilie genetika   MeSH
• ciliopatie * genetika   MeSH
• databáze faktografické MeSH
• genový knockout MeSH
• myši knockoutované MeSH
• myši MeSH
• proteiny buněčného cyklu MeSH
• proteiny nervové tkáně MeSH
• zvířata MeSH
• Check Tag
• myši MeSH
• zvířata MeSH
• Publikační typ
• časopisecké články MeSH
• Research Support, N.I.H., Extramural MeSH

Vrozené krvácivé choroby patří mezi vzácná onemocnění. V případě pozitivní rodinné anamnézy, zejména u hemofilie, je velmi důležitá příprava na porod dítěte, zohledňující zvýšené riziko krvácení. Po narození dítěte je klíčová spolupráce s hematologem při provedení potřebných laboratorních testů a dalších vyšetření dítěte. V řadě případů je však rodinná anamnéza němá a podezření na vrozenou krvácivou chorobu vzniká až při přítomnosti krvácení spojeného s invazivními výkony či například intrakraniálního krvácení. V tomto případě je nezbytná rychlá diagnostika se zohledněním případných abnormálních výsledků screeningových testů, ideálně ve spolupráci s hematologem. Cílená léčba koagulační poruchy může vést k zástavě krvácení a předejít těžšímu poškození, či dokonce úmrtí dítěte.

Congenital bleeding disorders are rare diseases. In case of a positive family history, especially in hemophilia, it is very important to prepare a plan for the birth of a child, taking into account an increased risk of bleeding. After birth of such a child, cooperation with a hematologist is key in performing necessary laboratory tests and other examinations. In a number of cases, however, the family history is silent, and the suspicion of a congenital bleeding disease arises only in the presence of bleeding associated with invasive procedures or, for example, intracranial bleed. In such case, rapid diagnosis is necessary, taking into account possible abnormal results of screening tests, ideally in collaboration with a hematologist. Replacement treatment of the coagulation disorder can stop the bleeding and prevent more severe damage or even death of the child.

• Klíčová slova
• krvácení do CNS,
• MeSH
• cerebrální krvácení etiologie   terapie   MeSH
• dědičné koagulopatie * diagnóza   komplikace   terapie   MeSH
• hemofilie A diagnóza   komplikace   terapie   MeSH
• lidé MeSH
• nedostatek faktoru XII diagnóza   komplikace   terapie   MeSH
• neurozobrazování metody   MeSH
• novorozenec MeSH
• výsledek terapie MeSH
• Check Tag
• lidé MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• novorozenec MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• kazuistiky MeSH

Cíl: Přechod od kategoriálních modelů poruch osobnosti k dimenzionálnímu pojetí funkčních schopností osobnosti, jak jsou konceptualizovány v DSM-5 i MKN-11, představuje pro klinickou oblast výzvu k implementaci nových diagnostických metod pro poruchy osobnosti. Zároveň se ukazuje, že koncept osobnostního fungování má širší uplatnění kvůli svým schopnostem popisovat obecně závažnost psychopatologie. České verze dvou instrumentů zaměřených na funkčních schopnosti osobnosti již prošly ověřením psychometrických vlastností, nicméně pro jejich další využívání je potřebné, aby byly podrobeny dalším výzkumům. V této studii se proto zaměřujeme na jejich schopnost diskriminovat mezi těmi bez psychiatrické diagnózy a dvěma skupinami lidí s psychiatrickou diagnózou. Materiál a metoda: Studie byla realizována na 163 respondentech, kteří pocházeli ze tří skupin: 1) pacienti s poruchami osobnosti (n = 58), 2) pacienti se zvýšeným skóre neuroticismu (n = 50), 3) běžná populace (n = 55). Funkční schopnosti osobnosti byly hodnoceny za pomocí sebeposuzovacícho dotazníku Level of Personality Functioning Scale-Brief Form 2.0 (LPFS-BF 2.0) a klinicky hodnoceným polostrukturovaným rozhovorem Semi-structured Interview for Personality Functioning DSM-5 (STiP 5.1). Výsledky: Tři sledované skupiny se lišily v osobnostním fungování. Obecně se dá říct, že lidé s poruchou osobnosti dosahovali nejvyššího narušení osobnostního fungování, zatímco nejnižší úroveň narušení osobnostního fungování měla běžná populace, mezi nimi pak byla skupina se zvýšeným neuroticismem. Zatímco rozhovor STiP-5.1 byl schopen rozlišovat i v rámci skupin pacientů, dotazník LPFS-BF 2.0 měl tuto schopnost nižší. Z demografických proměnných se ukázala jako významná korelace s věkem naznačující trend ke zralejšímu osobnostnímu fungování s vyšším věkem, dále se ukázalo, že vyšší vzdělání bylo asociováno s nižším narušením osobnostního fungování. Závěr: Polostrukturovaný rozhovor STiP-5.1 i screeningový dotazník LPFS-BF 2.0 ukázaly adekvátní schopnost diskriminovat tři zkoumané populace. Obě metody jsou uživatelsky příznivé a vzhledem k dobrým psychometrickým vlastnostem jejich českých verzí je možné obě doporučit pro výzkumné užití a s obezřetností také pro klinickou praxi. Rozšiřuje se tak repertoár moderních metod (nejen) k diagnostice poruch osobnosti v ČR.

Objective: The transition from categorical models of personality disorders to a dimensional approach of personality functioning, as conceptualized by the DSM-5 and ICD-11, represents a challenge for the clinical area to implement new diagnostic methods for personality disorders. While it also seems that the personality functioning concept has a broader application because of its ability to capture the overall severity of psychopathology. The psychometric properties of Czech versions of two instruments assessing personality functioning have been verified already. However, for their future use, they must be subjected to further research. Therefore, in this study, we focus on their ability to discriminate between those without a psychiatric diagnosis and two groups of people with a psychiatric diagnosis. Method: The study was conducted on 163 respondents from three groups: 1) patients with personality disorders (n = 58), 2) patients with increased neuroticism score (n = 50), 3) general population (n = 55). Personality functioning was assessed by self-report questionnaire Level of Personality Functioning Scale-Brief Form 2.0 (LPFS-BF 2.0) and clinician-rated Semi-structured Interview for Personality Functioning DSM-5 (STiP 5.1). Results: The three groups differed in their level of personality functioning. Generally, people with personality disorders had the highest level of personality functioning impairment, the general population had the lowest level of impairment, the group with increased neuroticism score was in the middle. While the STiP-5.1 was able to differentiate within the patients ́ groups, the ability of LPFS-BF 2.0 was limited. From the demographic variables, age correlated with personality functioning, suggesting a trend toward more mature personality functioning in older age. Also, higher education levels were associated with lower personality functioning impairment. Conclusion: The semi-structured interview STiP-5.1 and the screening questionnaire LPFS-BF 2.0 showed adequate ability to discriminate between the three study groups. Both methods are user-friendly, and given the psychometric properties of their Czech versions, they can be recommended for research proposes and with caution to use in clinical practice. Thus, the repertoire of modern methods available in the Czech Republic for assessing (not only) personality disorders is expanding.

• MeSH
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• neuroticismus MeSH
• osobnost * MeSH
• poruchy osobnosti * diagnóza   MeSH
• sebeposuzující dotazníky PHQ MeSH
• senioři MeSH
• Check Tag
• dospělí MeSH
• lidé středního věku MeSH
• lidé MeSH
• mladiství MeSH
• mužské pohlaví MeSH
• senioři MeSH
• ženské pohlaví MeSH
• Publikační typ
• práce podpořená grantem MeSH